Kategorie článků:

Milada Matuchová-Svěráková: Z dějin českého divadla…

DAMU, léta padesátá V letech 1952 a 1953 posluchači DAMU přispívali komunistům na válku v Koreji. Studenti si museli zakoupit známku v hodnotě asi deseti korun a tu vlepit do legitimace ČSM, tedy Československého svazu mládeže. Bez členství v tomto svazu nemohl na DAMU nikdo...

Sto lahví coca-coly

S některými lidmi má člověk dojem, že se zná snad odjakživa. To je i případ mého přítele Andrzeje Jagodzińského. Bude to určitě dáno i jistou intenzitou, až výživností každého našeho setkání. Jako bychom za den či noc museli odžít tolik, co jiní nestihnou za celý...

Jaromír Typlt: Večeře jako na střelnici

Jeviště se na diváky rozevírá jako obrovitá tlama. Divil bych se, kdyby tvůrci norimberské inscenace hry Wernera Schwaba Nadváha, nedůležité: Neforemnost ani trochu nepomysleli na středověké malby, na kterých bývá, obvykle dole v rohu, zobrazena propast pekelná v podobě...

Petr Nikl: Soupravy

V dopravních prostředcích platí nepsaná domluva o nezírání. Neumím však být netečný, neprohlédnout si, s kým sedím, a jen vpíjet očima mobil, obklopen zvláštními okolnostmi. Mezi zíráním a pozorováním je rozdíl. Mohu sledovat neznámého déle a bloudit jeho vnitřním...

Příští vlna diváků

Doufám, že to nebude interaktivní! Přání, které slýchám od známých, přátel nebo rodinných příslušníků, když jdeme společně do divadla. Pravdou je, že mnohá mnou navštívená představení skutečně větší či menší zapojení vyžadují.

Miloš Horanský: Na čí čí číhané

Čí jsi? Odpověď je k čemu?! Znám ji. Já i ona. Zná se. Řekni, čí? Tolikrát řečené znovu? Je neodbytná a hlodá

Vladimír Morávek: Jak se mám?

Teskně. V červenci umřela máma: Vladíku, mockrát děkuji za vinš, moc mě to potěšilo, jsem ráda, že mám u Tebe tak výsostné místo v srdci. Já na Tebe stále myslím a přeji horu dobrých věcí, zážitků a skutků. Ať se Ti ve všem daří. M.

Krakov, podzim, Kantor

V prosinci roku 2020 se v Krakově k 30. výročí smrti Tadeusze Kantora nekonalo nic, žádný průvod jeho postav a loutek městem. Covid zrušil i slavné adventní trhy na Rynku Glówném a uzavřel předvánoční čas do soukromí domácností. Ani velkolepé divadlo bohoslužeb nebylo tak...

Nesvatě o svatém aneb Ježíšku, panáčku

Vyrostla jsem v katolické rodině a návštěva kostela byla celé dětství i dospívání má jediná společenská aktivita. Otec nás nutil chodit na mši každou neděli i všechny svátky. Nutil není správné slovo. Otec řekl, a šlo se. To bylo ještě v době, kdy se s dětmi...

Čtení pro přátele: Sbohem, pandemie!

Snad jsme si po delší době uvědomili, že nejsme neporazitelnými pány a veliteli větru a deště, na které jsme si hráli... Fejeton Jana Buriana.

Čtení pro přátele: Štěstí

Nikdy nevíte, kdy vás i v tomhle podivném světě potká skutečné štěstí!... Fejeton Jana Buriana.

Rouška – maska civilizace?

Tři základní pohledy: Tragický – za mrtvé. Vážný – o lékařích a nemocničním personálu. Zbytek je burleska truchlofraška.

Do aktu je třeba se zapojit

Nechala jsem se zlákat nabídkou na sledování online premiéry performance režiséra Wojtka Ziemilského s explicitním názvem Sex, vzniklé v koprodukci s platformou Terén. Streamovalo se z Domu umění města Brna.

Děti od divadla

Když jsme kdysi privatizovali náš dům, přemýšlelo se o tom, že sklad, který je na dvoře, budeme muset pronajmout. Nakonec tam vzniklo Studio loutkového filmu.

Dramaturgie jako loterie

A tenhle znáte? Potkají se přes zoom čtyři dramaturgové a jeden z nich se zeptá: Tak co, jak jste dozkoušeli tu premiéru z předminulé sezony? Sci-fi? Bohužel ne!

O myších, Blažence a hnusných vypasencích

Myši jsou chytrá a roztomilá zvířátka, to ví každý. Slyšíme je kňourat z reklamy hlasem Petra Nárožného, hrajeme s dětmi Vařila myšička kašičku, a dokonce víme o případech, kdy vězeňská myš natolik přilnula k nějakému odsouzenci, že když pak odešel na elektrické...

Divadelní hlad

Když si na začátku října někteří kolegové s humorem přáli veselé Vánoce, jiní se smáli. O pět měsíců později už se nesměje nikdo.