Muzikály s myšlenkou
S tématem, prostě o něčem podstatném. Jsou takové. Mezi klasické patří Šumař na střeše, o jehož nejnovější inscenaci v Divadle J. K. Tyla jsme informovali minule. Na Malé scéně zdejšího Nového divadla však uvádějí i muzikál Stephena Sondheima Sweeney Todd, ďábelský lazebník z Fleet Street (poprvé Uris Theatre na Broadwayi 1979). U nás se hraje teprve potřetí, poprvé v profesionální produkci. Příběh hromadného londýnského holiče, který podříznuté zákazníky dodává své bytné coby materiál na vyhlášené pirožky, si režisér a šéf plzeňského souboru Lumír Olšovský zřejmě vybral po zkušenosti s tuzemským Fantomem (Přízrakem) Londýna. Pomohl té šikovné napodobenině Sweeneyho Todda na svět v Ostravě, nyní se vrátil k originálu, jenže v rozverné ostravské podobě. Expresivně nalíčené postavy vymustrované do barvitě výstředních hadrů londýnské spodiny se mátoží po kašírovaném jevišti zavaleném haraburdím a ověšeném látkovými pavučinami. Diváky sedící těsně u jeviště lekají nenadálé výkřiky ze ztemnělého prostoru, a když ten mordýř někoho zvlášť pěkně podřízne, stříkne na ně sprška – naštěstí vody a ne rovnou krve. Však diváky lákají na přímočaře zážitkové divadlo už na plakátech. Nelze tomu upřít přesné vypracování veškerého jevištního hemžení, výtečné pěvecké i herecké výkony a dobře hrající orchestr, ale poetikou to má blíž k cirkusovému panoptiku než ke hrůzostrašnému hororu. Do programu uvedli, že se jedná o koncepční muzikál pro náročné, ale tomu odpovídalo spíš poloamatérské první zdejší provedení díla společností Prague Playhouse Praha v Divadle Na Prádle (2012, provedení studenty JAMU v Divadle Na Orlí v roce 2014 jsem neviděl).
Martin Havelka, Adam Gazdík a Kristýna Daňhelová, židovští herci ve varšavském ghettu v muzikálu Představ si… FOTO TINO KRATOCHVIL
V Divadle Na Prádle, kdysi Umělecké besedě, kde se zrodila i legendární Vest pocket revue V + W, se odehrály už tři české premiéry muzikálů s myšlenkou zásluhou poloprofesionálních nízkonákladových produkcí. V režii amerického performera a choreografa se zkušenostmi z Off-Broadwaye Steva Josephsona se tu hrál Rent (8. 8. 2013), v němž Jonathan Larson převedl příběh Pucciniho Bohémy do prostředí squatterů nakažených AIDS. Hrálo se nejprve v angličtině, krátce také v českém překladu (Milan Malinovský). Jonathan Larson zemřel v šestatřiceti, den po veřejné generálce Rentu na Broadwayi (1996). Že prožíval tvůrčí krize, strach, jestli do svých třicátých narozenin jako skladatel prorazí, zaznamenal v pozoruhodném autobiografickém muzikálu tick, tick… Boom! (2001) – do „rockového monologu pro sehrané trio“ sjednotil tři původní verze po Larsonově smrti David Auburn. Českou premiéru obstarala v Divadle Na Prádle skupina zčásti vycházející z produkce Rentu – dramaturg Ondřej Doubrava, Steve Josephson a Tomáš Vaněk. Ten ve věcné režii Martina Vokouna hraje, tančí a zpívá Jona (Larsona) s přirozeností dávných muzikálových mistrů, jako oni přechází z civilního vyprávění příběhu do několika tahy načrtnutých situací, vlastně demonstrací vyprávěného. Nic navíc, žádné sebestředné kudrlinky. Každá píseň je oknem do hrdinovy duše, ale také pěkným pěveckým číslem – správně si tu nikdo nehraje na životní realitu, nic dramaticky neprožívá a tím je vylíčení traumat tápajícího mladíka autentičtější. Prostě v hlavě to tiká a občas udeří. Jednání podporuje skvělý překlad Michala Zahálky a Jana Šotkovského, posazený na hudbu, věcný, vtipný, vzhledem k obtížnému originálu překladatelský majstrštyk. Všechno řečené o hereckém projevu platí i pro Petera Pechu v roli Larsonova přítele Michaela a o Lucii Jagerčíkové v roli jeho přítelkyně Susan – právě se bez sentimentu, ale s hořkostí rozcházejí. Vztahy všeho druhu, existence jedince v lidském mraveništi, to je jen řada lapálií, o nichž se hraje. Známe je všichni. Jon připravuje předváděčku svého muzikálu a doufá, že na ni přijde i jeho velký vzor – slavný Stephen Sondheim! Ani to se neobejde bez zádrhelů, jak jinak. Stylově hraje rockové kvarteto, konečně hudba bez sladkých smyčců! Produkci lze vytknout jen zvuk – výhrady vůči technice Divadla Na Prádle se léta opakují. Ale pracuje se na zlepšení, ostatně tuto produkci od většiny profesionálních odlišuje zaujetí jednoho každého pro inscenaci – z jeviště přímo srší pozitivní energie. Chystají se vyjet mimo Prahu a prohloupí, kdo je nepozve.
Peter Pecha (Michael), Tomáš Vaněk (Jon) a Lucie Jagerčíková (Susan) tvoří ideálně „sehrané trio“ v rockovém monologu tick tick… Boom! FOTO KRISTÝNA JUNKOVÁ
Stanislav Moša i Petr Gazdík rádi a často uvádějí v Městském divadle v Brně neznámá díla, pokud mají co říct. „Muzikál o síle lidství“ z pera izraelského producenta a skladatele Shukiho Levyho Představ si… (Imagine This, 2008) se v New London Theatre hrál necelé dva měsíce – prý tak závažné věci se nemají zlehčovat muzikálem: Ve varšavském ghettu v roce 1942 nacvičuje židovská herecká skupina hru o pevnosti Masada, v níž v posledním století před Kristem Židé raději spáchali hromadnou sebevraždu, než by se nechali zotročit Římany. Prolínání časových rovin, směs reálných událostí a muzikálových klišé vskutku dráždí, zvlášť když popisné vyprávění je spíš doprovázeno než tvořeno nepříliš originální hudbou. Možná režisér Petr Gazdík neměl kopírovat prostorový princip londýnského propadáku, nevyhnul se ani poněkud schematickému herectví. A na hlavní dvojroli divadelního principála Warshowského a starověkého vůdce Eleazara postrádal jinak dobře obsazený Martin Havelka pěvecké dispozice. Inscenace je v kontextu nablýskaných show Městského divadla trochu neobratná (snad poprvé jsem tu viděl pár lidí o přestávce odejít), jakkoli jí svědčí činoherně-muzikálová průprava souboru. Étos díla je však zvláště v současném společenském marasmu ohromující a musím přiznat, že ve mně stále doznívá. Tu neobratnost lze pochopit i jako srdce podané na dlani, bez muzikálových fíglů, přímo a naléhavě. Hraje se výsostně politické divadlo bez relativizování hodnot: herci v ghettu buď varují ostatní před nástupem do vlaku, který je odveze do Treblinky, a nacisté je postřílejí, nebo budou do smrti žít s výčitkami svědomí. Zabere takové podobenství ve společnosti, která na noblesu, morálku a duchovní hodnoty rezignovala? Kde lžou nejvyšší politikové a lidu to nevadí?
Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Stephen Sondheim, Hugh Wheeler: Sweeney Todd, ďábelský lazebník z Fleet Street. Překlad Hana Nováková, režie Lumír Olšovský, dramaturgie Pavel Bár, hudební nastudování a dirigent Jiří Petrdlík, scéna a kostýmy Dave Benson, sbormistryně Sára Bukovská. Premiéra 27. ledna 2018 (psáno z reprízy 18. 3.).
Divadlo Na Prádle, Praha – Jonathan Larson: tick tick… Boom! Překlad Michal Zahálka a Jan Šotkovský, režie Martin Vokoun, dramaturgie Ondřej Doubrava, hudební nastudování Kristina Brachtlová, scéna a kostýmy Aleš Valášek, pohybová spolupráce Steve Josephson. Česká premiéra 15. února 2018 (psáno ze druhé premiéry 19. 2.).
Městské divadlo Brno – Glenn Berenbeim, Shuki Levy, David Goldsmith: Představ si… Překlad Petr Gazdík a Zuzana Čtveráčková, režie Petr Gazdík, dramatugyně Klára Latzková, hudební nastudování, dirigent a sbormistr Dan Kalousek, scéna Emil Konečný, kostýmy Eliška Ondráčková Lupačová, choreografie Lucie Holánková. Česká premiéra 10. března 2018 na Hudební scéně (psáno z reprízy 13. 3.).
Komentáře k článku: Muzikály s myšlenkou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Líba Nerušilová
Dobrý den,
jen bych ráda upozornila na nejspíš prohozené popisky u fotografií.
S pozdravem Líba.
04.04.2018 (11.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Děkuji za upozornění.
Opraveno.
04.04.2018 (11.46), , Trvalý odkaz komentáře,
Ondřej Doubrava
Dovolím si jako „vrchní larsonovský dramaturg“
připojit malou upřesnňující poznámku o českém uvádění RENTu, jelikož je vidět, že je zde, co se toho ne úplně šťastného trojfázového uvádění, poněkud zmatek pro všechny strany (včetně nás). První fáze: léto 2013 na Prádle – 12 repríz v angličtině (mnozí tomu říkali „workshop“, mně samotnému to přišlo u díla., na které se tady čekalo skoro 15 let poněkud nemístné a nikdy jsem to tak nikde neoznačoval). Velmi krátká byla druhá fáze, kdy se se slibem českého překladu inscenace na velmi krátkou dobu cca 5 odpoledních anglických repríz transferovala se změnami v obsazení na jaře 2014 do Kalichu (tam jsem z několika osobních i pracovních důvodů ve tvůrčím týmu nebyl), česká jazyková verze z dílny Milana Malinovského se tam nikdy neuskutečnila.
Tu jsme udělali v premiéře až v prosinci 2014 opět trochu „na koleně“ na Prádle opět s menšími změnami (tuto verzi už jsem opět dramaturgoval) a hráli jsme ji zhruba 2x měsíčně vlastně přesně rok do prosince 2015 včetně jednoho zájezdu, což není úplně krátké uvádění, poté nám již vypršela licence, kterou se nepodařilo prodloužit. Ale dá se říct, že nakonec vše skončilo v pravý čas.
Ale o to víc jsem rád, že jsme Tick, tick… Boom! zvládli realizovat důsledně, s pečlivou, rok a půl trvající přípravou a hodnocení všeho, co nás na současném muzikálovém dění baví a nebaví, bez zmatečných mezifází (pro publicisty i diváky) s naprosto oddaným týmem. Za pochvalu a reflexi moc a moc děkujeme, je pro nás nesmírně cenná a je motivací pro další plány.
08.04.2018 (15.14), , Trvalý odkaz komentáře,