Surreálně rozostřená pravda Kanibalek
Ve hrách Davida Drábka se můžeme nadít čehokoli. Definovat je jako absurdní je slabé slovo, neboť absurdita se v nich valí v divokých kotrmelcích a cestou na sebe nabaluje nejrůznější aktuální přílepky, citáty a odkazy z rozmanitých zdrojů od existenciální filozofie po bulvár. Navzdory expresivnímu, nejrůznějšími výstřelky hýřícímu tvaru textu (ale i inscenace – protože Drábek si své kusy režíruje převážně sám) zde však mnohdy nacházíme až překvapivé záblesky reality či trefné komentáře toho, co se dnes děje v (nejen naší) společnosti, potažmo politice, včetně groteskně-panoptikálních aluzí na reálné osobnosti. (Autor se postavy navíc nezdráhá nazvat jmény reálných lidí.) Základní téma zpravidla balancuje na velmi ostré hraně vážného a směšného, stejně jako forma na hraně umění a kýče (jakýmsi dvojníkem Drábkových vizí je hudba Darka Krále, který organicky a zároveň provokativně propojuje původní tvorbu s ozvuky známých pop songů).
Foto: Patrik Borecký
Když v roce 2018 Drábek zinscenoval první díl Kanibalek s podtitulem Soumrak samců, přinesl do kabaretního prostoru Rokoka právě to, co mu sluší – totiž vysokou nadsázku, svérázný černý humor a poněkud morbidní hravost; to vše podpořily herecké výkony v čele s Vandou Hybnerovou a Jiřím Hánou v roli svérázných detektivek, začínající alkoholičky Iggy a transgender Diany. V mysteriózní surrealistické zkratce se tu zkoumala nejen domácí politicko-společenská situace, ale i genderové stereotypy a jejich současný stav, a jak sám název napovídá, soumrak klasického modelu mužství.
V tom jdou Kanibalky 2: Soumrak starců ještě dále, byť se ubírají stejnou cestou. Opět se tu setkáme s ohňostrojem nápadů a gagů, s množstvím aktuálních politických i společenských narážek, ale i rozmanitých popkulturních odkazů. V jejich kvantitě je Drábek v podstatě neukočírovatelný, a tak jde o to, nakolik je divák ochoten na jeho styl přistoupit či ne; někdy může být obtížné přemíru podnětů vstřebat.
Foto: Patrik Borecký
Základní příběh otevírá geniálně dryáčnický projekt jistého pana Balcara (Vojtěch Dvořák), který vymyslel, jak se elegantně zbavovat důchodců, aby to oni sami považovali za optimální řešení. Seniorům, kteří dosáhli věku 75 let, nabídne dvouletý pobyt na ostrově snů a v návaznosti na něj eutanázii a skvěle zorganizovaný pohřeb na konto společnosti. No, neberte to… Hlavní hrdinky, jimiž zůstávají detektivky z první části, se mu plán samozřejmě snaží překazit, od čehož se odvíjí mnoho nečekaných situací.
Foto: Patrik Borecký
Diana se mezitím stala právoplatnou ženou a zjevně si tento stav spojený s dvořením hned několika mužů užívá. Roli od Jiřího Hány převzal s ležérní lehkostí a potřebnou dávkou afektovanosti Aleš Bílík (obdiv si zaslouží i jeho dovedný pohyb na vysokých podpatcích). Nešťastná Iggy Vandy Hybnerové se mezitím přesunula do protialkoholní léčebny alias blázince. Jejich svět pochopitelně oživuje přítomnost různě vyšinutých osob – od allenovsky narušeného doktora Vícha (Petr Konáš) přes studie až surreálně postižených chovanců (nenažraná Lola Evy Leinweberové a panicky plachý Valdemar Kryštofa Krhovjáka) až po zdánlivě „normální“ Dianiny rodiče okouzlené populistickým Balcarem (Eva Salzmannová a Karel Jarošík). Jen ti mouční šemíci, svalnaté krvavé přeludy Iggy, už se zdají poněkud nadbytečnou ozdobou… Kanibalky 2 jsou nejen zábavným balábile plným hlášek, ale zároveň přesnou, byť nadnesenou charakteristikou „čecháčkovství“ v jeho nejrůznějších podobách. A navíc směřují k překvapivé pointě.
///
Městská divadla pražská (Rokoko) – David Drábek: Kanibalky 2: Soumrak starců. Režie David Drábek, dramaturgie Simona Petrů, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Jitka Fleislebr, hudba Darek Král. Premiéra 28. srpna 2021.
Komentáře k článku: Surreálně rozostřená pravda Kanibalek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
