Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor
Steve Gove: Prague Fringe vstane z popela jako fénix
Je tomu už dvacet let, co se Skot Steve Gove rozhodl založit v Praze mezinárodní festival, inspirovaný nejen slavným Edinburg Fringe Festival, ale i dalšími přehlídkami alternativního umění celého světa. Prague Fringe se během doby pevně usadil v kalendáři festivalů světa. Ten pražský je charakteristický svou intimitou: odehrává se výhradně na pražské Malé Straně, hraje se výhradně v angličtině, a v průběhu festivalu do Prahy přijíždějí dobrovolníci z celé Evropy, aby se zadarmo podíleli na organizaci. Soubory si samy platí cestovné a ubytování, a dostávají jen cca 60% z prodaných lístků – ovšem publikum si musí shánět sami. I přes tyto podmínky se najde množství souborů a jednotlivců, kteří velmi stojí o účast. Kromě účinkujících festival láká i fanoušky alternativního umění, kteří přijíždějí opakovaně. Lístky, ale i stravování a hlavně pivo jsou totiž oproti zahraniční levné (např. studenti platí 180 Kč/ tedy 7 EURO za představení). Po loňském absolutním lockdownu, kdy bylo na webu festivalu možno shlédnout cca desítku titulů on-line (pozn. některé z nich jsou dosud k vidění na webu Dramox, s nímž Gove spolupracuje), realizovali na jaře krátký „nabídkový prolog“, a na začátku listopadu se uskuteční pětidenní živý festival doplněný výběrem českých titulů, které budou streamovány z divadla Inspirace. Jak vidí Steve Gove současnost a budoucnost festivalu? Co zajímavého bude k vidění?
Jak vidí Steve Gove současnost a budoucnost festivalu? Foto: archiv festivalu
Festival Prague Fringe má dvacet let. Jak se za tu dobu proměnil?
Zdá se mi až neuvěřitelné, že stále fungujeme. Když vezmu posledních osmnáct měsíců, které byly pro divadlo extrémní výzvou, ale i mnohé, co jsme během těch dvaceti let prožili, tak to beru jako zázrak. Přitom to vlastně děláme ve velmi malém týmu, během roku jsme na práci tři (a v období lockdownu jsem to vlastně táhnul sám). A teprve na samotný festival přibíráme další spolupracovníky, většinou dobrovolníky.
V průběhu let jste se hodně „rozšířili“, že …
Začínali jsme jako opravdu maličký festival. Na začátku jsme měli 12 inscenací a 30 představení, a těch hracích míst bylo opravdu pár. Netušil jsem, jestli to bude fungovat, protože nikdy předtím jsem žádný festival neorganizoval. I když jsme tehdy neprodali moc lístků a všechno bylo na poslední chvíli, byl to úspěch. A poměrně rychle jsme se vypracovali na festival, který je respektován nejen v České republice, ale i v zámoří. A to jak umělci, tak publikem. Před nějakými 10-15 lety jsme se zamýšleli nad tím, zda chceme v růstu pokračovat. Nakonec jsme se rozhodli – a dnes vidím, že to bylo dobré rozhodnutí – že si raději ponecháme relativně malý, intimní festival, který Praze sluší. Ve světě samozřejmě existuje spousta fringe festivalů, které mají mega rozměry. Ale to samozřejmě vyžaduje jiný systém organizace, a také jiné množství peněz.
Playing Maggie Pip Utton. Foto: archiv festivalu
Co si pod tím představujete. Vždyť před lockdownem už množství míst a představení bylo podle mého hodně vysoké?
Malý pro nás znamená 9 dní, 7 divadel, 50 inscenací a 250 představení. Je pravda, že to nemusí odpovídat představě „malého“ festivalu, ale třeba ve srovnání s Edinburgem to malé je. A právě tuhle velikost umělci milujou. Protože tady mají blízko k dalším umělcům, mohou se s nimi seznámit, mohou se osobně setkat s publikem, vyměnit si kontakty. Je to zkrátka takové osobnější. Protože mají méně času vybudovat si divácký okruh, vyžaduje to od nich určitou aktivitu, na druhou stranu, ve srovnání s většími festivaly není zas takový problém svou událost zpropagovat.¨
Tyhle věci jsou asi výhodné i pro organizátory…
Ano, rozhodnutí, které jsme udělali před těmi 10-15 lety, bylo šťastné, je to pro nás ideální formát. Je to dobrá velikost pro Prahu, pro účinkující i diváky. Pokud se týká publika, tam vidíme svůj současný největší úkol – pokusit se získávat pro festival nové diváky. Během posledních deseti let se zvětšil počet diváků z 2000 na 6-7000 ( s tím, že třetina jsou Češi, třetina cizinci žijící v Praze a třetina turisti). Diváci jsou rádi, že se festival odehrává na relativně malém prostoru, takže není problém navštívit během jednoho dne několik představení na různých místech Malé Strany.
Jak to tedy bude s letošním festivalem?
Odehraje se ve dnech 2. – 7 listopadu; pokud jde o nabídku titulů, jsou to vesměs představení, která patřila ke světové festivalové špičce roku 2020. Vybírali jsme z padesáti nabídek, spousta umělců, s nimž jsme v kontaktu, vyloženě s napětím čekali, až budou moci přijet. Takže to bude osm inscenací ve 30 představeních – tedy jaksi symbolicky se v roce dvacátého výročí festivalu vracíme k počáteční velikosti. Hodně jsme přemýšleli, jak to nazveme – ale nakonec jsme zvolili jednoduchou variantu Podzimní Fringe. Bude se hrát v A Studiu Rubín, což je od roku 2003 náš milovaný prostor, a v Muzeu alchymistů na Jánském vršku. Kromě toho se bude z divadla Inspirace na Malostranském náměstí streamovat v rámci Prague Fringe Reimagined, přehlídka nového českého divadla, většinou představení studentů nebo absolventů katedry alternativního herectví DAMU. V tomto projektu nás finančně podpořilo ministerstvo kultury, a kromě toho spolupracujeme s Českými centry a ambasádami jednotlivých zemí.
Swan woman. Foto: archiv festivalu
Dáte nějaký tip, co si nenechat ujít?
Mně osobně je asi nejbližší anglický performer Pip Utton, patron Edinburského Fringe festivalu. Je to skvělý herec kolem šedesátky, a jeho sóla pravidelně získávají ceny. Zaměřuje se na prominentní postavy z britské politiky a společnosti. Do Prahy přiveze dvě show – Churchill a Playing Maggie – the Iron Lady o Margaret Thatcherové. Dalším ze zajímavých titulů je Swan Woman švédské performerky Rebecky Pershagen, příběh o ženě, kterou nalezli v jejím bytě společně s jedenácti labutěmi. Ovšem zajímavé jsou i další představení – úplný přehled najdete na stránkách.
Prague Fringe ovšem před lockdownem býval také místem mnoha osobních setkání. To asi tentokrát není možné?
Je jasné, že vzhledem k omezením spojeným s pandemií bylo třeba tuto aktivitu utlumit. Takže jsme letos s festivalem neobsadili Malostranskou besedu, nicméně během festivalu bude fungovat malý fringe klub v Roesel Cafe v Mostecké 45. A je jasné, že bude třeba dodržovat opatření – tj. v divadlech nosit roušky a předložit certifikát o bezinfekčnosti nebo potvrzení o očkování. Počítáme i s tím, že lidé si budou moci udělat rychlotest na místě.
Jak dnes vidíte budoucnost festivalu?
Já jsem optimista, takže říkám: čeká nás krásné budoucnost. Náš festival vstane jako fénix z popela. Uvědomuju si, že dnešní doba je pro umění extrémně náročná, zvláště pak pro to, které stojí na okraji. Na druhou stranu je fakt, že divadlu se vždycky dařilo v temných, těžkých časech. Takže věřím, že poté, co pandemie pomine, lidé budou hladoví po divadle. A tak se těším na příští léta.
Komentáře k článku: Steve Gove: Prague Fringe vstane z popela jako fénix
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
