Stále jsou naši mrtví s námi
Dnes ráno jsem si udělal takový vzpomínkový výčet mých slavných kolegů: Kocourek, Bulis, Pospíšil, Scherhaufer, Ambrová, Derfler, Kovalčuk, Pecha, Tálská… Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl… a nezapomenu ani nadále, přestože už je nikdy neuvidím. Jak píše Jan Skácel: Stále jsou naši mrtví s námi / a nikdy vlastně nejsme sami…
Martin Havelka FOTO MD BRNO
Ale přesto smutno je mi… protože včera se k výše uvedeným přidal Martin Havelka, což jsem se dozvěděl právě dnes ráno. Spustila se mi opona vzpomínek… běží hlavou jako film plný rychlých střihů…
Zkouška Balady pro banditu do noci na zkušebně Domu umění… Nádherné natáčení Balady coby našeho prvního filmu na Andělské hoře u Karlových Varů v roce 1978… Martin mě provází nočním městem, kde začal jako číšník, aniž by tehdy tušil, že se přesune z „placu“ hospodského na „plac“ jevištní a filmový… Večírek s Honzou Vyčítalem, Martinem a jeho mámou v „herečáku“ u karlovarského divadla…
Po dvou reprízách zakázané Než jsem se narodil… a potom… Martin rozstřeluje bičem papírové holubičky nad našimi hlavami…
Martin vaří „francouzskou cibulačku“ u něj v malém bytě a já sleduju jeho prvního psa Brita, těšícího se na vařené těstoviny…
Mám záskok v Bramborovém dni Dětského studia a Martin zpívá Chtěl bych si postavit dům a já netuším, že tu píseň napsala žena, se kterou se později ožením…
Learovy Příběhy dlouhého nosu – Martin jako kovář z Warwicku a rozchechtané publikum… Skvělý Scherhauferův projekt Bluff nás staví tentokrát do němé grotesky a Martin dostává přezdívku Gagman…
Můj záskok ve Hrách a hříčkách Huberta Krejčího – spolu s Martinem si hraju na japonského herce… Trénink karate pro Dlouhou cestu, kde jsme s Martinem nakonec nehráli…
Spolu s Martinem vedeme workshop na Divadle v pohybu v Biskupské zahradě – nesu Martinovi cihlu sýra, kterou úderem karate rozbíjí na (předem připravené, leč pro diváky neviditelné) kostičky… Komenského Labyrint světa – s Martinem (jako sochy Ctností) smíchy padáme nad Pecovým přebreptem… Zkoušíme Hrabalovo Rozvzpomínání a dostávám od Mártyho školení, jak správně obsluhovat anglického krále… na jeho prstu roztočený tác na piva…
Pak cívka filmu v hlavě přeskočí dopředu na naše půlroční putování po Evropě s Caravanem Mir a odvíjí se dlouho… Je nepopsatelná, neboť je mým (a myslím, že i Martinovým) největším zážitkem s Provázkem…
Pak mi oči sjedou na obrazovku telefonu, na níž je Martinova fotka a oznámení jeho smrti… film se přetrhl.
Teď už se mi myšlenky vracejí k letošnímu 27. srpnu, kdy se v Praze na natáčení po dlouhé době potkáváme. Martin říká: Zhubl jsem o třicet kilo, ale bojuju… Pak mi podává ruku na rozloučenou a já netuším, že to je naposledy…
Komentáře k článku: Stále jsou naši mrtví s námi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eva
Ještě jste zapomněli na Petra Maláče
12.03.2021 (10.15), , Trvalý odkaz komentáře,