Srdce ladies tepou jazzově
V sobotu 2. dubna vystoupila v pražském Obecním domě přední současná jazzová zpěvačka Dee Dee Bridgewaterová. Jednalo se o donátorský koncert předznamenávající letošní festival Struny podzimu, v jehož rámci jsme tak už měli příležitost postupně vyslechnout z nejvýznamnějších jazzových vokalistek předloni Dianne Reevesovou a rok poté Cassandru Wilsonovou. Tyto tři zpěvačky navazují přímo na odkaz nejdůležitějších zpěvaček jazzové historie, které ještě před érou moderního jazzu začaly vytvářet svérázný vokální styl pro jazz charakteristický. Z něj následně vycházejí definující vokální projevy proudů moderní populární hudby, čímž jsou míněny žánry swingové taneční hudby, rokenrolu a černošského soulu šedesátých let těžícího z expresivity spirituálů a gospelů. Sudičkami jazzového vokálu jsou „císařovna blues“ Bessie Smithová (1894–1937) spjatá s historicky nejstarším obdobím jazzu, Billie Holidayová (1915–1959), jejíž jediné zazpívané a prožité slovo může sloužit jako názorná ukázka tvorby jazzového vokálu, Sarah Vaughanová (1924–1990), která už byla přímo ovlivněna počátky moderního jazzu, be bopem altsaxofonisty Charlieho Parkera a trumpetisty Dizzyho Gillespieho, a samozřejmě Ella Fitzgeraldová (1948–1996), která svým uměním scatu ryze písňový projev obohatila už v éře pozdního swingu vokálními improvizacemi inspirovanými instrumentálním jazzem – sóly jednotlivých nástrojů. Scatované pasáže se tak staly rovnocennými jak s textovým poselstvím skladby, tak s instrumentální stránkou hudby.
Až do letošního máje šedesátiletá Dee Dee přijela s programem vycházejícím z jejího posledního alba Eleanora Fagan/To Billie With Love From Dee Dee Bridgewater. Eleanora Faganová je rodné jméno Billie Holidayové a na koncertě zněl především její repertoár doplněný písněmi Elly Fitzgeraldové. Té Dee Dee vzdala poctu albem Dear Ella už v roce 1997. Zatímco na albu věnovaném Lady Day – jak se říkalo Holidayové – Dee Dee doprovází kvarteto vynikajících instrumentalistů (pianista Edsel Gomez, saxofonista, basklarinetista a flétnista James Carter, kontrabasista Christian McBride a bubeník Lewis Nash), v Obecním domě dodaná aranžmá nacvičil český CBC Big Band řízený Martinem Kumžákem, odchovancem Pražského Big bandu Milana Svobody. Zvláště jeho dechové sekce se svými sólisty svou hrou zpěvačku viditelně nadchly. Dee Dee však není napodobitelkou hlasu Lady Day, přesněji řečeno, nacházejí se obě na stejné pocitové vlně, skrze niž zpěvem vyjadřují sdělení písně. Projev a hlas Dee Dee je už ovlivněn expresivnějším zpěvem soulového charakteru a také hudební doprovod na albu je mnohem drsnější – díky rytmice a hlavně sólům saxofonisty Jamese Cartera má blízko k soul jazzu. Ale to je v pořádku, Dee Dee svými nahrávkami věnovanými jak Fitzgeraldové, tak Holidayové nemíní být ryzím epigonem, na to je příliš vyzrálou osobností, ale zdůrazňuje souvislosti s uměním svých předchůdkyň. Zpívání černošských dam bylo pro podobu jazzového vokálu rozhodující.
Vladimír Kouřil
Literární noviny
číslo 16/2011 vyšly 21. dubna.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Srdce ladies tepou jazzově
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
