Šťastný to muž – Zdeněk Hořínek
Vedoucí našich internetových stránek Vladimír Mikulka má ostatní redaktory k tomu, aby polemicky reagovali na tištěné kritiky. Doufám, že jej nezklamu, když budu naopak reagovat souhlasně: na recenzi Zdeňka Hořínka Anatomie manželské hádky (DN 8), rozebírající inscenaci dvou aktovek Georgese Feydeaua v Divadla v Dlouhé. Hořínek ocenil režisérku Hanu Burešovou, která aktovky nastudovala s přehlednou bujností, a dále se věnoval jednotlivých hereckým výkonům. Přiznám se, že jsem Hořínkovy charakteristiky četl s rostoucím úžasem: ne že bych s nimi nesouhlasil, ale citelně mi v nich scházelo jediné, zato klíčové slovo: hysterka. Podle mých životních zkušeností jsme totiž nepřihlíželi pouze anatomii manželské hádky, nýbrž vivisekci duše hysterky!
Zdeněk Hořínek píše s moudrým porozuměním o výkonu Magdaleny Zimové, která prudkými proměnami útočné i dojímavé taktiky, libovolným hromaděním argumentů, trumfy a triumfy neodolatelné „ženské logiky“, dominuje v manželské hádce. Děkuji pěkně za takovou dominanci. Hádka se ženou a hádka s hysterkou jsou zcela nesrovnatelné kategorie. Nikoho by přece nenapadlo srovnávat v ringu muší a těžkou váhu a tady čistokrevná hysterka získá div ne rozhřešení „neodolatelné ženské logiky“. Mám pro to jediné vysvětlení: Zdeněk Hořínek asi nikdy ve svém předlouhém životě nemusel čelit situaci srovnatelné snad jedině s utrpením v zubařském křesle (výstižně zachyceném v druhé aktovce večera). A bez umrtvení, v kteroukoli noční anebo denní hodinu, v neodhadnutelné délce trvání, s ochromující vytrvalostí. Kdo intimně nepoznal ženu – šroub, ženu – zubařskou vrtačku, prožil v jádru šťastný, záviděníhodný život.
Obdivuhodná inscenace Hany Burešové nabízí všem mužům, kteří si tímto domácím peklem prošli či stále ještě procházejí, dvouhodinovou intenzivní psychoterapii osvobozujícím smíchem.
Komentáře k článku: Šťastný to muž – Zdeněk Hořínek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
