Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor
Suchánek: Dream Factory Ostrava nejde nemít pod kůží
Už šetnáctý ročník ostravského festivalu Dream Factory připravuje Tomáš Suchánek, současný ředitel pražského Činoherního klubu. Letošní motto festivalu zní “pod kůží”.
Ředitel festivalu Tomáš Suchánek. Foto: Nina Vránová
Letos jste s celým týmem připravili již 16. ročník festivalu Dream Factory Ostrava, jak moc se festival zaryl pod kůži vám?
Dream Factory Ostrava je pro mě láska trvající šestnáct let. Před dávnými časy jsem často jezdíval na divadelní festivaly do Plzně, Hradce, Olomouce a často jsem přemýšlel nad tím, proč v Ostravě podobný divadelní festival chybí. Pak jsem se seznámil s Davidem Mírkem a Zuzanou Mildeovou, proběhlo pár setkání… a byla tu Továrna na sny! Šestnáctý ročník připravujeme s o poznání širším týmem, urazili jsme kus cesty. Podle ohlasů diváků má jeho bytí stále smysl. Letos se drtivá většina vstupenek vyprodala hned v prvních dnech předprodeje. To nás samo sebou moc těší, bereme to jako závazek. Také proto nejde Dream Factory Ostrava nemít pod kůží.
Jak interpretovat letošní motto?
Loňské téma blízko od sebe reagovalo na situaci, kdy jsme k sobě měli daleko jako jednotlivci i jako společnost. Fyzickou vzdáleností si v době covidové mohl člověk zachránit život. V metaforické rovině jsme si ale mezi sebou stihli vytvořit bariéry, hranice, limity, příkopy, hlubiny… Na patnáctém ročníku jsme přemýšleli o tom, jakým způsobem ony bariéry překonáme a jak zvládneme přežít jako společnost.
S mottem pod kůží se letos dotýkáme oblastí, které působí na to nejbytostnější v nás. Témata násilí, sexuální násilí, duševní zdraví, si hlediště i jeviště bude „osahávat“ z bezprostřední blízkosti, v autentickém stavu, v surové nahotě. Už není prostor pro bariéry. Když kůže působí jako první obranná linie našeho těla, jdeme pod ni.
Letošní motto mimo jiné inspirovala inscenace Tento pokoj se nedá sníst. Adaptace slovenského bestselleru Nicol Hochholczerové autenticky a syrově popisuje vztah dvanáctileté dívky a jejího učitele. Vykresluje vztah, který trval šest let, a to přesto, že o něm vědělo dívčino okolí. Istanbulská úmluva z A studia Rubín zase pojednává o dokumentu, který většina lidí nečetla, přesto nepřestává rozdělovat a vyvolávat kontroverze. Inscenace Konsent z Činoherního klubu ukazuje, jak těžké je nejen v sexu rozpoznat hranice a jak těžké je pak u soudu hledat spravedlnost.
Která z vybraných festivalových inscenací se vám osobně zaryla pod kůži nejvíce?
Nad výběrem inscenací se zamýšlíme celý rok. Je proto nelehké vypíchnout jednu. Ale byl jsem okouzlen hereckým výkonem Anežky Kubátové v inscenaci O Pavlovi Divadla Na zábradlí, za který získala Cenu divadelní kritiky i Cenu Divadelních novin. Podobně mě potěšila Marie Štípková v inscenaci Na první pohled ze Švandova divadla.
A která má potenciál se nejvíce vtisknout do paměti divákům?
Předpokládám, že vedle výše jmenovaných by to mohla být inscenace Oheň a popel, pro hereckou souhru Martina Huby a Jiřího Dvořáka. Mladší publikum jistě zaujme inscenace Oidipussy s Denisem Šafaříkem souboru Maso krůtí nebo autorská inscenace Mein Gott! z Divadla D21.
Festival nabídne i slovenskou inscenaci Čaute v konceptu classroom play.
Jde o inscenaci určenou primárně studentům středních škol, kterou herci Slovenského národného divadla z Bratislavy uvádí přímo ve školních třídách a skrze divadelní jazyk upozorňují na problematiku psychického zdraví. Součástí projektu je vedle dramaturgických úvodů i debata se školními psychology. Autorský tým tvoří výrazný slovenský herec Robert Roth a dramaturg Mário Drgoňa, který v minulosti působil také jako jeden z redaktorů našeho festivalového plátku Snář z továrny.
Na co se mohou těšit diváci v Ostravské sekci?
Mám velkou radost, že vedle inscenací „domácích“ režisérů Terezy Agelové (Nejhorší věc na světě v Divadle loutek), Petera Gábora (Molly Sweeney ve Studiu G) a Jana Holce (Střípky ženy u Bezručů) se letos v Ostravě objeví inscenace dvou mladých režisérů nastupující generace, kteří v Ostravě pracují poprvé. Tomáš Loužný režíroval v Komorní scéně Aréna Historku o sv. Magdě a Jakub Šmíd v Národním divadle moravskoslezském Médeu. Myslím, že to byla v obou případech skvělá volba!
Nabídne letošní Dream Factory Ostrava i doprovodný program?
Vedle debat po představeních to bude tematická diskuse Co máme zaryto pod kůží, kterou pořádáme v koprodukci s Centrem PANT, autorské čtení z knížky Nesmělí od naší letošní záštity Marty Dancingerové nebo třeba koncertní soirée houslistky, herečky a zpěvačky Julie Goetzové.
Kde všude se bude festival letos odehrávat?
Za uplynulých patnáct let jsme objevili řadu nedivadelních hracích míst. Postupně jsme naše diváky přiváděli do mnoho zákoutí Dolu Hlubina, dříve honosného a dnes stále chátrajícího hotelu Palace, hráli jsme v elektrárnu Dětmarovice mezi chladícími věžemi, v solné jeskyni… Letos diváky zavedeme třeba mezi studenty do školní třídy. Radost mám i z rodinné zážitkové inscenace Moetivi karavan / Expedice k domovu. Odehrává se uvnitř karavanu, který je zároveň výtvarnou instalací a ožívají tam obyčejné věci. Ale hrát budeme také na tradičních místech. Začínáme v Domě kultury Poklad v Porubě, vedle hlavního sálu se bude hrát také ve foyeru, v baru či Zrcadlovém sále. Diváky postupně zavedeme také do Divadla Antonína Dvořáka, do sálů Komorní scény Aréna a Divadla loutek Ostrava, Divadla Petra Bezruče, do Studia G či Staré arény.
Komentáře k článku: Suchánek: Dream Factory Ostrava nejde nemít pod kůží
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
