Kategorie článků:

Avignonské postřehy 2014 (No. 1)

68. Avignonský festival je v plném proudu. Zahajujeme sériál zpravodajství zasílaných přímo z dějiště festivalu. Tentokrát o dvouapůlhodinové inscenaci Alexandra Singha The Humans

Jen tak cestou z divadla (No. 8)

Jdu na Zábradlí, a ono se tam mlčí. Jdu na Tanec Praha, a ono se tam zpívá a jindy zase hází lopatou aneb Kam to spějem?

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 61)

Vynikající režisér, pedagog a geniální organizátor divadelního dění byl pro mě příkladem despotického umělce, co dokázal zvládat nemožné aneb Mudrování nad výstavou dokumentů o výjimečném divadelníkovi Peteru Scherhauferovi.

Bleskovka z Apostrofu 2014 (No. 3)

16. ročník Apostrofu skončil. Byl to letos dobrý, byť nijak převratný festival s překvapivě kritiky a diváky shodným vnímáním kvality: nejvíce diváckých hlasů získala představení Má Sofie, Řeka a Den osmý.

Bleskovka z Apostrofu 2014 (No. 2)

Ač je festival Apostrof – pokud je mi známo – připravován, co se týká účinkujících souborů a dramaturgie pozvaných inscenací, poměrně volně především na základě zájmu a možností souborů, druhý den jako by tuto „náhodnost“ vyvracel. Obracel se ke kořenům divadla a...

Za divadlem do Hradce (No. 9)

Jako poslední závodník směřující k cílové pásce přebírám „zpravodajský štafetový kolík“ a pokouším se uzavřít desetidenní běsnění. Dnes především o Virginii Woolfové a Iluzích ze Slovenska.

Bleskovka z Apostrofu 2014 (No. 1)

V klubu NoD v Praze začal včera 16. ročník třídenního mezinárodního festivalu nezávislých a amatérských divadel Apostrof. Zahajujeme denní zpravodajství. První den byl ve znamení herecké pokory a nadkulturních, nadčasových vážných témat.

Za divadlem do Hradce (No. 8)

Dnes o sobotních a nedělních projektech. K vrcholům festivalu jistě patřil program z Draku - Planeta Vajíčko a Konec všeho, co bylo.

Za divadlem do Hradce (No. 7)

Dnešní příspěvek k dění v Hradci během festivalových dní a večerů se ponese ve znamení derniér. Nejen proto, že se festival chýlí k závěru – jsou před námi poslední tři dny.

Za divadlem do Hradce (No. 6)

Čas letí a hradecký festival se přehoupnul do své druhé poloviny. Z podvečerní a večerní nabídky jsem obešla dvě pražské divadelní hitovky – nejnovější inscenaci Rosti Nováka Dolls a Dechovku Divadla Vosto5. Ráno jsem zhlédla pohádku Proletět duhou Naivního divadla...

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 60)

Jako koráb v přístavu znavených lodí aneb Mudrování nad Dúbravěnkú zelenú, pěsničkú mladosti naší

Za divadlem do Hradce (No. 5)

Zprávy mých předchůdců z prvních dní Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů slibovaly téměř bez výjimek lákavé prožitky. Já jich moc nenašla. Předchozí díly zpravodajství najdete v sekci Seriály a blogy.

Za divadlem do Hradce (No. 4)

Je skvělé být na konci června v Králové Hradci. Po deseti letech se mi konečně poštěstilo znovu se účastnit hédonistických orgií divadla. Bylo by tudíž fatálním zmarem nepodělit se o čerstvě nabyté zážitky aneb Hradec, ráj teatropunkerův!

Za divadlem do Hradce (No. 3)

O nové produkci Dolls kultovního Cirku La Putyka a o imaginativním příběhu pro (nejen) nejmenší Malý salamandr přechází silnici slovinského divadla Lutkovno gledališče Ljubljana.

Za divadlem do Hradce (No. 2)

Pondělí v Hradci Králové - spousta divadelních produkcí a především krásná procházka po městě.

Za divadlem do Hradce (No. 1)

Letošní dvacátý ročník Divadla evropských regionů odstartoval v sobotu 21. června a již tradičně je rozštěpen do dvou částí - hlavního programu situovaného do Klicperova divadla, Divala Drak, Studia Beseda a Open Airu rozesetého po čtrnácti stageích, jehož duší,...

Čtení pro přátele (červen 2014)

Toto číslo Čtení pro přátele je značně osobní a je věnováno mému otci Emilu Františku Burianovi k narozeninám (*11.6.1904) aneb Milý otče, píšu Ti k narozeninám – sto deset, to není špatný věk!