Stanislav Moša se loučí s Jefem Kratochvilem
Vážené dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové, milý Jefe,
když pohlédnu do tohoto sálu, když se otočím na kolegy na jevišti, myslím, že tu není nikdo, koho bys alespoň jednou nevyfotografoval. A mnohé z nás jsi pak zvěčnil nesčetněkrát. V rámci naší profese, v rámci našich životů…
Jef Kratochvil, dvorní fotograf Městského divadla Brno… Ovšem k tomuto titulu je toho zapotřebí ještě velmi, velmi mnoho dodat.
Jef byl totiž jedním z hlavních strůjců fenoménu našeho divadla. Jako šéfredaktor měsíčníku Dokořán vytvářel od počátku jeho kompletní podobu. Byl autorem vizuálního stylu našeho divadla od programů k jednotlivým představením až k jejich plakátům. Kalendáře, ročenky, přebaly na CD… O podobě všeho zaníceně diskutoval a s nenapodobitelným nadšením pak uváděl své představy do života. Jeho nápady začali přejímat nakonec i v jiných divadlech a staly se nejenom v naší zemi normou.
To Jef přišel jako první v Čechách s nápadem pořádat každoročně diváckou anketu, která oceňuje nejlepší interpretační a inscenační výkony a nazval ji Křídla. To on mě přemluvil založit Chodník slávy na Lidické ulici před naším divadlem.
Takoví lidé jako on vytvářejí dějiny. I proto byl v roce 2014 vyznamenán Cenou města Brna.
Jef měl neuvěřitelný „čich na lidi“. Přivedl mezi nás celou řadu kolegů, z nichž se mnoho stalo oporami našeho divadla. Vždy byl mým prvním divákem, kterého jsem se ptal na jeho názor na představení, jež právě fotil na hlavních zkouškách před premiérou. Své herce měl v lásce a na jeho fotografiích to bylo poznat.
Jef byl skvostným fotografem, a to nejenom divadelním. Fotil všechno, co miloval, co měl rád, čeho si vážil, i to, co potkával cestou. Cestou fotil nově narozenou svobodu naší země s jejím na celém světě obdivovaným prezidentem a jindy zase takhle „cestou“ vyfotil na zahradě vily Tugendhat jiné dva státníky, jak tu zemi rozdělují. Fascinován vodním živlem se opakovaně vracel k pramenům Vltavy a svou prací vždy v pokoře vzdával hold ženské kráse…
Jeho tvorba vycházela z hluboké úcty k umění jiných. Vnímáte to, když listujete jeho úžasnou knihou Dech brněnských ateliérů. A mohli jste to od něj často slyšet, když mluvil o jiných. S nadšením totiž rád mluvil o každém, kdo něco uměl.
Svůj život pak zcela zasvětil své lásce největší, divadlu. Začalo to v Divadle Husa na provázku a na konci osmdesátých let si našel to své Městské divadlo Brno, v němž pracoval až do konce svých sil. Stále nás překvapoval svým až chlapeckým nadšením pro různé technologické novinky. Neustále experimentoval, bez přestání hledal. Okouzlen možnostmi techniky ji vrchovatě používal ve svůj, a tedy i v náš prospěch.
Málokdo ví, že byl nositelem hned několika rytířských řádů, všichni však víme, že se celý svůj život choval jako skutečný aristokrat.
Když jsme zahajovali stavbu naší Hudební scény, přál jsem si, aby byly v jejích základech uloženy dva kameny. Jeden nám věnovali občané Dolních Věstonic. Poprosil jsem Jefa, jestli by nějak ten druhý neobstaral z kolébky muzikálu, z Broadwaye. Požádal svého přítele v New Yorku – a byl to právě Miloš Forman, jehož verzí muzikálu Hair jsme tuto scénu slavnostně otevřeli a který kámen vytěžený z manhattanské skály pro nás v New Yorku pokřtil. Stalo se to 10. září roku 2001 a den na to se tam odehrál barbarský útok na Světové obchodní centrum. A Jef byl „znovu u toho“ a tragédii nafotil. Jeho snímky použila při vyšetřování FBI, ale Jef sám z nich nikdy, ačkoli byl o to mnohokrát žádán, neprodal jedinou.
Tak se chová aristokrat…
Komentáře k článku: Stanislav Moša se loučí s Jefem Kratochvilem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
