srpen-říjen 2010
Evžen Turnovský
14. 8. 1929 Praha – 1. 10. 2010 Praha
Teatrolog, publicista a překladatel. Dlouhá léta byl pracovníkem Kabinetu pro studium českého divadla, kde se podílel na kolektivních dílech Dějiny českého divadla, slovník Národní divadlo a jeho předchůdci. Zabýval se divadelní ikonografií a stal se jejím znamenitým znalcem a vykladačem. Ve funkci tajemníka Kabinetu, kterou zastával v neblahém období normalizace, svým diplomatickým taktem, noblesou a korektností vytvářel „ostrůvek pozitivní deviace“. Organizační schopnosti uplatnil i při přípravě světového kongresu Mezinárodní federace pro divadelní výzkum konaného v Praze 1973, osobními kontakty udržoval a rozvíjel spolupráci s rakouskou teatrologií. Působil též jako divadelní kritik, spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí, pro jejíž cyklus Zveme vás do divadla psal v letech 1965–69 úvodní slova. Po roce 1989 se intenzivněji věnoval překládání z němčiny (prózy H. Hesseho, J. Rotha, R. Schneidera, dramatické hříčky W. Bauera). eš
Alexej Gsöllhofer
27. 11. 1925 Praha – 8. 10. 2010 Pardubice
Herec, spisovatel. Na pódiu stál již jako sedmiletý – v pražském Divadle Na Slupi, v patnácti letech hrál v Divadle Míly Melanové. V letech 1942–47 studoval konzervatoř pod vedením Ladislava Peška a Anny Iblové. Po vojně přijal angažmá ve Vesnickém divadle, kde hrál až do roku 1956. Po roční zkušenosti v Městském oblastním divadle Benešov odešel do Východočeského divadla Pardubice, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1985.
Na svém kontě má celkem na stopadesát postav. Vynikal v komických rolích, s kolegou Milanem Sandhausem vytvořil diváky oblíbenou hereckou dvojici.
Věnoval se i literární tvorbě, zdramatizoval McBainův román Zub za zub, psal povídky, romány, detektivky, napsal scénář k filmu Vím, že jsi vrah podle vlastní předlohy, vydal kuchařku, je autorem vzpomínkové knihy „…a na co jsem nezapomněl“.
luc
Jan Cziviš
4. 3. 1932 Čáslav – 22. 10. 2010 Praha
Dramaturg a básník, absolvent studií dramaturgie na DAMU (1968). Většinu profesního života strávil jako dramaturg v KOD Kolín (1969–1984) a v Divadle Jaroslava Průchy (resp. Státním divadle) Kladno (1985–1994).
Protnuli jsme se pracovně v kladenském divadle na konci ohnilé normalizace a on jako dramaturg dělal tu složitou práci nárazníku mezi zběsilými úřady a divadlem. Dramaturgie, když se umí, tak je to moc nóbl a velmi užitečná práce a tvorba, a Jan ji uměl. Jak odpérovával třeba tlaky ředitel–režisér a režisér s herci a herci mezi sebou. Měl jsem rád ty okamihy, kdy piánko vešel do zkoušky a hustě tam byl a jako by tam i nebyl. Už to je jemný a taktní talent. A pak okomentoval vždy citlivě, vlínavě, trefně. Rytíř vřelého srdce. Ke konci jsme spolu dělali Aristofanův Mír. Aby zůstal duch antiky a byla to taškařice a chraň bůh ne agitativní. I zjišťoval jsem, jak rozumí verši. Pak se ale přivalil rok 89 a text nám samozřejmě vybledl. Ale na tu práci nezapomenu. Až nedávno jsem se dozvěděl, že Jan byl silný básník. Přečetl jsem sbírku jeho sonetů, z gruntu bytosti horoucích a technicky velmi obratných.
Ještě jiný Jan… Někde jsem něco dělal a náhle stojí po premiéře vedle mne, řekne pár intenzivních přesných slov a já vím, jak jsem to udělal a znovu kdo je Jan. Směšné říkat, že je každý nahraditelný. A to jak? Když je originál. Jan byl a nechal nám kšaft: dobré srdce, ostrá mysl, mravní podezdívka.
Miloš Horanský (red. kráceno)
Jiří Sekanina
16. 1. 1944 Oslavany u Brna – 20. 10. 2010 Olomouc
Tanečník, pedagog, dlouholetý šéf baletního souboru Moravského divadla Olomouc. V letech 1975 a 1977 absolvoval stáže na Palucca Schule v Drážďanech, o pět let později úspěšně dokončil studium taneční pedagogiky na Hudební akademii múzických umění v Praze. Svou uměleckou kariéru zahájil v Opavě, kde působil v rozmezí let 1961–72. Vypracoval se zde až na post sólisty souboru (1965). Po opavském angažmá odešel jako sólový tanečník do Olomouce. Během své kariéry ztvárnil přes třicet lyrických, charakterních i dramatických rolí v baletech klasických i moderních. Ve svých náročných úlohách se vždy snažil uplatnit hereckou přirozenost. Po konci aktivní taneční kariéry postupně zastával od roku 1982 pozice pedagoga, baletního mistra a asistenta choreografií. Po Kateřině Pelzerové se v roce 1993 ujal vedení baletního souboru Moravského divadla. Celých sedmnáct let v čele souboru bylo poznamenáno přílivem tanečníků ze zemí bývalého Sovětského svazu, díky nimž olomoucký soubor dospěl k vysokým interpretačním metám. K vytvoření kvalitních baletních inscenací neváhal pozvat významné naše i zahraniční choreografy.
Tomáš Lehotský (red. kráceno)
Jiří Středa
22. 12. 1932 Praha – 27. 10. 2010 Praha
Divadelní režisér, překladatel, dramatik a pedagog. Byl posluchačem prvního absolventského ročníku Katedry loutkářství na pražské Divadelní fakultě, již absolvoval v roce 1956. První angažmá získal v Krajském divadle loutek v Ostravě. Přes krátké angažmá v Liberci odešel v roce 1958 do Krušnohorského loutkového divadla v Teplicích. Psal vlastní dramatické texty (nejznámější jsou Pohádky pana Pohádky) a věnoval se režii. Od roku 1961 působil ve Východočeském loutkovém divadle Drak a současně v původním Černém divadle. Od roku 1963 byl třicet let uměleckým šéfem Černého tyjátru Praha. Současně hostoval jako režisér loutkových představení v Bratislavě, Brně, Liberci, Českých Budějovicích, Banské Bystrici, Varšavě, Sofii, Záhřebu a na mnoha dalších scénách. V 70. letech byl dramaturgem a režisérem Divadla dětí Alfa v Plzni a poté působil deset let v Divadle Spejbla a Hurvínka. Do uměleckého vývoje Divadla Drak se výrazně zapsal moderním inscenačním stylem. Prosazoval mimo jiné spojení loutek, filmu a hudby a jako partnery loutek používal i živé herce a odkryté vodiče. Jeho přelomová inscenace Pohádky z kufru, klauniáda herců s marionetami na drátě, se stala světovou senzací a ovlivnila nejen české loutkářství. V roce 1987 založil loutkovou scénu při Městském divadle v Mostě – Divadlo Rozmanitostí, které vedl do roku 1997. Vyučoval režii a dramaturgii na loutkářské katedře DAMU a do posledních dnů svého života učil na Vyšší odborné škole herecké v Praze.
bor/pba/hul
doc. Miloš Hynšt
19. 12. 1921 Chudobín – 1. 11. Brno
Vynikající český režisér a dlouholetý pedagog JAMU. Po absolvování brněnské konzervatoře (1944) prošel nejprve jako herec a režisér několika moravskými scénami (Horácké divadlo Jihlava, Svobodné divadlo Brno, Státní divadlo Ostrava). V roce 1959 se stal uměleckým šéfem Mahenovy činohry Státního (dnes Národního) divadla v Brně. Pod jeho vedením, v týmové spolupráci s dramaturgem Bořivojem Srbou a režisérem Evženem Sokolovským, se soubor Mahenovy činohry v šedesátých letech proměnil v nekonformní divadelní scénu představující jednu z odvážných vývojových linií českého divadla inspirovanou tvorbou a poetikou Bertolta Brechta, E. F. Buriana a Friedricha Dürrenmatta. Od roku 1960 až do normalizační čistky v roce 1970 byl pedagogem JAMU a řadu let také vedoucím jejího dramatického oddělení. Jeho zásluhou se výuka herectví a režie přiblížila trendům moderního evropského divadelnictví. Po nástupu „normalizace“ byl z Mahenovy činohry vypovězen a od roku 1971 nalezl azyl nejdříve ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a poté v Divadle pracujících Gottwaldov (dnes Městské divadlo Zlín). Na obou scénách navázal na své jedinečné inscenace brněnské éry, každou premiérou přesahoval regionální vymezení. Po roce 1989 se zaměřil především na literární a divadelně teoretickou činnost, vydal řadu publikací a skript. Stal se aktivním členem Umělecké rady JAMU a s její Divadelní fakultou byl v úzkém pracovním spojení.
Patřil k významným osobnostem české kultury, jeho džentlmenství a zároveň nesmlouvavé profesionální i etické nároky na divadelní tvorbu ovlivnily několik generací herců a režisérů.
zs/hul
Komentáře k článku: srpen-říjen 2010
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
