Divadelní noviny > Festivaly

Střetnutí se Zlínem (No. 2)

Na ranní obloze třetího festivalového dne se ve Zlíně střetla mračna a sovy vracející se z klubu zastihl déšť. Ale jak praví hospodská pranostika: šťastné opilcovy kroky. Náhlá vodní sprcha nezanechala větší následky. O desáté, když začínalo ve velkém sále první představení, bylo nebe opět jako vymetené. Čtvrteční program se nejvíc přiblížil původní dramaturgické myšlence, s níž bylo před dvěma dekádami Setkání – Stretnutie zakládáno, a to střetávání české a slovenské Thálie. Představil se nejen domácí soubor pod vedením slovenských režisérů, ale i slovenské Komorné divadlo z Martina. A vůbec (anti)hrdinové o nichž se hrálo, byli rozenými Čechoslováky.

Sherlock Holmes jako prounijní Mefisto

Pokud se nedostává původní dramatiky, sáhnou zdatní dramaturgové po beletrii, kterou mají potřebu všemožně revitalizovat a sytit aktuálním přesahem. Zlínští vzpomněli na Huga Vavrečku – novináře, politika, diplomata a především autora novely František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. S vědomím existence stejnojmenného legendárního filmu s Vlastou Burianem se rozhodli pro zásadní úpravu. Její autor Peter Pavlac společně s režisérem Patrikem Lančaričem hledal styčné body mezi příběhem z počátku minulého století a současností, až dospěl k Evropské unii a nebezpečné východní velmoci. Agent František ve službách Sherlocka Holmese, jak nese název úpravy, má být satirickou komedií pro širší vrstvy obecenstva, omladinu nevyjímaje. Publikum ranní reprízy také z velké většiny tvořili školou povinní. Namísto svižné zábavy, gagů čerpajících z absurdního politického kolbiště nás čekal sáhodlouhý textovým balastem obtěžkaný žánrový mišmaš, který se leda vzmohl na trapné lascivní laškování a parodii druholigové úrovně. Sherloka Holmese Pavla Vacka jsme sice rozpoznali díky základní proprietě – dýmce, jíž byl vyzbrojen na samém počátku, po zbytek inscenace spíš připomínal našeptávajícího prounijního Mefista, v realizaci pak vypravěče, jehož slova ilustruje company obuřinkovaných panáčků. K tomu lepším patřila situace fotbalového zápasu inscenovaná jako choreografie „Tance malých labutí“ nebo pěvecký výstup dvojnice německé političky Franky na popěvek Marlene Dietrich Sag mir, wo die Blumen sind v podání charismatické Marty Bačíkové, která z inscenace trčela jako zjevení.

Slavín po slovensky

Komorné divadlo Martin oprášilo národní kostlivce. Hlavní iniciátoři tohoto ne zrovna pietního počinu, Dodo Gombár a Róbert Mankovecký, si vzali na mušku slovenské (pseudo)legendy odpočívající na národním hřbitově v Martině. Ve druhé části nyní již existujícího pětidílného cyklu www.narodnycintorin.sk formou grotesky konfrontovali zasloužilé zemřelé s předobrazem současného politika – upjaté primátorky. Inscenace humorně demýtizuje nachleben citovaných velikánů a staví je do nových nečekaných situací. Bohužel pro českého diváka, postrádajícího nutný historický kontext, jde o zábavu prvoplánovou. Netuší drobné nuance, nad nimiž by jistě slovenský kolega zaplesal, první díl projektu se v domácím prostředí dočkal takového ohlasu, že tvůrce vedl k dalším pokračováním. České nepoučené oko vidí bizarní rej figurek, decentní politikaření okořeněné o nostalgii lidových písní a závdavkem i jednu českou báseň.

Tomáš Baťa jako divadelní monument

Další inscenací tematizující lokální osobnost, i když v tomto případě světového formátu, byla podvečerní Baťa Tomáš, živý z dílny někdejšího uměleckého šéfa Městského divadla Zlín Dodo Gombára. Ten společně s dramaturgem Vladimírem Fekarem vystavěl místnímu průmyslníku umělecký pomník bez šablon a klišé, která se hojně nabízela. Kontemplativní minutu, jež Baťa dostává k dobru před tragickou smrtí, naplňují postavy jeho nejbližších, i ti s nimiž neměl doposud vyřízené účty. Vstupují na jeviště v doprovodu bílých koní jako mnohoznačného symbolu (strážných andělů, vzpomínek, výčitek) a tušeného božského principu, s nímž Gombár ve svých pracech rád a často operuje. Pomyslný nebeský chorál Baťových vzpomínek v závěru pod jeho vlastní taktovkou rytmizuje pracovní kánon zapáleného workoholika. Hercům, kteří bez výjimky s vkusem a přesností naplňují své figury, vévodí hlavní předstvitel Gustav Řezníček s nezapomenutelnou zpěvavou dikcí a úporným pedantismem. Tříhodinový monument nepostrádá ani rovinu aktuální. Baťa nahlíží slavnostímu odhalení vlastního piedestalu včetně přípravy proslovu místní političky, která neopomene zpochybnit současnou kvalitu firemních výrobků i odkaz majitele pro současný Zlín. Četností nahlížených perspektiv stejně jako hereckými výkony se inscence jednoznačně vymyká regionální tvorbě – tak jak ji někdy nelichotivě označována.

Duší lyrik, tělem dekadent

Čtvrteční nokturno přivezli do Zlína Brňáci. Divadlo U stolu vytáhlo jedno ze svých repertoárových es, inscenaci o undergroundovém králi Ivanu Martinovi Jirousovi nazvanou Magor. Režisér Ivo Krobot se exkluzivně dostal k deníkovým záznamům, které si vedla Magorova dcera Františka během jejich osmiletého soužití v Nádražní ulici na Smíchově. Z nich a dalších sekundárních textů a lyrických básní vystavěl komorní kolbiště dvou výrazných mentálních individuí. Ani jeden z protagonistů – Jan Kolařík a Alžběta Hofericová – se nesnaží násilně napodobovat své předobrazy, mnohem víc se nechávají unášet významem textu. Ten je klíčem k niterné zpovědi rozbolavělé duše, smýkané nevyhovující realitou a představuje legendami opředeného alkoholika jako neokázalého a netušeného lyrika. Což je jeho hlavní devizou.

Pro úplnost referencí nutno dodat, že po každém představení pořádají organizátoři patnácti minutovou diskusi s tvůrci. Její kvalita většinou odpovídá postavení hodinových ručiček. Ranní je jaksi neprobuzeně nanicovatá, po poledni překáží v hlubokomyslných úvahách trávení, večerní se osvědčila nejvíc, zato noční obstarali monologem sami tvůrci ještě nabuzeni z prken, jinak by publikum únavou a beze slova kleslo, což rozhodně nevypovídá o kvalitě nočních představení. Takové je zrátka festivalové střetávání.

///

První díl festivalových zpravodajství:

Střetnutí se Zlínem (No. 1)

• Autor: Marcela Magdová
• Publikováno: 15. května 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Střetnutí se Zlínem (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ