Kategorie článků:
Casanova baví. A moralizuje
Životní příběh libertina Giacoma Casanovy, jehož jméno se stalo synonymem pro svůdce a dobrodruhy, je námětem nové inscenace Divadelního spolku JEDL.
Video střípky z Divadelní Flory (No. 6)
Dva velmi rozdílné a zároveň velmi zajímavé projekty uvedené v sále Mozarteum reflektuje šestý videozpravodaj.
JEDL se přesouvá do Švandova divadla
Novým působištěm JEDLu se stává Švandovo divadlo, soubor v rámci desetiletého výročí chystá několik dalších novinek. Na studiovou scénu Švandova divadla budou přeneseny inscenace z původního prostoru Divadla X10.
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Divadlo Plzeň na ex! (No. 3)
Z páteční nabídky mi nejvíce zachutnala Šípková Růženka. Manželskou historii jsem totiž viděla již dříve ze záznamu, Ztracené iluze se mi na dně třílitrové sklenice znovu nalézt tak úplně nepodařilo a Rodina Mila Raua mi byla úplně cizí.
Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co činí
Divadlo v Dlouhé již počtvrté přizvalo ke spolupráci režiséra Jana Nebeského s herečkou a autorkou Lucií Trmíkovou z Divadelního spolku Jedl. Po trojí zkušenosti s Ibsenem tentokrát sáhli po Vytržení panny z Barby z roku 1940.
Jedl se vypravil do chrámu
Ačkoli Santini, nejnovější inscenace Divadelního spolku Jedl, není absolutní site-specific produkce, těžko si lze text sepsaný Lucií Trmíkovou představit provedený jinde než právě ve stavbách, které navrhoval Jan Blažej Santini-Aichel.
Divadelní fotoblog Josefa Chuchmy (No. 6)
Divadelní spolek Jedl: Santini. Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, Kutná Hora, 3. července 2021.
Nové perspektivy po covidu
Mezi 20. a 25. květnem otevřel festival Divadelní svět Brno divákům 8 divadelních budov a uvedl dlouho odkládané premiéry i festivalové koprodukční projekty. Divadelní svět Brno jako pilotní projekt uvítal přes 2 tisíce diváků.
Miluju offlajn (No. 1)
I Divadelní noviny milují offlajn! Díky Malé inventuře naši kritici po více než čtyřech měsících vypnuli své monitory a vyrazili na skutečné, živé divadlo. Kateřina Kykalová v pondělí zhlédla reprízu inscenace DS Jedl ZAHRADNÍČEK/ Vše mé je tvé.
Horké zprávy z Dream Factory (No. 3)
Emotivní tečkou za protivirovou edicí ostravského divadelního festivalu Dream Factory, a bohužel i rozlučkou se živým uměním na kdo ví kdy, se v nedělním podvečeru stala inscenace Zahradníček/ Vše mé je tvé, divadelního spolku Jedl.
Pod rouškou Plzně (No. 4)
Neděle 13. září, poslední festivalový den, byl nejvíc poznamenán koronavirovou situací. A tak byl tento den spíše odpočinkovým.
JEDL uvádí inscenaci o Zahradníčkovi
JEDL otevírá rok 2020 premiérou o Janu Zahradníčkovi a jeho ženě Marii. V Divadle X10 Trmíková, Nebeský a Rašilov uvedou inscenaci ZAHRADNÍČEK / Vše mé je tvé.
Plzeň s pěnou i bez pěny (No. 4)
Sobota a neděle byly na festivalu inscenačně i žánrově pestré a jen stěží by se dalo najít mezi jednotlivými produkcemi nějaké pojítko.
Mudrování nad DSB 2019 (No. 11)
Divný svět. Depresivní festival. Převažují představení o rozpadu mravních hodnot... O pondělních Soukromých rozhovorech pražského Divadelního spolku Jedl v Divadle Husa na provázku.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 10)
Ve čtvrtek jsme v Soukromých rozhovorech Jedlu mohli vidět kuklu, která němě křičí z letošního vizuálu. V pátek se činohra MDO loučila s Nebezpečýmin známostmi a před půlnocí nás Franz Pätzold v podkroví Konviktu zahrnul Šepoty a výkřiky.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 6)
Do druhé poloviny festivalu jsme se přehoupli velmi nenápadně – v pondělí se totiž spíše šeptalo než křičelo: nejprve v Bergmanově introspektivním surrealistickém filmu Lesní jahody a poté v pozdně večerním Reynkově dialogu s Bohem.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 4)
Včera jsem si posteskla nad nedostatkem „bizárků“, v sobotu se však festivalové publikum dočkalo korejského představení Complement, dramaturgií Flory vtipně zařazeného do jednoho dne s těžko uchopitelnou a rovněž dílem taneční Pustinou.