K vyššímu principu mravnímu
Inscenací, jež vznikají na podkladě nedramatického textu či sledují téma, vzniká v současném českém divadle poměrně dost, většinou jsou však vázány na tradiční divadelní centra, tedy Prahu a Brno. Jednu z výjimek představují Dobré mravy, inscenace, kterou na své komorní scéně Studia Z uvádí Městské divadlo Zlín.
Anna Petrželková, která takové látky v obou uvedených městech s úspěchem zpracovala, přinesla námět etikety, bontonu a společenského chování, jehož výchozím bodem byla Velká kniha etikety Ladislava Špačka. O tom, nakolik je podle tvůrců soudobá česká společnost v této oblasti zorientovaná, potažmo nakolik má její pravidla skutečně osvojená, vypoví zřetelně už scénografie: šedivý salon s oprýskanými zdmi a zaprášeným oknem je vybydlený a několik volně poházených židlí a stolů ten dojem umocňuje. Do prostoru zašlého společenského ruchu vchází neméně omšelými dveřmi osm postav, dámy v krásných šatech, pánové ve skvělých oblecích, jenže – všichni s igelitovými taškami v rukou.
Mladí hrdinové na sebe každým gestem prozrazují, že by sice rádi byli lvy tohoto salonu, ve skutečnosti však pro ně spíš představuje klec, v níž jsou krajně nesví. Už první lekce tohoto pomyslného kurzu týkající se seznamování přináší hořkosměšnou přehlídku nedorozumění, ostychů a trapasů jaksi formanovského střihu. Režisérka staví inscenaci jako sled výstupů, v nichž je to které téma (stolování, společenská hierarchie, opilost apod.) zpracováno formou krátkých hereckých etud směřujících k jasné situační či slovní pointě. Vedle těch, jež mají víc charakter jednoduchých úderných anekdot či skečů (s lascivností koketující návod na pojídání ústřic), stojí propracované mikropříběhy se společenským přesahem. Sem patří scéna v restauraci, v níž mávání na číšníka přeroste v kolektivní hajlování, a zejména brilantní obraz z ochozů fotbalového stadionu, v němž bizarní uplatňování společenských ohledů vygraduje v mrazivém výbuchu násilí.
Nenápadný půvab této inscenace spočívá právě v tom, že když už se zdá, že je spíš oddychovým sledem vděčně humorných výstupů prokládaných tancem a písněmi (hudebně i textově invenční Tomáš David), vnikají do ní poznenáhlu prvky upozorňující na to, že od etikety není daleko k etice. Myšlenka, že soubor společenských pravidel bez toho, aby ti, kdož je chtějí dodržovat, byli především lidmi „dobrých mravů“, by byl víceméně jen bezduchou formou, je jistě v souladu s uvažováním Ladislava Špačka coby dlouholetého blízkého spolupracovníka Václava Havla. Je tedy na místě, že se inscenace občas dotýká hranice politického kabaretu, když smutný příklad současného prezidenta komentuje ironickou písní – na Hradě Miloš sedí – i scénou, ve které má série přímočarých otázek na Miloše Zemana až apelativní charakter.
Tvůrci však posun k tématu etiky pojali ještě šíře, někdy i z nečekaných úhlů, jak dosvědčuje scéna v obrazárně věnovaná přemrštěnému či schematickému uplatňování společenských pravidel vůči minoritám. Podařilo se jim vnořit pod povrch scénovaných jevů a zanechat podstatné svědectví o stavu společnosti. Není náhodou, že onen legrační mládenec, který na začátku ve stresu memoruje poučky o chování k dámě, se na konci objevuje zas: je stejně nesvůj jako předtím, jen mu v rukou přibyla česká vlaječka. Anna Petrželková vytvořila se svým týmem (je třeba vyzdvihnout sehraný oktet mladých interpretů) kus nejen zábavný a vděčný, ale i zneklidňující.
Městské divadlo Zlín (Studio Z) – dle Ladislava Špačka: Dobré mravy. Námět, scénář a režie Anna Petrželková, scénář a dramaturgie Vladimír Fekar, výprava Hana Knotková, hudba Tomáš David, choreografie Hana Achilles. Premiéra 6. června 2016. Psáno z reprízy 20. září 2016.
Komentáře k článku: K vyššímu principu mravnímu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)