Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí

    Stopem do Avignonu a zpět (No. 1)

    Tento víkend skončil 66. ročník Avignonského festivalu – Festival d´Avignon. Stopem se na něj vydal i mladý režisér, student brněnské JAMU David Pizinger. Poslal nám několik osobitě psaných, lakonických „pohlednic“ z představení, která na festivalu navštívil, a na cestě je několik dalších.

    red.


    Politické drama v Avignonu

     

     

     

    Steven Cohen: LE BERCEAU DE L´HUMANITÉ /Kolébka lidstva/

    Ať jsi bílý, bílý, bílý –  stejně jsi černý /„Même si tu es blanc, blanc, blanc – tu es noir.“/

    Nomsa Dhlamini

    Tématem hry jsou černí a bílí, Jihoafrická republika, archeologie místa a duchovní krajiny. FOTO ALAIN MONOT

    Kolébka lidstva je inscenace „archeologická a poetická“. Kolébka lidstva je jeskyně blízko Johannesburgu, kde byly nalezeny nejstarší pozůstatky člověka. Název Kolébka lidstava získalo místo zásluhou organizace UNESCO.

    Tématem hry jsou černí a bílí, Jihoafrická republika, archeologie místa a duchovní krajiny.

    Autor inscenace Steven Cohen (1962) sám sebe definuje jako „Jihoafričan, běloch, Žid a homosexuál“ /„sud-african, blanc, juif et homosexuel“/. Vytvořil koncept, scénografii a choreografii kreace. Jako tvůrce se pohybuje mezi divadlem a filmy. Kontinuálně skládá univerzum s přídomkem „poetické a militantní“. Vytváří „ultrasofistikované excentrické kostýmy“, které nezahalují, ale odkrývají Cohena jako transvestitu, který prochází metamorfózami, aby provokoval každodenního ducha.

    Scéna Kolébky lidstva je čistá, bílá, s šedou nafukovací koulí, zavěšenou zvětšeninou barokního anděla, který někam letí, s několika zevnitř nasvícenými kostkami v prostoru a s obdélníkovou projekční plochou zavěšenou v zadní části scény.

    Nejvýraznější výtvarné objekty na scéně jsou dva kostýmovaní účinkující, Steven Cohen a Nomsa Dhlamini. FOTO ALAIN MONOT

    Nejvýraznější výtvarné objekty na scéně jsou dva kostýmovaní účinkující, Steven Cohen a Nomsa Dhlamini. Cohen se pohybuje na scéně nahý, napudrovaný, celý bílý v plexisklové kouli, nebo s vycpanou opicí, která má roztažené nohy. Nomsa je Cohenova černá chůva, tlustá bohyně s nahými prsy a lukem. Cohen uvádí v rozhovoru, že chtěl na scéně Nomsu, protože nehraje, ale ztělesňuje čistou přítomnost. Chtěl, aby tato devadesátiletá žena představovala 3 milióny let starou ženu. Stavba archeologického univerza je založená na její přítomnosti.

    Začátek představení uvádí projekce surreálných obrazů, nahá černoška a běloch s opicí a další objekty. Videozáznam je ostrý, barevný, bez efektů tak, jak jsou jednotlivé předměty výtvarně excentrické  samy o sobě.  Projekce skončí a na bílé scéně se objeví černá Nomsa, s obřími prsy a lukem. Stojí a popojde, zastaví se. Na zemi svítí body jako hvězdy na nebi a černoška popocházením sleduje světla, takže chodí po hvězdách. Pak se objeví bílý Cohen, v kouli z plexiskla. Nomsa stojí a skládá si šípy na zemi, tři podél a jeden přes.

    Celek připomíná archeologický profil. Přenáší diváka do autistického světa Stevena Cohena, kterým se filtrovala skutečnost Afriky a energie fetišů, dosud živá v mateřském těle tlusté bohyně Nomsy Dhalmini. FOTO ALAIN MONOT

    Bílý nasadí ženě těžké otrokářské okovy a odvádí ji pryč. V projekci, která následuje se oba pohybují v bílých rozsvícených kostýmech a předvádějí zvláštní „tance“. Pak vystoupí v kostýmech reálně. Přibližují se a vzdalují. Chůva něco vypráví Cohenovi, je slyšet hlas, ale nic rozumět. „Malý Cohen“ přitáhne na provázku bílou svítící kostku. Oltářík, na kterém je malý svět, kosti, lebky a zuby malých opic, diamanty a zelené stromečky. Černá Nomsa bere diamant a Cohen laserovým ukazovátkem láme přes diamant paprsky na projekční plochu. Pak vezme Nomsa Cohena za ruku a odvádí ho středem scény pryč. Na projekční ploše je žena v jeskyni, cesta jeskyní a různě svícené segmenty uvnitř Kolébky lidstva.

    Obrazy na scéně a v projekcích provází hypnotická, repetetivní hudba. Všechno je čisté a bílé, jednotlivé výstupy a projekce jsou pečlivě oddělené. Celek připomíná archeologický profil. Přenáší diváka do autistického světa Stevena Cohena, kterým se filtrovala skutečnost Afriky a energie fetišů, dosud živá v mateřském těle tlusté bohyně Nomsy Dhalmini.

    Festival d´Avignon 2012 : The Cradle of Humankind (Le Berceau de l’Humanité) / Steven Cohen / du 22 au 25 juillet 2012 à 22 h. / Salle de Vedène.


    Komentáře k článku: Stopem do Avignonu a zpět (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,