Sugestivní montáž úlomků
Tvůrčí tým Divadla Na zábradlí pokračuje v autorských pokusech, v nich pohlíží na ikony české kultury dvacátého věku očima současných třicátníků a čtyřicátníků. Naposledy v inscenaci s poeticko-ironickým názvem Krásné psací stroje! podrobil výzkumu fragmenty života a tvorby Jana Zábrany, Josefa Škvoreckého, Jiřího Koláře a Bohumila Hrabala. Není to pohled oslavný ani neuctivý, není to ani snaha definovat, co z děl těch velikánů platí, či neplatí. Žádná didaktika nebo encyklopedie. Spíš sugestivní jevištní montáž o nepořádku v „českém obývacím pokoji“ šedesátých až devadesátých let, o nadějích, prohrách, selháních, troše štěstí a hodně zoufalství výjimečných osobností, které tak významně poznamenaly svou dobu.
Jsou Krásné psací stroje! na Zábradlí poetická a citová, nebo jen výchovná inscenace? FOTO KIVA
Text vytvořený z úlomků deníkových zápisů, próz i básní, novinových recenzí a patrně i estébáckých protokolů, chvíli hraný, chvilku recitovaný anebo zpívaný – ne chronologicky, nýbrž na přeskáčku –, je výsostným dramatickým tvarem, který hercům nabídl ztělesnit ostře konturované postavy. Nejvýraznější z té čtveřice je očividně Jan Zábrana v podání Miroslava Königa, ve finále ukřižovaný; je to krutě dojemný konec inscenace – ale to je dáno i tím, že právě Zábrana z těch čtyř spisovatelů nesl nejtěžší životní kříž. Nepřehlédnutelní jsou i Jiří Vyorálek jako Jiří Kolář a Petr Jeništa jako Josef Škvorecký. Ladislav Hampl jako Bohumil Hrabal, zbaven textem i režisérem provozovat pábitelství, to měl těžší. Možná by to byl zajímavý úkol pro literární historiky, jak bylo možné, že prózy Bohumila Hrabala vycházely za normalizace v exilových nakladatelstvích i oficiálně v socialistickém Československu.
Scéna je okupovaná čtyřmi redakčními stolky, na každém psací stroj, v průčelí nápis Odeon – nakladatelství spjaté se Škvoreckým, Zábranou i Kolářem –, v pozadí panoráma Prahy, které se podle potřeby promění v panoráma Paříže.
V tomto významově-dobově ohraničeném prostoru vedl režisér Jiří Havelka herce ke koncentrovaným osobnostním výpovědím, podle potřeby rytmu a tahu inscenace jim vymezený prostor zužoval a rozšiřoval. Tempo a rytmus inscenace se mi zdály spočítané na milimetry. A nutno dodat, že ke kráse, citovosti a účinu této inscenace hluboce přispívá hudba Miloše Orsona Štědroně, která patřičně i nepatřičně vniká do jejích jednotlivých scén. Je to podivný jazz inspirovaný west-coast vlnou (Mulligan, Monk atd.), ale v každém sólu svůj, originální.
Hodnocení: 4
Viz také recenze Mluví se a mluví od Josefa Hermana (hodnocení 2)
Divadlo Na zábradlí – Miloš Orson Štědroň: Krásné psací stroje! Režie Jiří Havelka, hudba Miloš Orson Štědroň, dramaturgie Karel František Tománek a Dora Viceníková, scéna Dáda Němeček, kostýmy Andrea Králová. Premiéra 19. února 2016.
Komentáře k článku: Sugestivní montáž úlomků
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
