Svět, ve kterém se cokoli může stát čímkoli
Tvůrčí skupina 8lidí spojuje režiséry, dramaturgy a scénografy z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Ve své diskové inscenaci Press Paradox se skrze autentický příběh ruského novináře Arkadije Babčenka zabývají otázkou lidské svobody v současném světě, která se stává čím dál tím více relativní. Pro divadelní tvar, v němž tentokrát chybí herci-studenti, hledají formát schopný rozvířit ve veřejném prostoru společenskou diskuzi.
Scénografické pojetí pracuje s holým prostorem a několika především k Rusku odkazujícími atributy, jako je červená sametová opona, samovar, samopal AK, matrjoška či malovaný paraván, který se v poslední části otáčí, aby odhalil obraz Moskvy v plamenech. Štendr s oblečením napravo a stůl s monitorem a papíry nalevo ohraničují scénu a dodávají jí čistě funkční charakter. Všechno působí na první pohled ledabyle, nevkusně a namíchaně. Na monitor se v jedné z prvních scén promítá živý záznam snímaný mobilem ze scény a „live cinema“ následně střídají textové výkřiky. Ty jako by měly za úkol uvádět diváka do neustálé nejistoty ohledně pravdivosti dění. Komentáře na téma, co je co, pro mě představují mystifikaci, se kterou dnes běžně pracuje většina světových medií. Zároveň vtipně narážejí na divadelní konvenci, v níž divák přistupuje na hru a alespoň na chvíli vkládá svou víru v pravdivost dění na scéně. Na základě pojmenování se cokoli může stát čímkoli, a tak například plastové barevné ovoce představuje granáty a kus kožešiny zase obyvatelstvo Grozného. Tvůrci rozehrávají předmětové šarády, skrze něž velmi jednoduchým a zároveň naprosto efektivním způsobem budují situace. Tento jevištní minimalismus vytváří prostor jejich kreativitě a umožňuje plně vyznít celkovému, dosti zásadnímu tématu inscenace.
Tvůrci rozehrávají předmětové šarády, skrze něž velmi jednoduchým a zároveň naprosto efektivním způsobem budují situace a dávají plně vyznít celkovému, dosti zásadnímu tématu inscenace. Foto Divadlo DISK
Skutečnost, že aktéři nejsou herci, považuji v tomto případě za výhodu. Jejich autentický, nedokonalý, a přesto režijně přesně řízený projev oproštěný od deklamace či přehrávání nabývá až apelativního rozměru. Skuteční lidé sdělují skutečný příběh. Zcizováním vzniká dojem objektivního odstupu, který zvolená forma vyžaduje: 8lidí si i na jevišti zachovává vlastní identitu a v Arkadije Babčenka se například proměňují teprve nasazením tmavě modré mikiny s kapucí s nápisem Journey. Nina Jacques, Boris Jedinák a Petr Erbes vstupují na jeviště se sebevědomou přirozeností a nejvíce ze všech působí jako ve svém živlu. Jedním z nejsilnějších momentů je pro mě však čtení Babčenkova dopisu, během něhož na Annu Klimešovou ostatní patlají zelenou barvu (coby odkaz na skutečné napadání opozičních novinářů v Rusku) a ona i přes útlak pokračuje ve čtení. Tento obraz lynčování, opozice jedince vůči odmítající společnosti, pro mě představuje shrnutí toho, co Press Paradox buduje systematicky v celé inscenaci. Nakonec si všichni nasadí bílé kukly, čímž vstoupí do rolí zavražděných novinářů, a předvedou baletní číslo na počest Vladimira Putina. Jedním ze zmíněných je i Ján Kuciak a divákovi pomalu dochází, že žádná distance od dění neexistuje. Fatální a hrůzná skutečnost se týká všech a nedělí nás od ní ani statisíce kilometrů.
Aktéři inscenace jsou neherci a jejich autentický, nedokonalý, a přesto režijně přesně řízený projev oproštěný od deklamace či přehrávání nabývá až apelativního rozměru. Skuteční lidé sdělují skutečný příběh. Foto Divadlo DISK
Divadlo Disk považuji jakožto studentskou platformu za prostor, který by měl sloužit k otevírání společensko-politicko-kritické diskuze a tím projevovat názory mladých lidí. Právě Press Paradox vnímám jako modelový příklad toho, že potřeba sebevyjádření a snaha o společenskou změnu jsou uvnitř mladé generace naštěstí stále zakořeněné. To, o čem se hraje, se navíc silně projevuje i ve způsobu, jak se to hraje. Na aktérech-nehercích lze totiž pozorovat naprostou uvědomělost a sebeidentifikaci s výpovědí, jejíž jsou součástí (na rozdíl od většiny současných diskových inscenací Katedry činoherního divadla). Ambice Press Paradoxu každopádně nezůstávají u pouhého studentského divadélka, ale nabízejí naopak ucelenou, srozumitelnou a upřímnou reflexi světa, ve kterém se momentálně nacházíme.
Divadlo DISK – 8lidí: Press Paradox. Režie, dramaturgie, výprava a hrají: Petr Erbes, Nina Jacques, Boris Jedinák, Anna Klimešová, Viktorie Vášová, Vendula Bělochová, Karolína Kotrbová, Zuzana Sceranková. Produkce: Emílie Formanová, Prokop Novák, Alice Kofláková. Premiéra 14. 12. 2018. Psáno z reprízy 17. 12. 2018.
Komentáře k článku: Svět, ve kterém se cokoli může stát čímkoli
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
