Divadelní noviny > Názory – Glosy
Steve Gove: Dejte tomu šanci!
Rozhovor s ředitelem festivalu Prague Fringe
Skotský divadelník Steve Gove přišel v devadesátých letech minulého století s myšlenkou nabídnout divákům to nejzajímavější ze světové kulturní alternativy přímo v srdci Prahy, v různých divadelních i nedivadelních sálcích na Malé Straně. Festival v současné době patří – především pro mnohé zahraniční hosty – k lákadlům jarní Prahy. Letošní ročník se odehraje ve dnech 24. května – 1. června na sedmi různých místech.
Jak dlouho existuje festival Prague Fringe?
Jsem celý rozechvělý z toho, že oslavíme osmnácté narozeniny a tím dosáhneme dospělosti. Máme za sebou léta, kdy jsme jako teenager bojovali se světem, a přitom dělali jakoby nic, přesvědčovali okolí o tom, že se nám daří skvěle, a zároveň průběžně podléhali beznaději. Byla to neuvěřitelná cesta, kterou jsem si vůbec nedokázal představit, když jsem se v roce 1997 rozhodl usadit v Praze. Tehdy se mi ani nezdálo o tom, že se stanu ředitelem mezinárodního festivalu, který bude mít ve světě dobrý zvuk.
Měli jste tehdy s festivaly nějaké zkušenosti?
Právě že vůbec ne, neměli jsme žádný opěrný bod. Každý z nás byl sice do divadla nějak namočen, ale s organizací festivalu neměl zkušenosti nikdo. Byl to – velmi naivní – sen. Když mě dnes žádají o radu, co a jak dělat, tak vlastně ani nedokážu odpovědět. Tři první roky byly neuvěřitelně stresující, z druhého na třetí rok jsme měli ohromné dluhy. Byla to situace, jako když člověk dostane na starost malinké dítě, které miluje, ale vůbec neví, co s ním. Za ta léta naše dítě vyrostlo a stále se zdárně rozvíjí. Ty téměř dvě dekády byly neuvěřitelné a jsou lemovány spoustou zajímavých a mnohdy neuvěřitelných momentů. A pokládám za malý zázrak, že v současných finančních podmínkách festival stále existuje a daří se mu. Dát dohromady peníze je vždycky drama, jde hlavně o shánění sponzorů a prodej vstupenek. Těch jsme dříve prodávali stovky a dnes je to asi šest až sedm tisíc! Zisk z prodeje vstupenek tvoří podstatnou část rozpočtu.
A co další zdroje?
Občas dostaneme příspěvek z veřejných zdrojů města a značnou část nákladů si hradí účastníci sami, získávají peníze od svých ambasád, z různých grantů nebo crowdfundingem. Pomáhá nám taky spousta mladých dobrovolníků, hlavně ze zahraničí.
Na kolika místech se letos bude hrát?
Máme sedm různých míst, už tradičně všechny na Malé Straně, pro cizince v atraktivním „podhradí“. Využíváme často sklepy nebo jiné netradiční prostory, například jsme před pár lety objevili v Nerudovce zajímavé podzemí v hotelu Golden Key. Mnohá místa okupujeme už spoustu let, nejdéle asi A Studio Rubín, kde jsme hráli celkem šestnáctkrát. Naším místem setkávání je Malostranská beseda, kde jsme už devět let. Všechna místa jsou od sebe vzdálena pár minut chůze, nejvzdálenější je Divadlo Kampa.
Kolik umělců přijede?
Letos máme 52 skupin, tj. asi 140 až 150 umělců. Je to legrační, protože když sedíte v sálku s dvaceti dalšími diváky, máte pocit, že je to opravdu maličký festival, ale když si dáte dohromady všechny údaje, že se současně se odehrává třeba dalších několik představení, vyjdou vám dost vysoká čísla. Žánrově je festival hodně pestrý: kabaret, improvizace, komedie, ale také dramatické vážnější věci, nonverbální divadlo, koncerty.
Máte nějaké motto festivalu?
Mám pocit, že navzdory úspěšnosti festivalu v zahraničí (jezdí sem pravidelně i diváci ze zámoří) je mezi Pražany stále velké množství těch, kdo na festival nejdou nebo o něm možná ani nevědí. Takže mé motto by mohlo znít asi takhle: Zkus to! Dej tomu šanci. Protože když objevíte Fringe, okamžitě pochopíte, o co usilujeme. Není to běžný divadelní zážitek, jde hlavně o setkání. Nabízíme cestu – přijdete třeba v pět hodin a do noci můžete stihnout i pět různých show. A máte oči doširoka otevřené nad tím, jaké různé druhy divadla existují. Je to trochu jako droga. Když zhlédnete dvě tři show, máte pocit, že chcete vidět víc. Nutí vás to pokračovat v průzkumnické cestě.
Takže doporučujete ochutnávku?
Je to vlastně takový krajíček Edinburghu, hodně se dá na doporučení. Ale můžete to udělat i tak, že zapíchnete prst na nějaké místo brožury a prostě jdete. Lístky jsou levnější než ve stálých divadlech a jednotlivé show nemají více než hodinu. Takže faktor risku je nízký.
Co baví vás osobně?
Baví mě ta kombinace stálých, vracejících se umělců se zbrusu novými objevy. Dáváme jim šanci, protože právě neznámé soubory se mohou stát hitem festivalu. Já sám mám rád jak příběhy založené na slovu, tak třeba klaunerie nebo fyzické divadlo. Srdcovou záležitostí je pro mě Henry Naylor, skvělý britský spisovatel a dramatik, který procestoval celý svět a posbíral ceny v Edinburghu, Austrálii i Americe. Do Prahy jezdí opakovaně. Jeho věci jsou vždy politicky orientované, například jeho loňské Games o židovské sportovkyni, které byl ve třicátých letech znemožněn přístup na olympijské hry. Letos přiveze show, kterou chystá do Edinburgu, jmenuje se Crime Stories a ještě to nikde jinde neviděli. Těším se na Australanku Sarah Kendall, která do Prahy přiveze své příběhy, či na skotskou zpěvačku a kabaretiérku Cat Loud a její Torch Songs. Je toho hodně, na co se těším. Přijďte vyzkoušet sami!
Komentáře k článku: Steve Gove: Dejte tomu šanci!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
