Balada z Podještědí
V polovině září měla v libereckém Malém divadle (scéna Divadla F. X. Šaldy) opožděnou premiéru inscenace Sylva. Text napsal na motivy Vesnického románu Karoliny Světlé zdejší dramaturg Tomáš Syrovátka a jako režisér se v Liberci poprvé představil Martin Františák.
Svatba nerovného páru (statkářky Jany Hejret Vojtkové a Antoše Jana Jedlinského) v jemné folklorní stylizaci FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ
Venkovská tematika je na českých scénách oblíbená, ale dosud se uváděla hlavně realistická díla Gabriely Preissové nebo bratří Mrštíků. Tvorbu Karoliny Světlé z doby národního obrození tvůrci donedávna ignorovali. Teprve v roce 2018 právě Martin Františák ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti představil scénickou verzi jejího románu Kříž u potoka v dramatizaci Lenky Lagronové.
Svět Vesnického románu v Liberci ožil ve výtvarné vizi Evy Jiřikovské. Vytvořila variabilní dřevěnou scénu, která dovoluje paralelní vhled do různých prostředí (interiér hospody, domu, exteriér), a herecký ansámbl vybavila folklorně stylizovanými kostýmy přírodních barev. Na sukních žen se nápaditě opakuje vzor větvoví stromu – symbol napojení venkovské společnosti na přírodu. Ostatně, přírodní cykly, odrážející se i v koloběhu lidského života, se do inscenačního tvaru otiskují ve formě lidových obřadů – ať už jde o zásadní moment stínání kohouta, vánoční betlém, nebo vynášení smrtky v době končící epidemie neštovic.
Na druhou stranu se tvůrci inscenace nezříkají aktualizací. Důležitým atmosférotvorným prvkem je motiv country písně Sedm dostavníků, který opakovaně zaznívá coby symbol životní pouti za vytouženou osobní svobodou. Pro všechny protagonisty představuje nejvyšší hodnotu lidského života, ale každý z nich o ní má jinou představu. Zpočátku se zdá, že prostředkem k jejímu dosažení by mohl být majetek, jenž však nikomu štěstí nepřinese (ani rychtářce, ani její násilím provdané dceři, natož Antošovi, který se do hospodářství přižení). Snad i proto inscenátoři nazvali dramatizaci Sylva, protože právě tato na svou dobu velmi nezávislá hrdinka se dokáže navzdory odsudkům druhých držet svých etických zásad i způsobu života, který nekonvenuje zavedeným pravidlům. Má tak k dosažení osobní svobody nejblíže.
Tvůrci se sice nezřekli ani náboženské roviny příběhu, ale jednání postav motivovali spíše v obecnější psychologické rovině a přizpůsobili ho dnešku (vztah mezi rychtářkou a čeledínem je problematický nikoli kvůli předsudkům, ale spíše kvůli postoji stárnoucí rychtářky, která se za každou cenu snaží polapit mládí prostřednictvím mladého muže, ale není ochotna přistoupit na rovnocenný vztah). Obdobně se daří vzít do hry také způsob myšlení a pohnutky postav, které u Světlé původně nestály v centru pozornosti (například osud rychtářčiny dcery či zatrpklého bylinkáře).
Nejpozorněji se ovšem inscenace soustředí na osudy trojice žen – rychtářky, Sylvy a Antošovy matky – a jednoho muže, mladého Antoše. Pro Karolinu Světlou byl Antoš prototypem poctivého jednoduchého venkovana, herecká interpretace Jana Jedlinského z něj vytvořila mužský ideál pracovitého a pokorného člověka, který od chlapecké nevinnosti přes furiantství dospěje až k poznání pravých životních hodnot, jako je osobní svoboda a opravdová láska (takže mu především divačky jistě drží palce). Jana Hejret Vojtková jako rychtářka s neskutečně dlouhými vlasy (ty ostatně hrají v celém ději až do tragického konce výraznou roli) dokáže být uhrančivá přitažlivým i děsivým způsobem. Když se snaží získat mladíka, přímo jiskří jako okouzlující dáma středního věku, v závěru ovšem ve své pomstychtivosti dokáže vypadat až démonicky. Oproti ní je Sylva Barbory Bezákové o něco obyčejnější, nicméně i ona dospěje k pozoruhodné proměně z bojovného outsidera (je to jakási variace na Divou Báru Boženy Němcové) v oddanou milující ženu, jež si je schopna mnohé odříci. Především obětovat svou lásku kvůli slibu, který dala umírající rychtářce. Trojici charakterově rozdílných žen doplňuje tvrdohlavá a v mnohém těžko pochopitelná Antošova matka, v jejíž roli dokáže Markéta Tallerová autenticky skloubit drsnost a zvláštní osobitou něhu.
Liberecký soubor projevil pod režijním vedením Martina Františáka překvapivý herecký potenciál. Inscenace navíc boduje i regionálním tématem, protože celý děj se odehrává v drsné krajině Podještědí.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Karolina Světlá a Tomáš Syrovátka: Sylva. Režie Martin Františák, dramatizace Tomáš Syrovátka, dramaturgie Lenka Chválová, asistentka režie Lucie Němečková, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Nikos Engonidis, pohybová spolupráce Pavol Seriš. Premiéra 11. září 2020 (psáno z reprízy 16. září).
Komentáře k článku: Balada z Podještědí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
