Stalo se něco divného…
Politika se stala divadlem a v divadle herci hrají politiky. Tak by se daly nazvat mediální ohlasy kauz kolem Věcí veřejných a zveřejněných odposlechů telefonních rozhovorů Pavla Béma a Romana Janouška a kabarety v pražském A studiu Rubín Blonďatá bestie, resp. Blonďatá bestie II aneb Blonďatá bestie vrací úder. ČT ve svých publicistických a zpravodajských programech na ČT24 nabídla v minulých dnech několik pořadů, jež „divadelnost politiky“ podtrhují. Nabízíme ke zhlédnutí především Tři týdny s Bártou a Škárkou objektivem kamery ČT a Proces stát vs. Bárta-Škárka, případně Bárta chce být hejtmanem Plzeňského kraje. Ukázku z Blonďaté bestie II. aneb Blonďatá bestie vrací úder můžete zhlédnout Blonďatá bestie vrací úder. V aktuálních DN 8/2012 vyšla recenze Bestie II od Vladimíra Hulce, před rokem – v DN 8/2011 – jsme publikovali recenzi Lenky Dombrovské na úvodní díl nazvanou Před mikrofonem nic neutajíš.
Jsem nevinná, byla to lež cílená… (Barbora Poláková jako Kristýna Kočí). Foto A studio Rubín
Nabízíme diskusní platformu nad tímto kulturně politickým jevem, kdy reakcí na politickou a korupční zvůli a blbost se stává karikatura a výsměch skrze otisky reality (začalo to kabaretem Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit aneb Tak to mi ho teda vyndej Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse). Je to jev ozdravný? Nebezpečný? Uhýbavý? Trapný? Našli pražští divadelníci adekvátní vyjadřovací divadelní jazyk? Jsou i tací, kdo si myslí, že divadlo by se tímto způsobem reálnou politikou „špinit“ nemělo…
Škárka mě zradil. Tolik jsme toho prožili… Byl jsem tak lidskej… (Lukáš Příkazký jako Vít Bárta). Foto A studio Rubín
///
Stalo se něco divného…
(úplná verze recenze z DN 8/2012)
V úvodu představení Blonďatá bestie II aneb Blonďatá bestie vrací úder vystoupí před diváky v malém sklepním prostoru A studia Rubín Ondřej Pavelka a čte jim – jako by to byly děti – pohádku. Malý Kolibřík a nebojácný Mazánek se v ní vydá do lesa, kde na ně číhá strašlivý Babák a také Huml se svým pytlem. Naštěstí se tam objeví strýček Kmenta a oba naivy zachrání. Divadlo Blonďatou bestií vracející úder navazuje na loňský úvodní díl Blonďaté bestie, ve kterém herci v podstatě jen zkarikovali a textově přesně „otiskli“ kauzu s odposlechy Kristýny Kočí. Tentokrát – se stejnou aktuálností – jdou v Rubínu divadelně i obsahově dál. I zde vystupují stejní politici a jejich herečtí představitelé – Bára Poláková (Kristýna Kočí) a Lukáš Příkazký (Vít Bárta, resp. Pavel Bém). Přibyli ale další – především Jan Vlas (Jaroslav Škárka, resp. Roman Janoušek), v okrajových rolích pak Eva Salzmannová (v trojroli inženýra Pandura, doktora Gripena a Josefa Mosteckého z Uhelné) a Michal Dudek (předseda soudu). A – jako v prvním dílu – dění na scéně ovládá Ondřej Pavelka coby průvodce a glosátor a zde v jednu chvíli i předseda Věcí veřejných Radek John.
A nespadni z těch Himalájí. Koho bych tam dal místo tebe? Potápníka? Červenáčka? Bendiče nebo Vyzáblíka? – Neboj, nespadnu. Já se na těch velehorách udržím. Já se umím udržet, to už víš! – Hlavně se udrž na magistrátu, ty zametáku. (Lukáš Příkazký a Jan Vlas, resp. Pavel Bém a Roman Janoušek). Foto A studio Rubín
Inscenace rozehrává a karikuje – oproti prvnímu dílu divadelně rafinovanějším, dramaticky propracovanějším způsobem – známé situace z právě probíhajícího soudního líčení s Vítem Bártou a (navíc) z aktuálně zveřejněných odposlechů telefonních hovorů bývalého primátora Pavla Béma s lobbistou Romanem Janouškem. Text není jen přesným přepisem oněch událostí, ale je autorsky (vedle Svobody s Pavelkou se na něm podílel i dramatik Karel Steigerwald) rozpracováván, rozstříháván a znovu skládán, komentován, ironizován s řadou slovních a situačních gagů, režijně a herecky rozehráván do dynamických situací s – v podstatě – silným morálním apelem a jasným občanským postojem. I když pořád a především je to obrovská sranda a pro diváky radost z nespoutaného herectví plného fantazie a fórů. Bárta stříká krokodýlí slzy z gumového balónku naplněného vodou, Bém leze po stropě jako himálajský horolezec a drží u ucha mobil, zatímco Janoušek je v sauně a ovívá se parukou. Kočí si na hlavu dává masku vlka a do ruky bere pušku, místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová je loutkou Barbie, již Bárta vyndá ze své aktovky, Radek John přichází pozdě a opilecky žvatlá se sklenkou vína v ruce. A tak dále a tak podobně. Z hlediště pak vystupují daleko větší finanční podvodníci (inženýr Pandur, doktor Gripen, Josef Mostecký z Uhelné), než ti co vidíme na scéně, a stěžují si, že oni by si měli užívat světel médií a kauz, vždyť zpronevěřili miliardy. A když přijde řeč na to, že všechno je v p…, vstoupí na jeviště skutečný odborník – MUDr. Jan Martínek – a ve stylu Járy Cimrmana dá divákům přednášku o tom, jak to v té řiti skutečně vypadá. Je to tam čisté a růžové… Mezi děním zazní řada kabaretních písní za klavírního doprovodu Miky Jelínka. Nechybí pochopitelně ani hit z prvního dílu Jsem nevinná, byla to lež cílená…
Co chce vědet? Budoucnost, nebo pravdu? (Ondřej Pavelka v roli Věštkyně). Foto A studio Rubín
Tomáši Svobodovi a jeho týmu se cyklem Blonďatých bestií daří něco u nás zatím nevídaného. Výrazně promlouvají k aktuálnímu politickému dění, nepřiživují se však na politické satiře, aby se jen zablýskli na pěně mediálních dní, ale tato satira je součástí dlouhodobé dramaturgie A studia Rubín, jíž reflektují současný svět a jeho pokleslé, klesající či (přinejlepším) proměňující se mýty a archetypální postavy a situace. Salome jako zpovykaná dcera mafiánského zbohatlíka, Medeia k praní a žehlení dětského prádla upoutaná manželka v paneláku, Maryša zelená vdova, Kočí bestiální jezinka. Vytvářejí tak skutečné politické divadlo. Prostředky ironie, kabaretu, satiry, nadsázky a především výsměchu. Reflektují konkrétní situace, postavy, lidi. Bestie je v tomto směru nejrazantnější a nejkonkrétnější. Zatímco v prvním dílu nahlédli na aktéry samotné jako na jalové šašky a klauny a kauzu samu viděli prizmatem téměř hravé, dětinské trapnosti, druhým dílem již prosakuje temnější, varovný tón. Jako by si Svoboda a spol. uvědomili, že to až taková sranda ve skutečnosti není. Ač všechny postavy jsou stále především směšné, jsou i zlé, záludné a nebezpečné. Vinné. Nekompromisně ovládají svět kolem sebe (nás). Stalo se něco divného, cituje několikrát během představení Ondřej Pavelka jeden z výroků Romana Janouška. Až budu vědět co, tak vám to povím, dokončí vždy svou větu. V poslední scéně to říká v době, kdy předtím všechny postavy svázaly předsedu soudu a ústa mu přelepily leukoplastí. On se jen bezmocně dívá do diváků. Bárta, Kočí, Klasnová, všichni jedna rodina.
Vladimír Hulec (Psáno z reprízy 2. 4. 2012.)
Stalo se něco divného… (Michal Dudek v závěrečné scéně v roli Předsedy soudu) Foto A studio Rubín
///
Další na internetu dostupné ohlasy na Bestii II:
Renata Kalenská, Instinkt 29. 3. 2012 – Barbora Poláková: Já kráva /rozhovor/
Jana Machalická, Lidovky.cz 1. 4. 2012 – Bestie vrací úder: Kolibřík a Mazánek šli lesem a vyskočil na ně Babák
Karel Šanda, Týden 1. 4. 2012 – Obrazem: Blonďatá bestie zpět na scéně. Vrací úder
Eurozprávy.cz 1. 4. 2012 – Blonďatá bestie vrací úder! O Bémovi, Janouškovi a útok Klasnové na Bártu: Ty Buzíku
Kateřina Farná, Novinky 4. 4. 2012 – Blonďatá bestie se vrátila do divadla i s odposlechy Béma
Brigita Zemen, Aktuálně.cz 4. 4. 2012 – Kocourku, máš u sebe malej? aneb Všechno dobře dopadne
Lenka Dombrovská, E15 12. 4. 2012 – Blonďatá bestie vrací úder české politické scéně
A studio Rubín Praha – Tomáš Svoboda, Ondřej Pavelka, Karel Steigerwald: Blonďatá bestie II aneb Blonďatá bestie vrací úder. Režie Tomáš Svoboda. Premiéra 1. 4. 2012.
Komentáře k článku: Stalo se něco divného…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
