Divadelní noviny > Názory – Glosy
Staré koleje, bába tě poleje
Asociace nezávislých divadel v Izraeli pořádala ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí Izraele a také tamním Ministerstvem kultury a sportu dvoudenní mezinárodní online konferenci s názvem Theatre of Uncertainty. Účastnil jsem se jí díky autorce hry Mikve Hadar Galron, které jsem napsal, abych vyzvěděl, jak EXISTUJÍ v těchto dnech, když už jsou nějaký ten pátek zamčeni a my už se tak nějak sami začínáme zamykat.
Sto šedesát lidí v jednom chatu jsem ještě nezažil, ale naštěstí nemluvili všichni najednou. Sto šedesát malinkatých „zoom hlaviček“ se snažilo vymyslet, jak se dostat z toho malého virtuálního okénka. Tolik inspirace a tolik smutku v jednom jediném záběru.
Díval jsem se teď na poznámky v bloku a našel jedinou: TRUST. Dvakrát podškrtnuto.
Ono to většinou bylo v rámci diskuse myšleno politicky nebo ve vztahu k divákům, ale ta obecná Wikipedie je v tomhle nedocenitelná: Důvěra je ochota jedné osoby spoléhat se na jinou osobu, respektive ochota entity nechat ohrozit budoucnost takové své vlastnosti, které si entita cení, subjektem, nad jehož chováním entita nemá úplnou kontrolu nebo jehož činnost pro ni není zcela transparentní. Není to v našem kontextu geniální definice?
No jo, jasně, vláda to zpackala, ti, co měli přijít, nepřišli, jasně, ale co dělat, když nemám pod kontrolou ani sám sebe?
Příklad: Krize jako šance. Krize jako příležitost. Krize jako naděje na změnu. V dubnu jsem tomu dost věřil. A vedl řeči, jak po karanténě budou lidé žít jinak. Lépe. A v červnu se dost divil. V červenci jsem byl vlastně rád. A vděčný. Jak se to vrátilo do „starých kolejí“.
A přestože mám za sebou tuhle zkušenost, ten kotrmelec, stalo se mi to zas. Před pár dny jsme měli online komisi. (Pořád lepší než online divadlo.) Ladíme pro STAN teze do volebního programu. Část kultura. A já se slyším, jak říkám: Tohle je šance. Tohle je příležitost. Tohle je naděje na změnu.
Musím se zkrátka smát sám sobě. Kolik já už měl teorií! O rouškách, o viru, který ve vedru oslabí, o chřipce, o příležitosti přestat pořád dokola jenom něco látat a místo toho stvořit koncepční kulturní politiku.
Cha!
Všichni přece tušíme, že čím hlubší ten propad ve druhém kole bude, tím více budeme paradoxně chtít „návrat do starých kolejí“. Nebo ne?
Všichni přece tušíme, že nevíme. Že tápeme.
Nebo ne?
Důvěra se vždy vztahuje k budoucnosti, a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět; vždy je tedy spojena s nejistotou a rizikem. Tak to prostě je. Přijměme to. A ruku na srdce – bez důvěry to nedáme.
Bez důvěry v sebe samotné.
Komentáře k článku: Staré koleje, bába tě poleje
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
