Fredu Astairovi tváří v tvář
Slavný tanečník Fred Astaire má české kořeny, jeho dědeček, používající ovšem příjmení Austerlitz, žil v Praze, v Židovském Městě.
Kamila Kikinčuková v inscenaci Varieté Freda A. aneb Chytání větru Jana Schmida FOTO JIŘÍ KOTTAS
Od tohoto faktu se odráží nejnovější féerie Studia Ypsilon Varieté Freda A. aneb Chytání větru Jana Schmida. Jde o stavebně velmi rozvolněný kabaret, a než se potkáme s věhlasným pohybovým šarmérem, musíme přetrpět zdlouhavé a překombinované entrée. Ještě před kontaktem s pražským židovským milieu nás zásobují svou zcizující sofistikovaností postavy Deus ex machina, další „bůh“ Bohy a anděl Metatron – ti krouží kolem tématu. Pak je použito humoru lidovějšího, ale ani prezentace rabbiho Löwa jako nebezpečného lva či nepříliš invenční vtipkování nad příjmením jednoho z protagonistů Jana Večeři úlevu nepřinesou. Poté se už naštěstí vše obrací k lepšímu, snad s výjimkou ošklivého kostýmu pro Pavla Nového, ztělesňujícího Hugo Haase (světlý kožich a americká kšiltovka s velikými sluchátky).
Přes epizodické pátrání po Astairových předcích (v zastřešujícím rámci vystupuje také detektiv Holmes v podání Petra Vrška) se pomalu dostáváme do Ameriky, kdy zásadní informace o hlavní postavě přináší jeho taneční partnerka Ginger Rogersová. Osobnostní autenticita její představitelky Jany Synkové (přestože toho v inscenaci příliš nenamluví) potvrzuje, jak důležité pro tento typ divadla je suverénní vyzařování vnitřního humoru. To nabízí také v bláznivých epizodách – vždy jakoby na zavolanou vstupující – Roman Mrázik.
Hvězdou večera je však nepochybně tanečník Jan Onder, který do obecného povědomí vešel účinkováním v televizní soutěži StarDance. Jako Fred nejenom skvěle tančí, ale má i dobrou jevištní mluvu, solidně zpívá (Porterovu Noc a den) a pro inscenaci vytvořil nápaditou choreografii, kde pochopitelně září především on, ale „boys and girls“ z Ypsilonky za ním nijak nezaostávají, i když jejich pohybové úkoly jsou jednodušší. Zdařilá taneční a pěvecká čísla inscenaci zdobí, nejvíce pak znamenité Berlinovo Cheek to Cheek ve finále první poloviny.
Zápletky ze skutečného „kariérního“ boje při hollywoodském natáčení se prolnou s divadelním přehráním filmu Veselý rozvod z roku 1934 s Rogersovou a Astairem, tato prezentace je náramně zábavná a Janem Schmidem spolehlivě propracovaná. Mladou Ginger vytváří vkusně diblíkovská Barbora Skočdopolová, rozšafného režiséra s přehledem pak Daniel Šváb. Mnohem živější druhá část produkce přináší už značnou dávku pověstné ypsilonské radostnosti, za zmínku stojí pěvecká sóla Martina Bohadla či již zmiňovaného Jana Večeři. Když „přeskočím“ úvodních patnáct minut produkce, vychází z jeviště v dobrém slova smyslu muzikálová energie kombinovaná s nostalgickým retro odérem.
Studio Ypsilon – Jan Schmid: Varieté Freda A. aneb Chytání větru. Režie Jan Schmid, výprava Ondřej Zicha, hudební adaptace Vratislav Šrámek a Dominik Renč, choreografie Jan Onder, dramaturgie Jaroslav Etlík, projekce Martin Bohadlo. Premiéra 12. ledna 2017. (Psáno z reprízy 30. ledna 2017.)
Komentáře k článku: Fredu Astairovi tváří v tvář
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
