Státní opera otevřena po rekonstrukci!
Velkolepý slavnostní koncert po třech letech otevírá dveře Státní opery, která prošla generální rekonstrukcí. Symbolicky, dnes, v neděli 5. ledna 2020, přesně 132 let od jejího prvního otevření v roce 1888, zazní jako první tóny ouvertury Mistrů pěvců norimberských Richarda Wagnera, pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery Karl-Heinze Steffense.
Operní galavečer s podtitulem Státní opera v proměnách času (1888–2018) reflektuje nejslavnější kapitoly pozoruhodné historie Státní opery. Režie se ujala renomovaná režisérka Alice Nellis. Český dramatik Pavel Kohout několikrát během večera osloví diváky, prostřednictvím speciální instalace na scéně, přičemž přehledně zmapuje historické milníky. Koncepci večera připravili dramaturgové Jitka Slavíková a Ondřej Hučín, pečlivě vybrali operní árie, ansámbly a předehry symbolizující klíčové momenty nejen historie budovy dnešní Státní opery – světové či české premiéry, mimořádné inscenace, slavné pěvecké, dirigentské a režisérské osobnosti, hostování významných zahraničních operních divadel, ale českých dějin vůbec.
Pod taktovkou hudebního ředitele Státní opery Karla-Heinze Steffense se představí významní sólisté Opery ND a SO a další čeští i mezinárodní hosté například Pavel Černoch, Eva Urbanová, Kateřina Kněžíková či slovenský basista Peter Mikuláš. Vystupují spolu s Orchestrem a Sborem Státní opery. Diváci také uvidí vynikající mladou norskou sopranistku Lise Davidsen, která v listopadu 2019 debutovala v Metropolitní opeře v Pikové dámě v roli Lisy a sklidila skvělé ohlasy od recenzentů, kolegů, ale i samotného šéfa MET. Árie z této opery Blíží se půlnoc také zazní i na slavnostním koncertě v Praze.
Orchestr a Sbor Státní opery v průběhu večera mimo jiné zahraje Janáčka, Smetanu, Pucciniho, Wagnera a mnoho dalších. Slavnostní večer bude přenášet v přímém přenosu Česká televize a ARTE, ze záznamu pak ZDF a další evropské televizní stanice.
Smyslem rekonstrukce bylo vrácení Státní opery do původního stavu. Návštěvníci v hledišti by tak měli mít pocit, že se vrátili do časů habsburské monarchie do roku 1888. Do doby, kdy budova byla ještě Novým německým divadlem, které bylo otevřeno přesně před 132 lety. Ovšem zároveň bude technická část divadla tou nejmodernější. Tak se tu pod novou střechou setkají dva světy –ten minulý i ten dnešní. Přál bych si, aby se staronová podoba Státní opery stala právě místem setkávání různých světů, aby se v ní nescházeli stále jen titíž lidé, ale aby do ní začali chodit i ti, kteří třeba ještě nikdy v opeře nebyli, uvedl ministr kultury Lubomír Zaorálek.
Mám radost z velké a odborně náročné práce řady spolupracovníků v divadle i u dodavatelů stavby, shrnuje ředitel Národního divadla Jan Burian. Usiloval jsem o komplexní rekonstrukci Státní opery a ta je ve finále. Teď budu usilovat o její nový umělecký rozkvět v evropském kontextu. Národní divadlo se všemi svými scénami chce být uměleckou institucí, kam se diváci z domova i ze zahraničí budou chtít vracet, dodal.
Bagr v orchestřišti v době rekonstrukce. Foto: Jakub Fulín.
Státní opera prošla naposledy komplexnější opravou v 70. letech minulého století. Historická budova dostává nové jevištní technologie včetně unikátní točny. Ve druhém podzemním podlaží vzniká moderní zkušebna s vynikající akustikou, renovovány byly zkušebny, baletní, orchestrální i sborový sál a zázemí umělců. Provozní část budovy získává nový vzhled, byla osazena její skleněná fasáda. Na rekonstrukci budovy se podílelo mnoho restaurátorů, kteří vyčistili monumentální nástěnné malby Eduarda Veitha na stropě auditoria i vzácné fresky. V hledišti byla instalována nová křesla, inovací jsou individuální čtecí zařízení s variabilní možností titulků.
Státní opera v rámci rozsáhlé rekonstrukce dostala novou oponu. V průběhu posledních dvou let na ní pracoval tým pod vedením uměleckého ředitele sekce výroby Národního divadla Martina Černého ve spolupráci se studenty katedry scénografie DAMU. Opona vznikla v dílnách Národního divadla podle návrhu původní opony Eduarda Veitha, kterou návštěvníci viděli při otevření Státní opery (tehdy Nového německého divadla) v roce 1888. Za unikátním dílem se skrývá více než 1000 hodin pečlivé práce. Originální opona Eduarda Veitha se záhadně ztratila v roce 1945. Nová opona nahrazue oponu akademického malíře Antonína Střížka, původně určenou pro nastudování Kouzelné flétny v roce 2002.
V první polovině roku (3. dubna 2020) bude uvedena ve Státní opeře inscenace opery Král Roger Karola Szymanowského, nejvýznamnější osobnosti polské hudby první poloviny 20. století. V současné inscenaci bude režisér Mariusz Treliński na sofistikované fascinující scéně slovenského scénografa Borise Kudličky vyprávět příběh krále, který na cestě za poznáním čelí vnitřnímu boji mezi rozumem, pořádkem či křesťanstvím a instinktem, chaosem či hedonistickým životním stylem. Opera bude uvedena v koprodukci s Národní operou ve Varšavě a Královskou operou ve Stockholmu.
Balet Národního divadla uvede v nově zrekonstruované budově Spící krasavici Petra Iljiče Čajkovského v choreografii slavné brazilské primabaleríny a choreografky Marcii Haydée. České premiéra se uskuteční 21. května 2020 za doprovodu Orchestru Státní opery.
Další premiérou souboru Státní opery budou Mistři pěvci norimberští skladatele Richarda Wagnera. Tato opera zazněla u příležitosti slavnostního zahájení provozu v tehdy Novém německém divadle (Neues deutsches Theater) 5. ledna 1888. Jedná se o zásadní titul v historii Státní opery, navíc Richard Wagner byl v prvních dvaceti letech po otevření budovy jedním z nejhranějších autorů. Mistři pěvci norimberští jsou jednou z nejnáročnějších oper, co do délky (4,5 hodiny), tak i co do požadavků na sbory.
Do Státní opery se po jejím otevření vrátí v novém obsazení oblíbená inscenace z loňského roku Fidelio, dále například kritiky oceňovaná inscenace Jiřího Heřmana Madama Butterfly, Bohéma či La traviata. Toscu uvedeme v obnoveném nastudování inscenace z roku 1999.
Současná dramaturgie Státní opery musí čerpat ze své historie. Již od svého založení hrála významnou roli v evropském operním životě, absorbuje, ale také vytváří nejdůležitější umělecké impulzy té doby, vždy v dialogu s jinými evropskými operními domy, kde hostuje mnoho předních světových umělců té doby, říká umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen a dodává: Pro mě je velkou inspirací skladatel Alexander Zemlinsky. V letech 1911 až 1927 byl hudebním ředitelem Státní opery, tehdy ještě Nového německého divadla. Zemlinsky byl velmi inovativní experimentátor a Státní opera pod jeho vedením dosáhla vysoké mezinárodní úrovně. Úvahy uměleckého ředitele Opery o repertoáru jsou ambiciózní a široké. Chce uvádět velké romantické opery 19. století, s jádrem repertoáru Verdiho, Wagnera a Pucciniho. Zařazovat bude pozdní romantické a expresionistické impulsy z první poloviny 20. století – skladatele jako Richard Strauss, Korngold, Schreker, Zemlinsky a Hindemith. Dále klasické moderní opery 20. a 21. století a opery živých skladatelů včetně nových skladeb. Neopomene ani operu ze všech období, která má potenciál oslovit nové publikum: rodiny, mladé, ty, kteří z jakéhokoli důvodu ještě nebyli v opeře.
Divadelní budova Státní opery, architektonický skvost slavné vídeňské společnosti Fellner und Helmer, zahájila svou činnost 5. ledna 1888 Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští ještě jako Neues deutsches Theater (Nové německé divadlo). Dnes spolu s dalšími třemi divadelními budovami spadá pod správu Národního divadla. Za 132 let své existence prošla mnoha proměnami, uvedla díla mnoha významných i opomenutých autorů a hostila mnoho pěvců. S novými technologiemi a s novou oponou ji dnem 5. ledna 2020 čeká nová éra.
///
O videomappingu na Státní opeře, který rozzářil silvestrovksou půlnoc jsme psali na i-dn zde.
Komentáře k článku: Státní opera otevřena po rekonstrukci!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Pavel Šimáček
Schválně,
jestli někdo v záplavě nadšení zhodnotí kvalitu nové opony. Pár lidí z výtvarného oboru na svých facebookových zdech již okomentovalo („Když se dá kulisákovi malovat opona“, „full retard interiérová výmalba pizzerie“), já zatím na vlastní oči neviděl, ale podle fotek mi to přijde lehce zfušované a rozhodně nedosahující Veithovy předlohy (resp. černobílé fotografie).
07.01.2020 (12.33), , Trvalý odkaz komentáře,