Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Sv. Martin

    Alkohol mysl zatemňuje, orgány zpochybňuje. Někdy na chvíli rozsvítí žárovku, která to napětí většinou nepřežije.

    Podobný je to i s knedlíkama všeho druhu. I s husou svatomartinskou, kterou římští kuchaři přirovnávali k velbloudovi mezi ptáky. Raději pekli a dusili drozdy, kvíčaly i slavíky.

    Při procházce Olomoucem či Olomoucí narazíte na směrovky ke kapli sv. Sarkandra. Jak se to mohlo ve dvacátým století stát, jak to, že to uniklo vzdělanýmu Wojtylovi. Uměl natolik dobře česky, německy i latinsky… Mohl si přeci přečíst, co to bylo za grázla, ten Sarkandr. Nejspíš dablagent, škůdce, zdatnej protireformátor – to určitě.

    Skončil špatně, při mučení…

    Svatá byla Zdislava. Léčila radioaktivní vodou. Úspěšně. Jezdil jsem se do Jablonného v Podještědí schovávat. V tý době se tam zkoumala voda. Myslím, že na vrtech se nějak podílel i Michal Matzenauer. Voda byla radioaktivní, ale to ještě nebyla Zdislava svatořečená, když se to někdy v sedmdesátejch zjistilo. Podobný zázraky se děly staletí na Svatý Hoře u Příbrami. Taky žíla uranová jako kráva. Proto půl Svatý Hory chybí. Smolince, že by se dal krájet jak máslo.

    Tak to hodili na chrbát neposkvrněný Marii.

    Atd.


    Komentáře k článku: Sv. Martin

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,