Střetnutí se Zlínem (No. 4)
Sobotním dnem se definitivně uzavřela kapitola dvacátý ročník festivalu Setkání – Stretnutie. Nad Zlínem se líně povalovalo slunce, na paloučku za divadlem řádily děti, ve stánku se pekly palačinky a v šapitó se hrálo divadlo. A nezůstalo jen u jedné pohádky. Nejmenší a jejich rodiče se v programovém bloku Setkání – Stretnutie pro celou rodinu mohli rozhodnout mezi Žabím králem Divadla Na hojdačke, Pohádkami matičky Rusi Divadla Plyšový medvídek, nebo Rozkrávkou Divadla PIKI a Tůdle Nůdle Divadla Facka. Z příchylnosti ke knize Krása nesmírná, má generace jistě pochopí, jsem nahlédla do světa Kostěje nesmrtelného a carevny Morevny nádherné.
Městské divadlo Zlín. FOTO archiv
Nastal čas loučení, před dvěma posledními slovenskými inscenacemi Doma u Hitlerů: Historky z kuchyně Štátného divadla Košice a Štúdia L+S Bratislava s Dopisy Emilovi jsem podnikla poslední obhlídku Zlína. Jestli uchvátí minimalismem a promyšlenou zástavbou dole ze země, tak přímo očaruje z vyhlídkové plošiny v posledním patře Baťovy jedenadvacítky. Původně to bylo ředitelství podniku, nyní je zde krajský úřad a v přízemí se nachází muzeum. Na kávu ve výšinách však nedošlo, bylo nutné spěchat na představení.
Führer jede do Tater?
Sled groteskních příběhů z naruby postaveného života Adolfa Hitlera, jeho družky Evy a blízkých pohlavárů SS Doma u Hitlerů: historky z kuchyně napsal Arnošt Goldflam pro domovské HaDivadlo. Především díky výkonu Petra Jeništy v hlavní roli vůdce se inscenace stala doslova kultovní. V Košicích text na mnoha místech upravili, aby rezonoval. Hned první obraz, v němž sedí Hitler původně v Brně na vlakovém nádraží, umístili inscenátoři na perón košický. O některé situace je text doplněn. Hitler vyráží na ozdravný pobyt do Tater, s cílem počnout zde následníka třetí říše, při té příležitosti se setkává s Tisem, aby s ním zalaškoval o dodávkách slovenských Židů. Adaptace textu je v případě žánru logickým krokem, méně logičtěji působí živé hudební předěly v nostalgicko – lyrickém tónu. Naprosto neakceptovatelná je laciná, banální scénografie, kterou tvoří rudý samet z boku lemovaný náznaky balkonu (zde se vinou umělé růže) a posuvná bílá (zá)stěna s kruhovým otvorem uprostřed. Herci nabízí stylizaci postav dle svých možností, některým se daří lépe, jiní markýrují. Nad čím ale zůstává rozum stát, je finální pseudokabaret exotických masek, který má demonstrovat Hitlerův šťastný azyl kdesi v Latinské Americe. Tady se groteska spolehlivě přehoupla do východoněmecké estrády.
Dopisy Emilovi FOTO archiv MDZ
Rozhlasový Lasica
Letošním patronem festivalu, oprávněným pronést zahajovací zdravici, byl slovenský humorista, dramatik, herec a režisér v jedné osobě Milan Lasica. Patřily mu i poslední festivalové minuty. Do Zlína přivezl narativní inscenaci Dopisy Emilovi. Obklopen třemi lepými děvami vypráví historky ze starobince, nebo jak říká hospice, historky smířeného, životem zkušeného glosátora. Aby to celé nebyla nuda, děvčata obstarávají rozverné hudební retro vycpávky. Pro mě osobně to bylo spíš rozhlasové než vizuální dílo.
Pak už se všichni ponořili do víru tance a klubového klevetění. V šapitó performovala kapela složená z místních herců a účastnila se i umělecká šéfová Hana Mikoláškova, která válí na saxofon, v klubu se do rána meditovalo nad stavem českého divadla, zlínským festivalem a paralelní Olomouckou Florou i nad tím, jak je důležité se setkávat.
Nechtělo se mi ze Zlína, ale slibuji jemu i sobě, že to rozhodně není naše poslední Stretnutie.
///
Předchozí díly festivalových zpravodajství:
Komentáře k článku: Střetnutí se Zlínem (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
