Světe, div se (No. 2)
Sobotní program vrcholil uvedením inscenace maďarského souboru Katona József Színház Musik, Musikk, Musique.
Musik, Musikk, Musique – kabaretní esprit od 20. do 50. let FOTO ARCHIV FESTIVALU
Soubor vloni uvedl vřele přijatou zběsilou variaci Kafkova Procesu – Semeloumězmizeljsem Viktora Bodó. Letos přivezl poněkud odlišnou, ne tak frenetickou, inscenaci Musik, Musikk, Musique. Režisérka Réka Pelsöczy v pozvolně plynoucím pásmu prošla s šesticí herců houští kabaretního espritu od 20. do 50. let napříč evropskými zeměmi. Bílá minimalistická scéna připomínala pódium na nějakém luxusním parníku (nevyjímaje kapely v námořnických uniformách). Zda to byl Titanic? Těžko říct. Zejména v první půli se totiž trup lehce potápěl a nebylo příliš jednoduché se naladit na rozdováděné muže, ženy i klavír, protože je spolu nespojovala žádná příběhová linka ani vodítko (jako například náraz do kry). Jediný motiv, který je propojoval, byl nadhled, s jakým se o době a charakteristikách jednotlivých národů hrálo. A přece ve volně jdoucí řadě písňových a artistických vstupů některé vynikaly ironií a inscenační nápaditostí. Zcela grandiózním způsobem poté gradoval jeden z obrazů, při kterém se objevil nápis v češtině: „VŠICHNI LŽOU“, což v napjaté atmosféře Mahenovy činohry explodovalo do hřmotného smíchu. Úsměvná, místy rozvláčná, však bezpečná příjemná plavba bez rizika nárazu na kru. Zvědavý brněnský divák viděl i kufr. Několik.
Dalším výrazným počinem, který byl uveden v rámci programu Divadelního světa Brno, v sekci Máme doma byla Zpráva z planety matek, kterou pro HaDivadlo v rámci autorské rezidence připravila Anna Saavedra. Tematizuje mateřství, roli matky z různých úhlů pohledů a střídá vše s naprosto bizarními songy, jímž dominuje přebásněná Známka punku. Hvězdný cestovatel (Martin Siničák), který podobně jako Malý princ putuje osaměle vesmírem a přistane na planetě Matek. O snové inscenaci tematizující mimo jiné také laktační psychózu a jejích hrdinkách napsala Michaela Triangl Suchá do zpravodaje: Táto „hvězdná kočárková flotila“ ako kolektívny hrdina je odetá do rovnakých strakato-kvetovaných kostýmov, jej členom je aj zženštilý muž, reprezentujúci oteckov na rodičovskej dovolenke. Napsala to hezky.
Ústaf a jeho Best of voiceband FOTO ARCHIV FESTIVALU
V sobotu večer vystoupilo ve Dvoraně Městského divadla brněnské těleso Ústaf. Impresário Zdenek Šturma se svým početným souborem připravil výběr Best of voiceband. Průřez kultovními projekty souboru, při nichž je s vysokou koncentrací a špičkovým naladěním odrecitována či spíše „odvoicebandována“ řada bizarních, ať již původních či přejatých, textů, patří k vůbec k tomu nejlepšímu, co se v brněnském nezávislém divadelním prostoru odehrává.
Černošská pohádka vyděsila jedno dítě a pobavila řadu rodičů… FOTO ARCHIV FESTIVALU
Nedělní program lze shrnout jako úvodní (což je maximálně paradoxní). Všechny programové speciality předčila jedna zprvu nevinná performance jednoho primátora. Epická inscenace hradeckého divadla DRAK Černošská pohádka, která sice vyděsila jedno dítě, ale pobavila řadu rodičů hravostí s jakou se archetypální – zkrátka lehce erotické symboly – vrstvily v imaginaci Jiřího Vyšohlída a jeho kolegů. Nutno dodat, že tento kus je na repertoáru divadlo již čtrnáct sezon.
Následovala pozitivně kvitovaná produkce belgického souboru Dame de Pic a choreografky Karine Ponties, o které redaktor festivalového zpravodaje Festivalový trombón Daniel Hoboj Rampáček: Z lidského těla jako by se stával zcela jiný materiál, klubko živých nití, které se jemné linie svalů pokouší vplést do gobelínu společenských situací. Praskání kloubů, ohyby těla se mísí s drnkáním ocelových strun kytar a ambientních melodií tikajících hodin, zvuky klapajícího soukolí. Pět performerů svými kreacemi vytváří na pozadí projekce šerého města intimní, archetypické vztahy. Ať už jde o hádky rodičů a dětí, konflikt či milování partnerů nebo útěk osamělého z bouře davů, všichni touží nalézt protějšek, setkat se v objetí.
V Off programu vystoupila také skupina Ensemble Damian s projektem Voda a vzduch, která dle všech svědků patřila k úžasným událostem. Portrét malíře Jakuba Obrovského tvůrci spojili mimo jiné s rituálem přípitku a divákům rozdávali graficky obzvláště vypiplané přihlášky do malířského spolku Mánes.
Voda a vzduch – přihlaste se do Mánesu FOTO ARCHIV FESTIVALU
Na úplný závěr dne Městské divadlo Zlín zahrálo v plenéru – přítmí vinné révy ve dvoraně Městského divadla rozvernou variaci Jiřího Jelínka na Carmen doslova „nařezanou“ pokleslými detektivními fórky a je radost pozorovat všechno to situační tetelení Jany Drgové, Zdenka Juliny, Romana Blumaiera na pozadí detektivní zápletky.
Vrcholem ovšem byl výkon primátora Romana Onderky, který před uvedením inscenace z Karlsruhe… tedy z Ingolstadtu (není se čemu divit – města jsou to blízko sebe, stejně jako to, že mají snadno zaměnitelné jméno a není tak velký problém si je při slavnostním „zahajovacím“ proslovu splést) postříkal diváky salvou ze šampaňského. Dylan. The times are a-changin‘, do kterého valná většina vkládala obrovská očekávání, se nakonec proměnil v nemalé zklamání. Z příběhu písničkáře autentického protest songu s příznačně „krákajícím“ hlasem Boba Dylana se stala (slovy svědků) vyšeptaná show legendy východoněmeckého veksláckého popu Puhdys.
Komentáře k článku: Světe, div se (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
