Spojení smyslnosti s transcendentnem
V překrásné budově původem gotického hradu uprostřed jihočeského Písku, kde sídlí Prácheňské muzeum, našla příznivé umístění výstava scénografie, malby, kresby a plastiky Jaroslava Maliny. Malinova scénografie se stala pojmem, jeho volná tvorba se prostřednictvím řady výstav též vtiskla do povědomí těch, kdo mají zájem. Je jí věnována druhá část Malinovy monografie (Pražská scéna, 1999), která ovšem představuje Malinu hlavně jako scénografa. Kdo není pamětníkem a chce se seznámit podrobněji s prací umělce, který nyní dobrovolně uchýlen do venkovského ústraní pracuje pro české divadlo jen občas, nechť ji vyhledá.
Malba k plakátu, M.Tutino: La lupa, Ostrava 2008 FOTO ARCHIV
Malina patří ke generaci českých scénografů, kteří studovali obor scénického výtvarnictví a debutovali v něm v letech šedesátých a podíleli se na těch živějších událostech divadelních a studiových „prken“ let sedmdesátých a osmdesátých, kdy prostřednictvím vizualizované metafory a ironie (jak zní titul jedné putovní výstavy o české scénografii) vznikaly divadelní ostrůvky provětrávané osvobozujícím průvanem v moři totalitního udusaného bezčasí. Ten průvan byl mimo jiné rozpoutáván dynamikou tzv. akční scénografie, kdy se scénický objekt ocitl ve fyzickém i významovém pohybu.
Malinova scénografická tvorba je umístěna ve dvou sálcích v přízemí, volná tvorba pak zabírá část druhého patra. Škoda, že obě části výstavy nejsou v jednom prostoru, aby byly bezprostředněji patrné jejich vzájemné souvislosti. Průsečíkem tohoto kontextu je člověk – tvůrce, který má rád přírodu a její projevy (včetně ženského těla), kontemplaci a rovněž i divadlo s jeho vzrušivostí a bojovností. Zachycení okamžiku „bytí“, plné vnitřní energie, je obsaženo nejen v malbě a kresbě, ale i ve scénografických návrzích, dokonce i v některých fotografiích z inscenací. Návrhy, fotografie a divadelní plakáty nejsou řazeny striktně chronologicky, ale jsou komponovány do volných celků podle barevných a znakových souvislostí tak, že spolu vedou dialog. Vybrané scénografie zachycují spíše než dějovou dynamiku (která bývá v Malinově podání v mnohých případech obzvláště razantní) ustrnutí a umocnění dramatické chvíle.
Název výstavy … čas do odvolání …, převzatý z pera rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmann, také poukazuje na fenomén času. Zachycení divadelního představení se na výstavě uskutečňuje pozastavením „filmu“ dějovosti, ať už jde o inscenace minulé nebo takřka současné. Děj zde probíhá „za kulisami“, putováním konkrétních věcí, těl, křivek a skvrn vnitřním světem umělce, od abstrahujících obrazů s konkrétními prvky do scénického prostoru a naopak. Někdy jsou malířské a scénografické světy Jaroslava Maliny dost odlišné: o to intenzívněji vyznívá jejich společný zdroj jednoho lidského pozorování, zážitku a fantazie. Tak na příklad rudé skvrny, které mohou být stejně korunami rozkvelých stromů, rašícími poupaty i stopami krve z obrazů Barokní krajina (1975) nebo Červnové poledne (1988) se objevují jako roje červených balónků v prostoru Čechovova Višňového sadu (OSU Theatre Lima, Ohio, 2004). Něžné graffiti scénického návrhu k Enquistově Hodině rysa (Divadlo Aréna Bratislava, 2003) připomínají řadu obrazů, kde z matově světlého nebo šarlatového podkladu vystupují znaky, odkazující k duchovnímu rozjímání, někdy až sakrálního charakteru (např. Ničeho příliš – 1997, Krajina bílých zdí – 2008, Nanebevzetí – 2011). Spojení pozemské smyslnosti s křehkým vnímáním nadosobního transcendentna je silným nábojem Malinova díla.
Jaroslav Malina …čas do odvolání…malba, scénografie – Prácheňské muzeum v Písku, 7. 10. – 30. 10. 2011, koncepce výstavy Irena Mašíková-Konštantová, text katalogu Vlasta Koubská.
Komentáře k článku: Spojení smyslnosti s transcendentnem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
