Štěpán Pácl: Hledáme herce, kteří mají své téma
Překvapila vás nabídka Daniela Špinara, abyste se stal stálým režisérem činohry ND a jeho blízkým spolupracovníkem?
Bylo to velké překvapení. Vlastně šok. Na druhou stranu – po několika minutách rozhovoru – jsem plně jeho rozhodnutí pochopil.
Co vás na ní lákalo, co odrazovalo, a musel jste se dlouho rozmýšlet, zda přijmete?
Asi by to rozhodování bylo těžší, kdybych za sebou neměl nedávnou spolupráci s částí souboru v Divadle Kolowrat na inscenaci hry Lenky Lagronové Z prachu hvězd. Chuť do práce a odvaha zkoušet současný text, rozvíjet ho – to vše bylo ze strany herců od začátku zkoušení přítomné v nevšední míře. Tohle velmi šťastné setkání mně představilo prostředí Národního divadla jako místo, kde je možné svobodně o divadelní práci přemýšlet. A nikoli jako místo, jak by se mohlo zdát zvenku, strnulé instituce. Pravda, byl to komorní prostor, který byl stranou velkého provozu, ale i tak mi tato zkušenost dovolila mnohé odkrýt.
Přitažlivá je samozřejmě i představa velké činohry, ke které je celé Národní divadlo disponované svými scénami. Je to činoherní směr, který české divadlo, zdá se mi, v posledních letech zapomnělo dostatečně budovat. Otevřela se mi možnost soustavně promýšlet možnosti činohry na velkých scénách a objevovat pro ni nové možnosti.
Pochybnosti pak překrylo, že nabídka přichází od Daniela Špinara – tedy od člověka, který má sílu věci měnit.
Jak moc a jak dobře se s Danielem Špinarem znáte? Za co si ho vážíte jako člověka a jako režiséra?
S Danem se známe už od studia na DAMU, kde jsem ho poznal jako herce a později jako režiséra. Už tehdy bylo jasné, že bude výraznou a nesmlouvavou osobností. Později jsem sledoval jeho inscenace vždy s respektem, třebaže některé mi byly divadelně vzdálenější. Vážím si jeho otevřenosti a přímosti. O čemž jsem se přesvědčil hlavně při prvních rozmluvách o budoucí podobě činohry Národního divadla.
O co opíráte naději, že vytvoříte kompaktní tým?
Jeho nabídka byla velmi velkorysá. Dokázal mi vysvětlit, proč se mnou chce spolupracovat. Tedy na základě toho, co o mně ví, co ode mě viděl a v čem jsme odlišní. A že je to právě to, co chce, aby vznikalo vedle jeho režijní práce.
Spolupracoval jste na koncepci, kterou předložil do konkurzu?
Daniel Špinar mi svou vizi pro činohru Národního divadla představil hned na první schůzce. Písemnou podobu projektu mi posílal průběžně k připomínkám a mé komentáře pak vtělil do výsledné podoby projektu.
Pod Špinarovým a vaším vedením má vznikat nová tvář souboru ND. Na kterých zásadních představách, o tom, jak bude vypadat, se shodujete?
Hodně jsme mluvili o takzvané herecké dramaturgii, která vychází nejenom z témat visících ve vzduchu, ale především z podoby hereckého souboru. Shodujeme se v tom, že je třeba – ve velké činohře snad ještě víc než na malých scénách – témata na jeviště přinášet skrze herce. K tomu je třeba mít soubor, kdy je – v ideální situaci, ke které je třeba se teprve propracovat – každý jeho člen schopen (a ochoten) utáhnout v hlavní roli celé představení a zároveň pak v jiné inscenaci odehrát střední nebo epizodní roli nezapomenutelným způsobem.
Které tituly byste rád v nejbližší době jako režisér ND inscenoval?
Když se ptáte na konkrétní dramaturgický sen, je to Richard II., který se dokonce v Národním divadle nikdy nehrál. Ale to je titul, ke kterému je třeba dojít. Rád bych, aby se podařilo inscenovat Františka Langera nebo J. K. Tyla tak, aby z nich promluvilo, co je v nich současné, a také to, proč – vzdor všem dezinterpretacím a nánosům – jsou pro českou kulturu důležití. A pak je to současná česká hra. Mým snem je dostat se do fáze, kdy si budeme moci dovolit autorskou dílnu – vlastně podobně, jako se to povedlo dramaturgii vedené Karlem Krausem, která tímto způsobem přivedla na svět například Konec masopustu Josefa Topola. Současné dramatiky máme, chce to jen čas a trpělivost, aby vznikaly nové české hry na velké jeviště.
Mluvili jste i o konkrétních hercích, které byste rádi pozvali do ND?
Mluvili a stále ještě mluvíme, a tento hovor ještě bude chvíli trvat. A je logické a správné, že s novým šéfem ke změnám v souboru dojde. Ta diskuse souvisí se zmiňovanou hereckou dramaturgií. Hledáme herce, kteří by mohli přinášet na jeviště svá témata a vlastně i vyvolávali potřebu příslušných titulů.
Komentáře k článku: Štěpán Pácl: Hledáme herce, kteří mají své téma
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Tomáš Oláh
Dobrý den měl bych zájem,
Děkuji
Tomáš O.
25.01.2017 (12.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Robert Paradi
Dobrý den,
49/90/180 tmavé vlasy, mám zájem o spolupráci jako herec.
Děkuji
704 460 061
09.03.2021 (11.12), , Trvalý odkaz komentáře,