STUDENTSKÁ PARTA: Zlínská proměna Murakamiho
Městské divadlo Zlín si v rámci své 79. sezóny jako sedmou premiéru vybralo ambiciózní projekt – dramatizaci románu Kafka na pobřeží. Haruki Murakami, nejprodávanější japonský autor současnosti, ve svých prózách kombinuje civilní obyčejnost s fantaskními výjevy. Obsáhlý román, sloužící jako předloha pro inscenaci, balancuje na pomezí dvou světů. Murakamiho hutný a obrazný rukopis se zkrátka vzpírá logice, konkretizaci i jevištnímu ztvárnění.
Neustálého prolínání dvou hlavních dějových linek a snové reality s běžně prožívanou docílili tvůrci použitím otáčivé platformy. Chvíli sledujeme osudy patnáctiletého Kafky Tamury (Metoděj Návrat), který utíká z domova, aby se vyhnul oidipovské kletbě, chvíli zase starého pana Nakaty (Radoslav Šopík), co mluví s kočkami. Oba příběhy se postupně komplikují a nabírají stále větších a naléhavějších rozměrů. Scénografie, kostýmy a promítané básně haiku sice neustále upozorňují na Japonsko, celkové vyznění je však posunuto do širšího a obecnějšího kontextu. Tvůrci se snaží překotně převyprávět román v celé své velikosti, namísto toho, aby se zaměřili na některé z tematických či dějových linek. Vcelku se jim to daří, avšak jednotlivým symbolům a motivům se nedostává potřebného prostoru a stává se z nich spíše nepřehledná koláž.
Přítomnost anonymního kolektivu kolemjdoucích v maskách umocňuje kulisy každodennosti, v nichž se odehrávají osudové a naprosto nevšední události. Už v titulu je zmíněný leitmotiv jména, jež se v díle neustále navrací. Abstraktní ideje na sebe berou cizí jména, čímž se jim dostává chtěného zhmotnění. Tvůrci však zřejmě bohužel cítili potřebu pojmenovat a zkonkretizovat úplně vše. Po jevišti tak ve výsledku běhají herci ve směšných kočičích kostýmech a z Kafkova vnitřního hlasu se stává černý metalový anděl. Zlínský Kafka není na pobřeží. V jungovských hlubinách nevědomí se sotva namočil a po většinu času spíše strká hlavu do racionálního písku.
Haruki Murakami, Frank Galati: Kafka na pobřeží. Překlad Tomáš Jurkovič, režie Petr Štindl, dramaturgie Katarína Koišová, scéna Petr B. Novák, kostýmy Lucie Halgašová, hudba Jiří Hájek, choreografie Hana Geržová. Městské divadlo Zlín. Psáno z premiéry 1. března 2025.
Zdroj náhledového obrázku Městské divadlo Zlín.
Komentáře k článku: STUDENTSKÁ PARTA: Zlínská proměna Murakamiho
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)