Kategorie článků:
Opera u soudu
Pamatuje si ještě někdo, jak Sobotkova vláda v roce 2017 plošně zvedla tarifní platy?
Bulvár o Smetanovi?
O našem hudebním velikánovi se učí v hodinách hudební výchovy, asi ještě o Antonínu Dvořákovi a snad Leoši Janáčkovi, pochybuji, že se žáci dozvědí o Bohuslavu Martinů, natož třeba o Josefu Sukovi a dalších.
No more light design!
Poslední dobou se nám tady rozšířil takový nešvar jménem light design.
Poslední komentáře
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
- on Divadlo jako škola lidskosti Úsilí krok za krokem otevírat možnosti mezilidské…
- on Zemřel Milan Sládek Dovolte mi, prosím, projevit upřímnou soustrast. L…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 14) Dobré
- on Clown Bilbo bloguje (No. 114) Milý Bilbo, moc pěknej článek!
Obzory nejen HaDivadla
Původem prostějovské, od roku 1985 brněnské HaDivadlo slaví letos padesát let existence. V rámci celosezonních akcí věnovaných této události uspořádalo ve dnech 10. a 11. října ve svých prostorách v brněnské Alfa pasáži Scénickou konferenci: HaDivadlo v proměnách času.
Retro není nevinné
Navštívil jsem 16. října první reprízu inscenace operety Oskara Nedbala Polská krev v Krušnohorském divadle v Teplicích.
Já bych tě měla dát k sódu!
Křičí Těsnohlídkova a Janáčkova liška Bystrouška na Jezevce. Ale kdo by se s tebou mazal!
Hrát divadlo se musí umět!
Mluvené, slyšené, v případě titulků čtené divadlo. Tak o letošním ročníku plzeňského mezinárodního festivalu mluví kdekdo.
Thespidovu káru potáhne Jana Machalická
A já osobně se těším, že příští vstupní úvodník už bude psát někdo jiný, mladší, kdo se nezakecá! zakončil jsem v lednu první Slovo tohoto ročníku Divadelních novin v naději na proměnu Společnosti pro Divadelní noviny a na předání šéfredaktorského křesla mladému...
A bude po našem!
Podstatné materiály z razantního čištění slovenské kultury ministryní Martinou Šimkovičovou jsme publikovali na iDN. Udeřila bolševickou tvrdou pěstí, jak to známe z naší normalizace z počátku sedmdesátých let.
Zlatá Praha cestou ke konzumu
Měl jsem moc rád Zlatou Prahu a dlouhá léta jsem se podílel na dramaturgii její doprovodné „živé“ části – setkání se slavnými osobnostmi tanečního divadla a projekce jejich děl a trailerů, představení na vnitřních i venkovních jevištích.
Rodinná historie s přesahem
Na své malé antikvární scéně uvádí Dejvické divadlo lehce stylizované scénické čtení, vzpírající se všem soudobým módním trendům, a pokud se nemýlím, hraje se už dva roky bez pozornosti kritiky a publicistiky.
Když někdo vyčouhne z řady
Hana Strejčková charakterizovala ve Slovu na protější straně Divadelek jubilejní 30. ročník světového kongresu Mezinárodní asociace divadelních kritiků AICT/IATC a přidruženou kafkovskou konferenci.
Víra tvá tě uzdraví?!
Spousta času uběhla, spousta kávy se vypila a spousta se toho řekla ke statusu umělce a umělkyně. Co nám dříve přišlo jako divné zaklínadlo, teď se stalo běžným.
Řeči o Smetanovi
Do televizního cyklu Historie.cs pronikl 5. května díky moderátorovi Jiřímu Šestákovi Bedřich Smetana. Mohlo o Mistrovi debatovat víc lidí než jen Pavel Kosatík, Jiří Nekvasil a Vladimír Franz, vágně prakticistní úvahy o Smetanovi předtočil Jakub Hrůša, do skutečné diskuse...
Děkujeme!
V předminulém čísle jsem psala glosu o tom, že divadelní soubor Maso Krůtí, kterého jsem produkční, nedostal na rok 2024 celoroční grant od Ministerstva kultury.
Jak se přivlastňují kulty
Dne 16. dubna jsme si připomněli bohužel nedožité 80. narozeniny básníka a písničkáře Karla Kryla, jednoho z nezpochybnitelných symbolů setrvalého odporu proti komunistické zvůli a rovněž i nekompromisního kritika raně polistopadových poměrů.
Smetanovské cykly
Osou tohoto čísla Divadelek je Smetanovský cyklus v Ostravě, Jiří Nekvasil ho připravoval deset let! Smetanovský cyklus ohlásilo také Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Dalibora koprodukovalo s Ostravou, Hubičku a Libuši uvedou vlastní (zlomek Violy už zahráli) a zbytek převezmou z Ostravy....