Strachy, touhy, manipulace, destrukce…
Jak témata, která jsou aktuální i v Česku, prožívají ve Francii a jak se promítají do tamní současné divadelní scény, mohli druhý květnový víkend (10. – 13 . 5.) naživo pocítit návštěvníci čtvrtého ročníku festivalu frankofonního divadla Sněz tu žábu v pražském Studiu Alta.
Do Prahy přijelo pět francouzských autorů, jejichž texty vybrala v rámci otevřené výzvy dramaturgická rada festivalu. Hry byly poprvé přeloženy do češtiny a oslovení čeští režiséři je pro festival převedli do scénických skic. Pořadatelům se také po dvouletém úsilí podařilo do Česka poprvé přivézt inscenaci Kredenc naživo (Buffet à vif) renomovaného francouzského režiséra Pierra Meuniera.
Představení, v němž si ústřední dvojice beze slov „pohraje“ se starožitnou kredencí, vzbudilo velkou pozornost i otázky, nakolik se ještě jedná o divadlo. Mužské duo (Meunier a choreograf a tanečník Raphaël Cottin), kterému se láskyplné opečovávání starého kusu nábytku vymkne z rukou a skončí totální destrukcí, ve druhé části vystřídá scénografka a loutkářka Marguerite Bordat, jež z trosek destruované skříně rituálně tvoří nový umělecký artefakt. Performativní nejednoznačnost inscenace pak vynikne ještě víc, když tvůrci pozvou publikum k procházce po jevišti…
Festival Sněz tu žábu se již čtvrtým rokem snaží sbližovat francouzské a české (nejen) divadelní prostředí. FOTO PETR FEYFAR
Festival Sněz tu žábu se již čtvrtým rokem snaží sbližovat francouzské a české (nejen) divadelní prostředí. A setkávání s autory současných divadelních textů je jednou z klíčových ingrediencí – ať už v podobě diskusí diváků s dramatiky a českými režiséry po každé ze scénických skic, nebo během tvůrčího ateliéru. V něm se francouzští hosté a pozvaní čeští tvůrci věnují společnému psaní nebo třeba intuitivnímu překladu z druhého (pro ně někdy i zcela neznámého) jazyka.
Necudné jednohubky – scénické čtení úryvků současných dramat v podání divadelního souboru Relikty. FOTO ŠTĚPÁNKA NOHÝNKOVÁ
Postupně se rozrůstající síť přátelských vazeb mezi oběma zeměmi přináší první konkrétní plody. Uznávaný režisér a autor Frédéric Sonntag, který na druhý ročník festivalu přivezl inscenaci Lišejman, upravil svou hru Pod kontrolou pro Divadlo X10, další texty představené na festivalu v minulých letech se inscenují i v dalších českých a moravských divadlech. Například v brněnském divadle Polárka hra Marilyn Mattei Vnitřní nepřítel či v Divadle v Dlouhé text Stéphana Bouqueta a Françoise-Xaviera Rouyera Ghost Protocol. Pořadatelé pracují i v opačném směru: letos poprvé zorganizovali festival českého divadla ve Francii Na skok do Prahy, jehož druhý ročník se uskuteční v prostoru Anis Gras na předměstí Paříže v září 2019 (psali jsme o něm v minulém čísle DN, reportáže jsme přinášeli na i-DN – pozn. red.).
David Prachař, Claire Le Bris-Cep a její dcera, herečka a dramatička Laureline Le Bris-Cep. FOTO KAREL ŽIŽKA
Vzájemné obohacování a propojování obou světů ilustruje nedělní setkání herce Davida Prachaře s dramatičkou a herečkou Laureline Le Bris-Cep a její matkou Claire, dcerou katolického spisovatele Jana Čepa, který po své dramatické emigraci v roce 1948 žil a zemřel v Paříži. Je obrovská škoda, že Čep je špatně přeložitelný, jinak by to byl v oblasti povídek světový autor, je přesvědčený David Prachař. Ve scénické skice monologu osamělého muže trpícího depresemi Všichni živí od Čepovy vnučky (překlad Jana Bartůňková) Prachař na festivalu nejen vystoupil, ale i si svůj výstup režijně připravil. Pro mladou herečku, režisérku a autorku Le Bris-Cep byla hra jakousi zpovědí vlastnímu otci. Depresi nemůže pochopit nikdo, kdo ten stav neprožil. Takže jsem mu napsala tento text, abych mu mohla sdělit, jak svůj život vnímám, svěřila se v rámci diskuse na téma textoterapie.
Dramatik Hédi Tillette de Clermont-Tonnerre se svým překladatlem Michalem Zahálkou. FOTO ŠTĚPÁNKA NOHÝNKOVÁ
Shodou okolností jedna z her vybraných pro festival také vychází z reálného setkání dvou lidí. Hédi Tillette de Clermont-Tonnerre se v textu Strach(y) (překlad Michal Zahálka, režie Ewa Zembok) inspiroval příběhem amerického právníka Stephena Oleskeyho, který se ujal obhajoby jednoho z mužů vězněných po 11. září 2001 na Guantánamu. Mezi obhájcem a údajným teroristou Lakhdarem Boumedienem postupně vznikl přátelský vztah, který přetrval i poté, co Oleskey dosáhl jeho propuštění. Dobrý obhájce je někdo, kdo poslouchá, reprodukoval Oleskeyho motto Tillette de Clermont-Tonnerre. S oběma muži vedl dlouhé rozhovory, které tvoří osu hry. Ty pak proložil „dokumentárními“ scénami, v nichž reálné historické postavy zneužívají lidský strach k vlastním politickým cílům. Když jste sledovali televizní vystoupení George W. Bushe po 11. září 2001, viděli jste muže, který má strach. Ale místo toho, aby přiznal, že se normálně lidsky bojí a hledal nějaké řešení, cíleně vzbudil strach i v ostatních se všemi tragickými důsledky, popsal dramatik jednu z paralel ze svého textu.
Gwendoline Soublin, autorka hry Pig Boy 1986 – 2358. FOTO ŠTĚPÁNKA NOHÝNKOVÁ
Tématu manipulace a odlidštění společnosti se ve své hře Pig Boy 1986-2358 s podtitulem Replay dospívání člověka (překlad Petr Christov, režie Linda Dušková) dotýká i Gwendoline Soublin. V graficky složitě strukturovaném textu s dystopickými prvky představuje tři stále více a více znepokojující vize světa; od „obyčejného“ lidského příběhu přes technologicky manipulativní polohu soudního procesu jako reality show až po monolog prasnice, jež v daleké budoucnosti utíká ze spárů „dokonalého“ člověka… s lidskými embryi v břiše.
Damien Gabriac, autor hry Kasovní trhák, dramaturgyně Linda Dušková a překladatelka hry a současně ředitelka festivalu Natálie Preslová. FOTO ŠTĚPÁNKA NOHÝNKOVÁ
Festival zakončila scénická skica hry Damiena Gabriaca Kasovní trhák / Box office (překlad Natálie Preslová, režie Adam Skala) mimo jiné s Petrou Špalkovou a Filipem Kaňkovským. Pohrála si s nejrůznějšími filmovými žánry, od teenagerské komedie přes parafrázi na hororové „vyvražďovačky“ až po špionážní thriller. V rámci doprovodného „degustačního“ programu představili pořadatelé úryvky i dalších současných francouzských textů, a to v rámci dvou bloků tzv. Jednohubek. Festivaloví diváci se vedle toho mohli stát součástí unikátní instalace Mixtape zvukového umělce Joe Cavea či sledovat zápas dvou výtvarnic, které svedly ilustrátorský souboj během dvojjazyčného čtení francouzské absurdní hry Odcházím dvakrát Nicolase Douteyho.
Necudné jednohubky – scénické čtení úryvků současných dramat v podání divadelního souboru Relikty. FOTO ŠTĚPÁNKA NOHÝNKOVÁ
Díky festivalu Sněz tu žábu – a také zásluhou již zavedeného festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani, který se konal souběžně – se konečně rozličné proudy současného frankofonního divadla začínají českými divadelníky více sledovat a etablují se. Pro české divadlo je to jen dobře. Festivalu Sněz tu žábu se postupně daří etablovat v Česku rozličné proudy současného frankofonního divadla, které představuje třeba i souběžně probíhající festival Tvůrčí Afrika. Vzhledem k zajímavým tématům, formám i otázkám, které Francouzi ve svých textech nastolují, je to pro české divadlo jen dobře.
///
Více na i-DN:
Francouzi zamíří o víkendu do Prahy
Deník zloděje získal Cenu Grenouille
…
…
…
Komentáře k článku: Strachy, touhy, manipulace, destrukce…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
