Divadelní noviny > Festivaly

Srdečné pozdravy z Mighty Sounds (No. 1)

A jest to tady. Má letošní letně prázdninová kulturní odysea slavnostně přehryzla svou startovní čáru. Stalo se tak nikde jinde než na táborském letišti Čápův dvůr. A jaké že to startování bylo? Přijměte pozvání k následujícím řádkům.

Multižánrový festival Mighty Sounds je mi z mnoha důvodů dlouhodobě sympatický, a tak není divu, že jsem si za výchozí bod svých bujarých radovánek léta roku 2019 zvolil právě jeho drsně přívětivou náruč. A rozhodně jsem nelitoval. První předností slavností punku, ska, reggae, hc, rockabilly a dalších spřízněných žánrů je totiž organizační virtuozita. Není tudíž divu, že jindy a jinde obvyklé akreditační strasti se tentokrát vůbec nekonaly. Do půl hodiny po příjezdu jsem byl náramkem ocejchován, v kempu (ve vlastním a vlastnoručně postaveném stanu) ubytován a legrace mohla začít. A že jí hodně bylo!

Prolog

Jako zkušený festivalový harcovník jsem samozřejmě vyrazil tak, abych stihl i tradiční warm-up, neboli Večírek pro nedočkavé, tentokrát v režii italských street punkerů Los Fastidios, kteří se uvedli akustickým setem jako ochutnávkou svého budoucího vystoupení na Jameson Stage, a posléze i nestorů českého punkového djingu Zeda Tchichimana a DJ Fruty. Před-zahájení jak má být. Radost, tanec, ženy a zpěv za prvního vlahého deště letošního ročníku. Co víc si přát?

Páteční dějství prvé

Do pátečního odpoledne se po kompletně protančené noci vstávalo překvapivě lehce, s úsměvem a naštěstí do sucha. Protože ale okolní dění velmi rychle nabralo grády, nastal čas naplno se ponořit do hlubin rozkoše. Letiště Čápův dvůr bylo briskně uvedeno do excelentní formy provozní a připraveno na první příval kulturních vzruchůchtivého diváctva. V těsné blízkostí press centra jsem naštěstí kromě obsluhy – krásné, skvělé i charismatické – nalezl zřídlo chutného prosecca za cenu takřka lidovou, jež posloužilo k neokázale slavnostnímu přípitku k oslavě letošního patnáctiletého jubilea festivalu i coby tekutá fanfára zahajující sezónu štěstí. Na průzkum areálu vzhůru!

Mé první kroky logicky vedly do stanu Radia 1, které tou dobou již okupovala místní konferenciérská legenda a velký příznivec kvalitního krabicového vína Rucio Jirka Hvězdoň, který právě s pompou jemu vlastní na scénu uváděl tradičního startovače místních radovánek Doktora Zádrhela. Přední odborník na otázky sexuální i jiné, jenž je alter egem spisovatele Marka Tomana, vtipně i fundovaně pohovořil o problematice festivalové antikoncepce, a co víc, předvedl i několik praktických ukázek, při nichž mu v nevděčné i nebezpečné úloze figuranta velmi zdatně pomohl zdatný herec a improvizátor Ladislav Karda. Stručné, vtipné, aktuální.

Po úderném potlesku bleskurychle vyrážím na první průzkumné kolečko po dalších pódiích.

Poté, co jsem svou přítomností podpořil výtečnou domácí budoucnost hardcore v podání sympatických táborských úderníků My hard lesson a na Jameson Stage prověřil pružnost a stabilitu svých kopyt koncertním setem skočné mezinárodní multižánrové grupy s převážně pražskou adresou Ting. Letos prvně jsem se zastavil pod zdejším hlavním pódiem. To bylo právě sebevědomě obýváno letošním Mighty Sounds debutantem, jinak však letitou jistotou domácí punkové říše, věhlasnými brázdiči kulturních svatostánků SPS. Ti přijeli v zúžené, pouze tříčlenné sestavě, jež se ve velkorysých prostorech chvílemi zvukově ztrácela. Kapelu, jejíž syrovosti by jinak mnohem více slušela některá z menších scén, naštěstí srdnatě podpořili skvěle znalostí textů i mnoha pohybovými kreacemi se blýsknuvší fanouškovské davy.

První dějství pátku končím ve stanu Radia 1. Na stand-up podvečírku Show Stání je zdaleka nejlepší jeho název. Z dvojice jevištních bavičů se podstatně lépe daří Dominikovi Vu, jehož vystoupení nepostrádají timing, sebeironii, ani občasné doteky originality, tedy aspekty, které jeho kolegyně Naďa Hůlková bohužel tentokrát postrádala v podstatě zcela. Její předvídatelné směsi pokleslého feminismu, špatně interpretované popkultury a lascivní vlezlosti chybělo jevištní sebevědomí, přesvědčivé pointy, šmrnc. Proto se příliš nezdržuju a vyrážím na další kolo!

Dějství páteční druhé: Klauni, koťátka a Vagyny!

Nevěřil jsem příliš, že jeden z vrcholů letošních Mighty Sounds přijde tak brzy, leč stalo se: Clowns mi svojí nespoutanou jevištní existencí dali jasně najevo, proč jsem tady: abych čerpal energii a těšil se z okolního dění. Nejvíc sexy jsou dívčiny s baskytarou, to jest dávno jasná věc, kterou australská divoshow vrchovatě potvrdila. Tomu říkám páteční čaje! Kolena sice úpí, ale jsem nadšen. A opět v sobě objevuji vnitřního kozlíka Neposedu. Hosana!

Zklidnění kýžené následně nalezl jsem opět v divadelním šapitó Rádia 1, které v tu dobu suverénně ovládlo Koťátko zkázy se svojí rozvernou performancí 101 věcí, co jste chtěli udělat, ale báli jste se. Ta se inspiračně napájí z hlubin kýče a třeskutě brakové estetiky. Ideální zábava pro všechny milce uvědomělé pokleslosti. Pokud na svých putováních na Koťátko narazíte, rozhodně mu věnujte pozornost, zaslouží si to. Jeho členové Helena Machová a Jakub Urban totiž kráčí velmi zajímavými stezkami a výtečně se u toho baví. A vy budete s nimi. Uznale pokyvuji!

Po kočičí pohybové ekvilibristice nemohlo přijít než další obří útok na moje smysly. Ano, můj oblíbený mužský punkový sbor Vagyny dy Praga. Jestli se v říjnu pokusím někde nechybět, bude to na jejich oslavě patnácti let existence v pražském Lucerna Music Baru. V našlapaném pátečním playlistu jsem nezaregistroval žádnou zásadní absenci. Nasazení zúčastněných pěvců bylo enormní a ohlas publika málem odfoukl stanovou plachtu. Šapitó slušelo Vagynám. Výborný závěr druhého dějství!

Páteční dějství třetí: Letem světem, s koncem doma!

Páteční finále bylo náročné fyzicky, logisticky i mezinárodně – nejprve jsem si v přívětivé atmosféře Radio 1 stanu zajuchal s dalším z nečekaných objevů letošního ročníku Mighty Sounds Donny Benétem. Australský švihák připomíná – co do vzhledu – kombinaci Nicka Cavea, Burta Younga a Dannyho de Vita,  hudebně je však blíže Dieteru Bohlenovi a dalším věrozvěstům evropského diska osmdesátých let. Chameleon z Miami Vice je ale naživo okouzlující. Štramák retromaniak strůjcem zábavy!

Bezprostředně poté mě uhranou Prague Conspiracy, jimž velmi prospělo intenzivní přitvrzení , strhující energický sexy projev nové zpěvačky Anny i české texty. K prasknutí naplněná Lucky Hazzard Stage právem hromadně skáče jako pominutý gumídek. Bravo!

Čerstvou krev do ledva znavených žil mi na hlavním pódiu pak nekompromisně vlil Toby Morse a jeho ikonická skate hardcoreová parta, lakonicky zvaná H2O. Nářez nad nářez a já už netuším, zda se potím či pláču. Takhle vypadá nadšení z milované práce i naprosto oddaného publika. Další úspěch místní dramaturgie!

Sotva strávím několik příjemných chvil s břitkými psychobilly veterány Long Tall Texans, už mně nemilosrdný čas žene do blízkosti Jameson Stage na nikdy neselhávající Fast Food Orchestra. Další z letošních oslavenců opět dokázali vyladit početné publikum do totální sounáležitosti. Kouzlo kolektivu!

Letmo jsem se posléze v relaxační poloze nechal uchlácholit temperamentními groovy formace N.O.H.A., která v ten večer zněla nečekaně temně, abych pak vyrazil pro poslední koňskou dávku pátečního vzruchu. Kampak? Samozřejmě že za Elektrïck Mann!

Končit se zkrátka nedalo jinak než s nekorunovanými šlechtici valašsko-meziříčské kulturní scény, kteří páteční dění na Jameson Stage zakončili s grácií sobě vlastní. Jasně, bylo to divoké, vulgární a pubertálně zastydlé, ale především zábavné, velmi často očistně sebeironizující a po čertech dobře zahrané a zarapované. Chlapci jsou ve formě, při síle i charismatu. Odcházím do noci s úsměvem na rtech.

Epilog

Bizarně roztomilou tečkou mého pátku na Mighty Sounds byla improvizovaná produkce šéfa stánku příznačně nazvaného U zpívajícího šéfkuchaře. Tvůrce nejlepších závitků v areálu nezaváhal. Zazpíval a sám se na elektricko-akustickou kytaru doprovodil. Slyšel jsem kompletní Stánky a vynikající interpretaci klasického hitu Když jsem já sloužil. Na navazující přídavek v podobě Jarošovského pivovaru se mi už ale nedostávalo sil.

Na shledanou nad sobotními zápisky!

/Pokračování brzy!/

///

Více na i-DN:

Mighty Sounds

…

• Autor: Petr KlariN Klár
• Publikováno: 23. července 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Srdečné pozdravy z Mighty Sounds (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ