Stojíme na prahu soumraku

Stojíme na prahu soumraku. Umění divadla je jediným zásadním prostředkem, který nás od toho prahu dovede k zářným dnům.

Dnes, kdy dochází k vykázání akademiků, kteří usilují o mír v naší společnosti, z univerzit a následkem toho se chystá uzavření jedné z nejvýznamnějších divadelních kateder v Turecku, kdy se jedna ze soukromých divadelních škol, z níž vzešla celá řada mladých představitelů tureckého divadla, stala kvůli svým sekulárním prodemokratickým postojům terčem žhářského útoku, kdy další soukromé divadelní společnosti přicházejí o nezbytnou státní finanční podporu, kdy jsou divadelníci, kteří jednají na podporu životního prostředí, nuceni k odchodu z angažmá v městských či státních divadlech, je vážně neskutečné slavit Světový den divadla a hrát divadlo, ale zároveň je v tom naděje.

My, divadelníci, nepochybujeme o síle divadla lidi změnit. Divadlo je naše sine qua non.

Vzdor všem překážkám, kterým musí čelit, bude divadlo nepochybně dál zvyšovat uvědomělost společnosti, vést diváky ke kritickému myšlení, bránit svobodné myšlení a základní lidská práva, vnímat pravdu a vést většinu k tomu, aby ji vnímala také.

Náš svět neskončí, naše opony nebudou staženy násilím, naše světla ramp se nenechají sfouknout, a náš „jemný hlas“ v tomto „dómě ze skla pestrého“ se nikdy nepoddá temnotě.

Turecké sdružení divadelních kritiků, sekce AICT/IATC

Přeložil Michal Zahálka

///

Více na i-DN:

Vzpírá se času a prostoru

Pojďme oslavit Světový den loutkářství

Nahlédnout pod povrch