Divadelní noviny > Názory – Glosy
Státní likvidace a pomoc
Slovo kulturní průmysl mi překáží, ale přesto ho používám, protože je schopno byrokratům tvořícím právní politiku lapidárně objasnit, že kultura není jakási volnočasová aktivita, ale složitá síť vzájemně propojených ekonomických aktérů, kteří v souhrnu svou prací vytvářejí významné odvětví národního hospodářství a nezanedbatelný, stále rostoucí podíl na domácím produktu. Když už emeritní ministr zdravotnictví pomíjí estetické, gnozeologické a další funkce umění, mohl by se poučit třeba u Masaryka, který pravil, že poznávání umělecké nejvyšší je poznání lidské. Kladu důraz, píše dále, na to poznávání umělecké, abychom sobě zvykli viděti v umělecké tvorbě ne hru jakousi než skutečně velikou, největší a nejvzácnější práci lidskou (O studiu děl básnických). Pokud státní úředník šmahem ruky od stolu „zakáže umění“, nepoškozuje tím jen osobnostní rozvoj všech, kdož cítí bytostnou potřebu kulturně žít, což vede například k nikým nemonitorovanému zhoršenému psychickému zdraví, ale – a to hlavně – ekonomicky likviduje výdělečnou činnost desítek tisíc lidí. Kladu si otázku, proč nebyla přijatá opatření přesně naplánována již během léta, aby byla alespoň předvídatelná (například postupné a hlavně včasné omezování kapacity divadel podle reprodukčního čísla místo nepředvídatelného zavírání produkcí ze dne na den). Dovedu si též představit, že by přijatá epidemiologická opatření mohla být méně invazivní a selektivní – umí si snad někdo představit nákazu na návštěvě regionální galerie nebo artového kina?
Přestože mám plošná a dle mého názoru nepřiměřená omezení za nepřípustně likvidační, poměřuji-li jejich dopad s hrozícím škodlivým následkem, vítám, že stát ve druhé vlně epidemie přišel hned, spolu s vyhlášením epidemiologických opatření, s nástroji pomoci, které jsou s to zmírnit jejich negativní dopady a které jsou tentokrát adresnější, a zdá se, že i o něco velkorysejší než jarní kompenzační bonus. Ekonomicky aktivní osoby v oblasti kultury mají nyní k dispozici několik programů, které mohou využít. V kostce řečeno se jedná o programy částečně pokrývající škody v oblasti nájemného (COVID – Nájemné), výdaje na mzdy zaměstnanců (Antivirus), marně vynaložené náklady v oblasti kultury (COVID – Kultura) a výpadek příjmů osob samostatně výdělečně činných (COVID – Kultura, tzv. šedesátka). Vedle toho i nadále pokračuje kompenzační bonus, který je vhodný pro ty umělce, již z nějakého důvodu nedosáhnou na program COVID – Kultura (kombinace obou podpor je patrně vyloučena; z vypsaných podmínek to ale není zcela jasné). Na druhou stranu oba druhy podpory v rámci programu COVID – Kultura kombinovat lze. Některé výzvy nejsou nastaveny špatně – vítám zejména možnost žádat náhradu marně vynaložených nákladů. Stát zde sice nenabízí plnou náhradu škody, která vedle vynaložených nákladů zahrnuje i ušlý zisk, ale přece jen podává pomocnou ruku. Není nutné být proto nějak vděčni, protože nezapomínejme, že náhrada plné (!) škody způsobené vládními opatřeními za nouzového stavu je zákonnou povinností státu. Pokud tedy stát nabízí pouze náhradu nákladů, nedostává zcela své povinnosti, ačkoli oceněníhodné je alespoň to, že tak činí bez soudního donucení a předem, byť, pokud vím, žadatelé na výplatu prostředků zatím čekají. Kdo si ale o náhradu z programu požádá, vzdává se možnosti vést soudní spor o náhradu plné škody a ušlého zisku – stát zde cynicky kalkuluje s vlastní liknavou a nepředvídatelnou justicí, a tedy dobře ví, že pro dotčené bude lepší vrabec kompenzačního balíčku v hrsti nežli holub úplné náhrady na střeše.
Bohužel, v sérii různých nástrojů není jednoduché se vyznat, jejich podmínky jsou napsány i pro praktikujícího právníka velmi složitě, nejednou poměrně nepřesně, vzájemně nekompatibilně a vágně. Považuji za absurdní, aby umělci byli nuceni konzultovat s advokátem splnění podmínek vypsaných programů, které samo ministerstvo nejednou popře. Jeden příklad za mnohé: v podmínkách čteme, že studenti jsou vyloučeni z programu COVID – Kultura, ačkoli ministerstvo na dotaz upřesnilo, že se to netýká studentů magisterského studia po dvacátém šestém roce věku, za které již stát neplatí zdravotní pojištění. Při tak flexibilním čtení nejasných podmínek podpory ze strany státu je na pováženou, že nesplnění podmínek a podpis nepravdivého čestného prohlášení mohou vést k trestnímu stíhání umělce za subvenční podvod a k dalším tvrdým sankcím vedle vrácení vyplacené podpory. Ještě že stejně jako na jaře i nyní převzali iniciativu různí představitelé občanské společnosti, zejména v podobě uměleckých spolků, kolektivních správců, účetních poradců a právníků poskytujících často zdarma intenzivní poradenskou činnost – suplující a korigující nešťastně formulované programy podpory.
Komentáře k článku: Státní likvidace a pomoc
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
