Kategorie článků:

Putovní konference (No. 4)

Sdílíme podobné politické problémy, dokážeme se vcítit jeden do druhého a jsme si vlastně velmi podobní. Jsme mladí lidé z Polska, Česka, Slovenka, Maďarska, Rumunska, Moldavska, Ukrajiny, Běloruska, Velké Británie, Číny a Thaj-wanu s elánem někam se posunout a něco změnit.

Divadlo Kámen: Postřehy (No. 17)

Divadlo Kámen je programově nemanipulující a nepodbízivé, protože potřebuje spolupráci s diváky jako rovnocennými partnery tvůrců. Má zakázáno zavádět diváky tam, kde se to “podniku vyplatí, protože podnik potřebuje spokojené a nadšeně spolupracující zákazníky”. Má...

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 165)

Byl jsem zasažen hudbou. V hlavě se mi stále chvěje obraz nekonečně se houpající lodní paluby, bělostí a prosklenými pavučinami stropu připomínající odcizení v monumentální obřadní síni krematoria. Aneb Mudrování nad zhmotněním antického mýtu o Gilgamešovi v...

Putovní konference (No. 3)

Jedním z nejzajímavějších momentů české části konference byla návštěva kulturního centra Hlubina v Ostravě.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 164)

Odcházel jsem z hlubin divadla s úsměvem na tváři aneb Mudrování nad chutností brněnského Festivalu progresivního divadla

Putovní konference (No. 2)

Je dekadentní vidět nahého tančícího muže? / Je nahý tančící muž, co je viděn, dekadentní?... Na účastníky PACE.V4 – Touring Conference čekaly dvě zastávky ve slovenských městech Topolčany a Žilina.

Důlní divadlo (No. 9)

Letošní dramaturgie Dream Factory Ostrava se zaměřila na profil režiséra Jana Friče (1983). Přinášíme s ním rozhovor. Všechny denní reportáže z festivalu najdete v rubrice Festivaly nebo v sekci Seriály a blogy.

Putovní konference (No. 1)

V těchto dnech – 4. - 15. června – se ve státech V4 neboli Visegrádské čtyřky koná putovní konference PACE.V4 s podtitulem Transport a infrastruktura ve scénických uměních zemí V4. První setkání se konalo 4.-6. června v Budapešti.

Důlní divadlo (No. 8)

A nastal den šestý, poslední den festivalu Dream Factory Ostrava. Důl Hlubina stále stojí a v programu festivalu už jen tři představení v pozoruhodné syntéze – ústecké My děti ze stanice Zoo, Vypravěč z dílny Spitfire Company a slavnostní závěr patřící hradeckému Richardu...

Důlní divadlo (No 7.)

Většina produkcí sobotního programu byla zasazena do prostorů Dolu Hlubina ve Vítkovicích. Místnosti bývalých hutí zasahovaly do vyznění inscenací (Válka, Dvojí domov a Třetí lež) nejen z hlediska scénografie, ale měly vliv i na zvuk a srozumitelnost.

Důlní divadlo (No. 6)

Režisér a umělecký šéf skupiny Spitfire Company Petr Boháč je pravidelným hostem Dream Factory. Letos na festivalu představí hudebně-taneční projekt Vypravěč. Povídali jsme si nejen o něm.

Clown Bilbo bloguje (No. 53)

Z antény si stěžuje kos: Píp…pááá ůůůíp… Všechno řekne za mě! aneb Užvanění ptáci.

Důlní divadlo (No. 5)

V pátek odpoledne všichni trampové zabalí svoje usárny a krosny a vyráží směr divočina. V programu festivalového pátku tak logicky nemohly chybět dvě inscenace z linie Skauti a trampové.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 163)

Život není peříčko, ale neměnil bych, je to můj život! aneb Mudrování o dvou hercích zrozených v Martě.

Důlní divadlo (No. 4)

Třetí den se dění festivalu poprvé přesunulo na místa, která mu dodávají jedinečnost. Byl uveden projekt režiséra Jana Mikuláška, připravený exkluzivně pro prostory Nových koupelen Provozu Hlubina. Jako zahraniční hostující soubor vystoupilo Divadlo Andrej Bagára v Nitre s...

Důlní divadlo (No. 3)

Tomáš Dianiška nejdřív psal pro srandu a pro liberecké Divadlo F. X. Kalby, které s kamarády založil jako punkovou odnož Divadla F. X. Šaldy. Pak si ho všiml Michal Lang a zlákal jej do pražského Divadla pod Palmovkou. Pro Studio PalmOFFka napsal Dianiška hru Mlčení bobříků....

Důlní divadlo (No. 2)

Ve středu se letošní dramaturgické linky Dream Factory rozjely naplno. Ve shakespearovské se pokračovalo dvěma svéráznými parafrázemi tragédie z nejtragičtějších, Hamleta. V ostravské sekci jsme měli možnost zhlédnout první inscenaci Jana Friče a večer patřil Lídě Baarové