Studio Underground: Jít za divákem (No. 1)
Studio Underground je od loňského roku novým přírůstkem české divadelní scény, na kterou doposud uvedlo inscenaci Stoppers a krátký snímek OKNO. Za seskupením stojí dva mladí umělci, kteří zastávají názor, že základem tvorby je dialog. Díky němu objevujeme a pouštíme se do neznámých vod, říká David Bosh. Naším cielom je prepojovaní, hľadaní a prekračovaní nejaké normy, formy, hraníc, dodává Júlia Pecková. Společně se chystají prvního června otevřít nový prostor s názvem Dům, který má fungovat jako kompilát nástrojů, aby mohlo vzniknout umělecké dílo bez hranic formy.
Jste zakladateli Studia Underground, kým jste kromě toho?
Júlia: Moje meno je Júlia Pecková. Som absolventka Teórie a kritiky divadelného umenia na VŠMU, ale aj Ateliéru divadelní produkce a jevištní technologie na JAMU. V súčasnosti dokončujem magisterský stupeň na Katedře divadelní produkce na DAMU. Avšak, nie som iba večná študentka, aj keď sa to tak môže zdať. Zjednodušene povedané, z pohľadu svojej produkčnej praxe sa snažím zladiť všetko a všetkých. Vždy a všade.
David: Jsem David Bosh. Celý život se věnuji tanci a prožívám takový svůj život v umění. Studoval jsem na JAMU činoherní herectví u Paní Oxany Smilkové, kde jsem měl možnost nasávat i základy režie a vnímání světa umělce vůbec. Sem tam jsem klaun, herec a v této době se učím režii v praxi, jak divadelní, tak filmovou. Jsem člověk, který rád poslouchá a vede dialog.
David Bosh. Foto: Monika Chupeková
Jak jste se dostali k divadlu?
Júlia: Ja som sa dostala k divadlu vďaka mojim rodičom, ktorí pracujú v divadle. Aj preto som študovala na teatrológií na VŠMU a po bakalári som si povedala, že mi nestačí, iba sa pozerať, akým spôsobom niekto pripravil inscenáciu. Chcela som byť súčasťou, ale nechcela som, aby ma bolo veľmi vidno. Skúsila som prijímacie skúšky na produkciu na JAMU, kde ma zobrali. Po troch rokoch som sa, ale zase potrebovala posunúť ďalej, a myslím, že aj spoločne s Davidom sa mi to, podarilo.
David: Já jsem se dostal k divadlu přes tanec. Celé své dětství a pubertu jsem tancoval. V 16 se mě se zeptali ze Studentského amatérského divadla Ostrava, jestli bych nechtěl hrát v Cimrmanově Záskoku Vlastu. Od té doby mě to začalo bavit. Stále intenzivněji jsem se setkával s lidmi ze Staré Arény Ostrava a po zkušenosti s kabaretem Zajíc v pytli, který jsme hráli ve Staré Aréně, jsem věděl, že je divadlo něco tak ulítlého, co by mě bavilo. Šel jsem do Prahy na Vyšší odbornou školu hereckou, kde mi Jirka Hájek doporučil, abych si podal přihlášku k Oxaně Smilkové na JAMU. Tak jsem ji podal. Dostal jsem se tam, vystudoval a teď jsem tady.
Pravděpodobně jste se potkali už při studiích na JAMU. Jak došlo k nápadu založit společně divadelní studio?
Júlia Pecková. Foto: Monika Chupeková
Júlia: Byli sme spolu na škole, kde sme mali možnosť spolupracovať. Prvá školská produkcia, pri ktorej sme sa stretli, bol festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER. David robil otvárací aj záverečný ceremoniál a ja som bola festivalová koordinátorka. Skrz túto skúsenosť a dialóg, ktorý medzi nami vznikol, prišiel neskôr podnet k tomu, aby sme si spolu zašli na kávu. Na tej dôležitej káve sme si uvedomili, že toho máme veľa spoločné a z profesijného pohľadu vidíme veci rovnako. Zistili sme, že sme dvojica, kedy jeden začne rozprávať o nápade, druhý ho dopovie.
David: Z toho jednoho americana s mlékem a cappuccina vzešel nápad nastěhovat se do podzemí.
… a tak vzniklo Studio Underground. Jak byste ho definovali?
David: Je to prostor pro lidi, kteří chtějí tvořit. Pro lidi, kteří si nezávisle na někom jiném chtějí vytvořit své umělecké dílo, ať už je to monodrama, audiovizuální self-project nebo trénink na závěsném kruhu. Zároveň je to místo, kde má člověk možnost se izolovat, tak jak jsme se izolovali všichni. S tím rozdílem, že tvůrce se bude záměrně izolovat na čerstvém vzduchu v docela velkých prostorách, kde se může setkávat s lidmi, kteří mají podobné choutky a chtíč pracovat sami na sobě.
Takže se u vás dokáže „najít“ jakýkoliv umělec?
David: Spíše ztratit, ale v rámci procesu je skvělé, když se člověk ztratí, a pak se najde. Myslím si, že v našem Domě se ale snad především najde.
Stoppers na letním festivalu Za dveřmi. Foto: Adéla Vosičková.
KOMUNITA DIALOGU
Existujete už přes jeden rok, máte za sebou i úspěšnou inscenaci Stoppers, kterou jste s pozitivním ohlasem uvedli na festivalech Za dveřmi a Letní Letná. Kdo, kromě vás dvou, tvoří Studio Underground?
David: Kromě nás dvou jej tvoří skupina lidí, která se nějakým způsobem prolnula našimi životy. Podle mého jde o neuvěřitelně talentované lidi, které jsme potkali na školách nebo během našeho působení v praxi. Patří sem lidi ode mě z Ostravy, od Juli z Bratislavy, z JAMU, z Brna, z HAMU. Pokud bych měl zmínit konkrétní jména, tak jedni z nejaktivnějších a nejvytrvalejších jsou nejspíš Andrej Lyga, Šimon Pliska, Ondřej Kolín, Tomáš Kubát, Klára Vincourová, Martin Srba nebo třeba Veronika Krejčí.
Júlia: Skrze projekty, ktoré sme realizovali, sa k nám takmer až úplnou náhodou pridali aj študenti z FAMU. Začali sme spolupracovať napríklad s Alexandrom Veremeyenkom, ktorý pôsobí u nás, a nie len u nás, ako filmový strihač. Postupne sa nás teda nabaľovali okrem divadelných smerov aj ku príkladu ľudia z audiovizuálneho alebo grafického prostredia. Dôležité pre nás je aj to, že sme začali spolupracovať s Divadlom 20, teda vďaka Davidovi, ktorý s nimi pripravuje inscenáciu.
David: Dál třeba Erik Berta, což je výborný grafik. Jsem moc rád, že se můžu pohybovat v kolektivu těchto lidí, kterým ani nemusím říct, co mám na mysli a oni už to ví. Takové spojení vzniklo například s Alexandrem nebo Erikem.
Padla zmínka o Divadle 20, které stejně jako vaše Studio vzniklo v roce 2020. Co je zač?
David: Divadlo 20 je skupina mladých lidí, kteří jsou po konzervatoři, vyšší odborné škole herecké nebo po různých zkušenostech v rámci filmu.
A jak se stali součástí Studia Underground?
David: Naše spolupráce vznikla v září loňského roku, kdy mě oslovili, abych se ujal režie jejich souboru. Od té doby jsou součástí Studia Underground a prošli si s námi, jak starým prostorem, které bylo na Moráni, až přes polní undergroundové podmínky našeho nově vznikajícího prostoru v Liboci. Jsou pro mě nesmírně inspirativní, především v tom, jaký mají zápal. Za svou relativně krátkou dobu působení měli neblahé zkušenosti s jinými, a mnohdy i velice známými, režiséry. Nepodařilo se jim vytvořit pravidelný repertoár, aby soubor vzkvétal, a do toho přišla koronavirová krize. Všechno tohle byl obrovský tlak na jejich psychiku, ale oni se nevzdali. Semknuli se pomyslnými pouty a jdou si za svým. Do těch pout stáhli i mě a jsem za to moc rád. Mimo jiné nám pomáhají v nových prostorách – plejí záhony, bourají zdi. Jde o opravdu báječnou společnost lidí, která s námi koexistuje v jednom prostoru a tvoří.
Tým Stoppers. Foto: archiv studia.
Chystáte v dohledné době tvořit se souborem Divadla 20 nebo budete pokračovat s ansámblem Stoppers?
Júlia: Herci zo STOPPERS sú aktívnou súčasťou všetkého diania. Ich neopúšťame a dúfame, že oni neupúšťajú nás. S hercami zo STOPPERS napríklad vzniká audiovizuálny projekt MASA, na ktorom teda spolupracujeme s Andrejom Ligou a Ondřejem Kolínem. Nevyberáme si, sme komunita, ktorá sa rozpráva a na základe toho vznikajú ďalšie nápady.
David: Andrej nám pomáhá s dílnou, protože pracuje s maskami. Až se nám na začátku června podaří otevřít naše nové působiště, bude tady mít i workshopy. Momentálně pracuji na inscenaci s ansámblem Divadla 20, ale jak už bylo řečeno, členy STOPPERS určitě jen tak neopustíme. Naše skupina se ale stále rozrůstá a nedá se tedy určit, s kým půjdeme tvořit dál.
Když už se bavíme o tvorbě: jakým způsobem u vás dílo vzniká?
David: Dialogem, ten je pro nás základní stavební jednotkou. Díky němu objevujeme a pouštíme se, pro některé, do neznámých vod. Jedná se o dialog o dnešní situaci, o izolaci nebo o tom, jak izolace dopadá na duši člověka. Když tvoříme, tak si neříkáme, že chceme spojit konkrétní témata, protože by mohla být cool, ale vycházíme ze vzájemného dialogu. Řešíme, jakým způsobem je divák jiný, jakým způsobem jsme jiní my a klademe si otázky, proč věci dělat tím či oním způsobem. Naše tvorba pak vzniká z komunity. Z toho, že chceme dělat věci, co nás baví, a co budou bavit nebo doléhat na diváka. Kdybych měl uvést příklad, tak třeba Stoppers vznikli na základě koronavirové krize a na základě stavu, který byl. Byla to potřeba rozesmát lidi, přivézt jim duhu, balonky a klauny, kteří je překvapí. Chtěli jsme všechny ty starší i mladší paní, dámy, muže, pány na hodinku proměnit na malého kluka či holčičku, kteří si jdou pro balonek, nebo si odnesou konfetu kolem krku.
///
Druhý díl tohoto rozhovoru vyjde na iDN o víkendu.
Komentáře k článku: Studio Underground: Jít za divákem (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
