Kategorie článků:

Jenůfka a podružnosti

5/2014 Co dělat, když se Moravanovi v Praze občas zasteskne po domově? Zrovna nedávno jsem se touto otázkou trýznila. Bloudila jsem ulicemi naší stověžaté jako tělo bez duše a v duchu listovala stránkami diáře, kdy že přijde ten den, kdy budu moct konečně zase zamířit vstříc...

O režisérovi, jehož usvědčil vlastní program

4/2014 Nevím, jestli si toho laskavý čtenář všiml, ale venku se odehrává cosi jako renesance levice. Kdož chceš sedět na pohodlné vlně, radím ti, zanech ekologie a vydej se na levici, protože mladí, kteří udávají směr, ti teď levici žerou úplně stejně, jako jsme my v letech...

Krytový krvák

3/2014 Tak si představte, že se na tomto místě setkáváme už rok! Chtělo by to k takovému jubileu něco speciálního, čím bych čtenáře oblažila, říkala jsem si, a nevědouc, co originálního bych mohla zhlédnout, aby vás to skrze tyto řádky bavilo, požádala jsem o doporučení...

A nihilo nihil

2/2014 Václav Černý se ve svých pamětech, když popisuje stav československého školství počátkem padesátých let, na jednom místě zmiňuje i o loutkáři Josefu Skupovi, strakonickém rodáku a tvůrci Spejbla s Hurvínkem. Mladý Skupa se sice ze Strakonic brzy odstěhoval do Plzně, kde pak...

Postvánoční ohlédnutí

Je to teprve několik dnů, co jsme absolvovali svátky a vpluli do nového roku. Někteří Vánoce a silvestrovskou noc možná prožili poklidně v závětří tichého domova, jiní, jako třeba já, hekticky, v kolotoči rodinných návštěv, jejichž veselím se dosud cítí značně znaveni....

Co nám TGM neřekl

22/2013 Němci lidem, jako byl Josef Kajetán Tyl, říkali: „die enthusiastischen Böhmen“, entusiastičtí Češi, jindy v nich dokonce viděli sektu Zélótů. Nevím jak vám, ale mně by to pilo krev, kdyby se ke mně někdo choval takhle nadřazeně, a abych tomu někomu dokázal, že se ve svém...

Klání stavitelů chrámů

21/2013 Vzhledem k mé profesi historičky umění a kurátorky mě vždycky potěší, když má divadelní kus přesah do výtvarného umění. Ne že by to bylo základní kriterium, podle kterého si vybírám své návštěvy v divadlech, ale znáte to, když máte něco rádi, když do něčeho...

Každá mince má dvě strany

20/2013 Kdo čítává moje pravidelné divadelnické sloupky, ten ví, že mě zajímá spíše dění u divadel než divadlo samotné. Děním u divadla přitom ale nemyslím to, co se děje „kolem divadla“, čili klepy, nýbrž skutečně to, co se děje v bezprostřední blízkosti divadelního...

Voyeurovo zklamání

19/2013 Kdo by nebyl tak trochu voyeur? Já se přiznám bez mučení, že jsem. Kdybyste věděli, co se děje ve vnitrobloku našeho domu, taky byste byli. Jako žena v domácnosti pracující z homeoffice, jsem svědkem řady zajímavých událostí.

Budapešť pulzuje nouzí a marastem

18/2013 Tenhle sloupek se od mých předchozích na tomhle místě publikovaných sloupků bude v mnohém lišit. Tak třeba hned v úvodu se vám v něm svěřím se svým současným krédem. O co jde?

Kdo nerozumí Čechovovi už vůbec

16/2013 Sebral jsem všechnu odvahu (kterémužto hnutí, jak už to tak u lidí bývá, předcházel sběr hroznů, ale u toho jsem nebyl; hrozny mé odvahy sbírali roku 2012 maďarští zemědělci, načež z nich pan fabrikant vyrobil Villányi Cuvée – a hle, teprve první závorka a už takový...

Poznámky z New Orleans

15/2013 Jsou to asi dva roky, co jsem v pražském Činoherním klubu viděla (dosud uváděnou) hru Tramvaj do stanice Touha. Od té doby nemůžu zapomenout na tu šílenou tenzi napříč trojicí, kterou tvoří Blanche (Lucie Žáčková), Stanley (Jan Hájek) a Stella (Marika Procházková) – tak...

Další národní divadlo

14/2013 Podívejte se na Česko na mapě. Leží ve středu Evropy a tvarem dává za pravdu těm, kdo odjakživa viděli v Česku stojatý rybník, plný málomluvných studených čumáků, či odtok či výpusť; no ano, výpusť to naše Česko připomíná, čili místo, v němž pomalu ale jistě...

Náš Janáček

13/2013 Brno má svého Janáčka. To, že tam prožil převážnou část svého života a že je s jeho osudy pevně spjat, je obecně známá věc. Pro řadu diváků už není překvapením ani to, že Brno má svého Janáčka i v podobě divadelní hry.

Úplné zatmění

12/2013 Je to ošemetné téma, ty oblasti. Divadelníkům jistě není třeba smysl toho slova vysvětlovat, přesto činím to zde, ke své vlastní potěše: v Rusku vzdálenost od centra měří se verstami, jak víme; co bylo daleko, od pradávna zvalo se „z věrsty“, později „zvěrstvy“,...

Světla reflektorů na sestry Válovy a potlesk, prosím!

11/2013 Her o současném výtvarném umění, potažmo o osudech výtvarníků, není mnoho. Tudíž mou pozornost rychle upoutala hra Lovci, kterou v pražském divadle NoD/Roxy uvedla autorská trojice Jindřiška Křivánková, Jana Kozubková a Lucie Ferenzová.

Kde hledat národní divadlo

10/2013 Tentokrát začnu filmem, když dovolíte. V uplynulém měsíci dostalo se mi možnosti zajít si do kina na jeden z festivalových snímků Dnů evropského filmu; a nestačil jsem si zoufat!