Honba za snem ostravskou prérií
Režisérka Anna Klimešová uvedla se souborem Staré arény v Ostravě letní plenérovou inscenaci Cesta do Ameriky. Banální westernový příběh, vzdáleně inspirovaný Tylovou stejnojmennou obrozeneckou báchorkou, sleduje putování nebojácného honáka Bennyho Goodmana západními prériemi do vysněných krajů Eldoráda. Kromě svého stáda, jehož role je přisouzena publiku, jej na jeho pouti doprovází mladičký redaktor Timesů Pierre Bodmére a indián z kmene Vypuštěných duší, pro něhož je charakteristická vskutku vypuštěná duše od kola, kterou třímá v područí. Cílem jejich cesty není jen bájná končina splněných snů, ale i záchrana sličné panny, unesené démonickým banditou Daltonem a jeho skupinou.
Herci doputovali do Ostravice FOTO DAVID SZELIGA
Inscenátoři zdůrazňují klišovitou zápletku a dělení postav na kladné a záporné, díky čemuž se jim daří rozvíjet westernový žánr komediálním, místy až parodickým způsobem. Herci své repliky vyslovují s okázalou rétorikou, kontrastující s povrchností sdělení. S jistou pravidelností se v patetických dialozích objevují i aktuální kritické poznámky – například na účet kontroverzní výstavby obchodního centra Nová Karolina, do jehož Trojhalí je situována úvodní scéna představení. Sarkastické glosy zazní také směrem ke společnosti McDonald’s, jehož marketingovou strategii zhmotňuje postava bandity Daltona, toužícího po úspěšném byznysu se skotem.
Příběh je gradován skrze zápletkové peripetie i přesuny diváků a herců z interiéru do otevřeného prostranství na periferii města. Divácká pouť odstartuje v bývalé průmyslové hale, evokující nádražní budovu, a postupně se přesouvá přes zarostlý svah na způsob prérie až na most přes řeku Ostravici. Herecká akce zde probíhá po obou březích i přímo ve vodě. Inscenátorům se tak daří využít nedivadelního prostoru v celé jeho šíři.
Kostýmy Zuzany Scerankové a Venduly Bělochové jsou rozmanité, kombinující realistické prvky s těmi výrazně stylizovanými. V představení se tak střetávají postavy indiánů oděné do křiklavě barevných cyklistických úborů s reklamními potisky, bandité ve výstřelcích devadesátkové módy i ústřední trojice Bennyho Goodmana, Pierra Bodméra a Mary Lou v historizujících kostýmech. Umělost a zábavní charakter představení už jen stvrzuje surreální postava šamana s megafonem, kterým supluje výstřely z koltů, či zpomalené bojové sekvence.
Svižný temporytmus představení kromě živé hudební složky závisí i na energickém projevu a charismatu uvědomělého honáka v podání Šimona Plisky, který pohání malátné publikum kupředu. Je to on, kdo fakticky provádí diváky dějem, spíše než postava šamana ztvárněná Davidem Hrubošem. Jeho snové výstupy sice ohraničují představení, avšak kvůli tomu, že jej nebylo slyšet, divákovi v orientaci příliš nepomohou. V důsledku toho zůstává jen abstraktní figurou, korzující otevřenou planinou na chůdách a obohacující děj svou přítomností o snovou rovinu. Andrea Berecková vyjádřila osudovost postavy Bennyho femme fatale přesnou koordinovaností gest, akcentující ženskost, a výraznou mimikou.
Cesta do Ameriky hravě rozvíjí klišé a patos spjatý s westernovým žánrem a dává jim komediální ráz, navíc umně komponuje hereckou akci na pozadí „divokého“ předměstí Ostravy. Zvolenými prostředky i uměřenou stopáží naplňuje formát letních plenérových inscenací, které akcentují zábavní charakter v tom nejlepším smyslu slova.
Stará aréna, Ostrava – J. K. Tyl – Lesní panna aneb Cesta do Ameriky. Režie a textová úprava Anna Klimešová, Pavel Gejguš, hudba Jakub Novák, scénografie a kostýmy Zuzana Sceranková, Vendula Bělochová. Psáno z reprízy 25. srpna 2016.
Komentáře k článku: Honba za snem ostravskou prérií
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
