Kategorie článků:
Jedl se vypravil do chrámu
Ačkoli Santini, nejnovější inscenace Divadelního spolku Jedl, není absolutní site-specific produkce, těžko si lze text sepsaný Lucií Trmíkovou představit provedený jinde než právě ve stavbách, které navrhoval Jan Blažej Santini-Aichel.
Divadelní fotoblog Josefa Chuchmy (No. 6)
Divadelní spolek Jedl: Santini. Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, Kutná Hora, 3. července 2021.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 10)
Ve čtvrtek jsme v Soukromých rozhovorech Jedlu mohli vidět kuklu, která němě křičí z letošního vizuálu. V pátek se činohra MDO loučila s Nebezpečýmin známostmi a před půlnocí nás Franz Pätzold v podkroví Konviktu zahrnul Šepoty a výkřiky.
Poslední komentáře
- on Zemřela Jelena MašínováPro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16)Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf StärzDěkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
- on Divadlo jako škola lidskostiÚsilí krok za krokem otevírat možnosti mezilidské…
- on Zemřel Milan SládekDovolte mi, prosím, projevit upřímnou soustrast. L…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 14)Dobré
- on Clown Bilbo bloguje (No. 114)Milý Bilbo, moc pěknej článek!
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 6)
Do druhé poloviny festivalu jsme se přehoupli velmi nenápadně – v pondělí se totiž spíše šeptalo než křičelo: nejprve v Bergmanově introspektivním surrealistickém filmu Lesní jahody a poté v pozdně večerním Reynkově dialogu s Bohem.
Olomoucké šepoty a výkřiky (No. 4)
Včera jsem si posteskla nad nedostatkem „bizárků“, v sobotu se však festivalové publikum dočkalo korejského představení Complement, dramaturgií Flory vtipně zařazeného do jednoho dne s těžko uchopitelnou a rovněž dílem taneční Pustinou.
