Rusalka přežila, Kuchtík zemřel
Operní domy v německém kulturním prostoru se posledních pár let zajímají o Rusalku Antonína Dvořáka. Interpretují hudbu a především příběh a jeho téma různě, skladatel s libretistou Jaroslavem Kvapilem totiž stvořili dílo otevřené, operní kýčaři typu Zdeňka Trošky by se divili. Dobře, že ani ve Státní opeře ve Vídni nehrají sentimentální pohádku, ale symbolický příběh vedoucí do tajných zákoutí lidské, především ženské duše. Zvlášť dobře, že inscenaci neobsadili světovými hvězdami, takže titulní postavě nemohla škodit třeba Renée Fleming.
Valentina Nafornita (První Elfka), Günther Groissböck (Vodník), Lena Belkina (Druhá Elfka), Ilseyar Khayrullova (Třetí Elfka) FOTO WIENER STAATSOPER /MICHAEL PÖHN
K hudebnímu nastudování pozvali Jiřího Bělohlávka (naposledy tu Rusalku v roce 1987 nastudoval Václav Neumann), aby provedení dal autentickou českou interpretaci. Bělohlávek stejně jako v Praze interpretuje partituru v jednom symfonickém proudu hudby, jehož součástí jsou pěvecké party. Pěvce tedy věru nešetřil a orchestru přidělil přinejmenším stejný, ne-li větší díl zodpovědnosti za barvy a nálady Dvořákovy hudby – škodolibě připomenu, že ani výteční vídeňští hráči se neubránili chybičkám. Především však Bělohlávek hraje Dvořáka bez sentimentu, což spolutvoří základní gestus inscenace.
Rusalka zůstala pohádkou s nadpřirozenými bytostmi, ale ne vyprávěnou českými babičkami dětem před spaním, jak si ji u nás stále idealizujeme. Změnila se v drsnou fantasy, odkazující na filmové vzory, a také na horory či psychothrillery. Což do inscenace vnáší současný svět nikoli přímočarou, často hloupou aktualizací, ani ne metaforicky, ale způsobem vyprávění, jakým se dnes lidé, zvláště děcka, baví. Vídeňské děti budou sotva otrlejší než české, jimiž zastánci popisně ilustrované Rusalky argumentují, když odmítají cizácké prznění „našeho“ klasika. Dětí přišlo na večerní představení dost a nevšiml jsem si, že by nějak psychicky utrpěly. Však neviděly nic, co neznají z filmu, televize, akčních her.
Hraje se ve fantaskním efektně nasvěcovaném prostoru, na zpola zbořené konstrukci paneláku, pod níž trčí ze zasněžené plochy pahýly stromů. V patře bydlí rodina Vodníka, Ježibaby a jejich čtyř dcer, tří Elfek (Žínek) a Rusalky. Ta je od počátku otsiderem rodiny (vlastně Popelkou, která však štěstí nedojde), polehává v koutě a dokud jí Ježibaba čarováním nepomůže, po jevišti se souká a plazí jako invalida. Po návratu ze světa lidí trpí na sněhu, zatímco rodina nahoře večeří. Svět lidí i pohádek je brutální, Rusalka ani v jednom z nich nenajde spřízněnou, milováníhodnou duši, k níž se vztahuje v závěrečné modlitbě – ta proto není očistná, je to rezignovaný povzdech bytosti, která zjistila, že nemá kde a s kým žít. Zase to existenciální trauma!
Drsnou fantasy hororovou poetikou si vysvětluji nejkontroverznější událost inscenace, a sice brutální podříznutí Kuchtíka Ježibabou zřejmě na základě slov tohle vyžle posílá mi k snědku – co na tom, že Ježibaba odmítá výsměšným: to bych měla k snědku čistou pečeni. Krvácející mrtvolu pak nabídne lačným Elfkám jako upírkám, ty pak tercet (Mám, zlaté vlásky, mám) zpívají zkrvavené a lahůdkou trochu přiopilé. Ježibaba mršinu Kuchtíka posléze za nohy odtáhne a po chvíli z balkónu Vodník spustí jeho krvavé kalhoty, aby si holky měly s čím pohrát. Po mém soudu hodně pitomé, protože jen v logice fantasy ambaláže inscenace, která přehlušila hlavní téma symbolické iniciace mladé dívky. Režisér ho vyostřil do střetu mužské a ženské sexuality, muži jsou z podstaty brutální dobyvatelé, je chybou Rusalky, že nedokáže přírodní samčí zákon přijmout. Téma režisér názorně deklaroval kupodivu nikoli ve zpívané, ale tančené scéně: v polonéze, v níž před zraky užaslé Rusalky, převlékající se na hromadě bílých květin do svatebních šatů, přiskotačí ženich s nevěstou, on ji brutálně a zřejmě bolestivě pomiluje, ona se k němu poté láskyplně vděčně vine.
Ve vlastním průběhu opery se už nic moc zvláštního neudálo, nejméně v herectví zaneřáděném operáckými idiomy. Snad jedině že Vodník, spíš fantasy skřet, a znalci by asi jeho vzor snadno identifikovali, zjevně po Rusalce sám vilně touží, žádný dobrotivý tatíček, ale štíhlý mysteriózní chlap ve velmi působivém podání Günthera Groissböcka. Ježibaba (výtečná Janina Baechle) v černém peří je mohutnou vládkyní černých havranů, její druhou podobou je Cizí kněžna (Günther Groissböck) v peří tmavě fialovém. Elfky jsou v efektním vizuálu poživačné svůdné krásky bez citu a skrupulí. Rusalku famózně zazpívala i zahrála Krassimira Stoyanova, v jejím nosném tmavém sopránu převažuje dramatické nad lyrickým, zazpívané vláčnou kantilénou a oblými tóny, paráda! Jen Michael Schade byl v té sestavě pěvecky i podobou omšelým Princem, spíš neškodný strejda v nepadnoucím mysliveckém kabátě. Všichni výtečně artikulují, občasné frapantní chyby výslovnosti češtiny však prozrazují, že jde jen o dril. Sotva vědí, co konkrétní slova znamenají.
Interpretací pozoruhodná inscenace s provokativními kontexty osudů české klasiky ve velkém operním světě, pečlivě nastudovaná, zahraná a zazpívaná. Jednou ale stačila.
Státní opera Vídeň – Antonín Dvořák: Rusalka. Dirigent Jiří Bělohlávek, režie Sven-Eric Bechtholf, scéna Rolf Glittenberg, kostýmy Marianne Glittenberg, světla Jürgen Hoffmann, choreografie Lukas Gaudernak, sbormistr Martin Schebesta. Premiéra 26. ledna 2014. (Psáno z pátého provedení 9. února 2014.)
Komentáře k článku: Rusalka přežila, Kuchtík zemřel
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zuzana
Včera
jsem byla na vystoupení a byla jsem naprosto zklamaná…:-(
Nemohla jsem se vystoupení dočkat a pak toto. Celé to bylo ořezané, přeházené. Na ohromném jevišti pobíhá pár lidí. Kostýmy o ničem krom jednoho „setu“. Nebyl tam skoro žádný věkový rozdíl herců. Povahové rysy postav byly oproti postavám z filmu úplně jiné, což mi příjde jako velký základ. Důležité scény byly vynechány. Postavu Sky hrál běloch. Proč mu nedali alespoń paruku. Ve filmu byl dokonalý a v divadle si ho ani nevšimnete pokud ho tam někdo neosloví…………….
Divadla navštěvuji často a toto vystoupení mě i můj doprovod strašně zklamalo….:-(.
Za lístek bych dala max. 60 Kč. více ani omylem. Možná, že se kolem toho dělal moc velký humbuk a pak člověk očekává víc….
Nikdy víc.
12.05.2016 (20.38), , Trvalý odkaz komentáře,