Včerejší rakvičky
Premiérou memoárů Stefana Zweiga Svět včerejška se představil nový divadelní soubor DOK.TRIN, který sám sebe definuje jako platformu pro divadelní experimenty s realitou. Působí v Brně a zdá se, že svou orientací na dokumentární divadlo artikulované formou nedramatických textů může v moravské metropoli zčásti navazovat na již ukončenou éru Petra Štědroně v Redutě nebo na loňskou sezonu v HaDivadle. A právě zde nalezl soubor DOK.TRIN svůj první azyl.
Lucie Jagerčíková, Jiří Svoboda a Michal Bumbálek v humanistickém odkazu Stefana Zweiga FOTO PETR FRANCÁN
Stefan Zweig psal své vzpomínky v exilu prvních let druhé světové války, krátce předtím, než roku 1942 v brazilském Petropolisu (nikoliv Persepolisu, jak se omylem praví v inscenaci) zvolil dobrovolný odchod ze života. Autor dramatizace Martin Sládeček se přidržel víceméně chronologického řazení kapitol, v nichž se Zweig ohlíží za minulostí, jež měla sice své vady, ale ze současné perspektivy se jeví jako svět srozumitelného řádu, který byl otřesy 20. století beznadějně rozvrácen. K ztracenému poklidu rakousko-uherské belle epoque odkazuje hudba i kostýmy: inscenaci provází jakási vlezlá vídeňská polka i císařská hymna, trojice herců představujících Stefana Zweiga je oblečena do variací na uniformu Františka Josefa I. Líčit tu dobu jako bezmezně idylickou by ovšem bylo falešné, latentní pnutí pod povrchem tu zdařile demonstruje metafora rakviček. Úhledně srovnány v proskleném pultíku nikdy neposlouží jako cukrářská pochoutka, postavy o ně soupeří, dáví se jimi, mění je v hromadu trosek, které není možné odklidit.
Inscenace však doplácí na permanentní snahu režisérky Barbary Herz o ostentativní, ve výsledku docela kontraproduktivní jevištní ztvárnění. Herecké akce jsou urputně křečovité, hudební doprovod někdy hlasitý tak, že je špatně rozumět slovu. K tomu, že Zweigovy myšlenky, o něž tu jistě šlo především, ke škodě věci zanikají, přispívají i výkony mladých herců Lucie Jagerčíkové a Jiřího Svobody, neboť z jejich úst zní text spíš proklamativně. O generaci starší Michal Bumbálek je v tomto ohledu věrohodnější. Přístup k látce zdá se být často jen ilustrativní, což platí o filmových projekcích i utváření mizanscén: popisují-li herci pomalý tok času v pozdně habsburské Vídni, mluví rozvláčně, s předlouhými pauzami. Jednou chod inscenace zcela zastaví a zkoušejí meze divácké únosnosti. Naopak dravý nástup moderní epochy po první světové válce je zpodoben techno hudbou, siláckými gesty, rvačkou a obnažováním, rozpad Rakouska-Uherska je odzvoněn klíči… Humanistickému odkazu Stefana Zweiga tato násilná komunikace s dneškem neprospívá, inscenace trpí nadbytečností režijních nápadů.
Intelektuální zaměření nově se utvářejícího souboru je však sympatické. Dokáže-li DOK.TRIN příště svá témata sdělit jevištně přiléhavější formou, může v tuzemském divadelním světě promluvit podstatným hlasem.
DOK.TRIN Brno – Stefan Zweig: Svět včerejška. Překlad, dramatizace a dramaturgie Martin Sládeček. Režie Barbara Herz, výprava Juliána Kvičalová, fotografie Petr Francán, projekce Tomáš Balga. Premiéra 29. listopadu 2013 v HaDivadle.
Komentáře k článku: Včerejší rakvičky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
