Sympozium jako prostor k tvorbě
Původní význam řeckého slova z titulu známe tak nějak povšechně, jako disputaci v jakémsi společenství. Určitě se nám pak vybaví i starý Platón jako kulturní a filosofický rámec onoho slova. Sympozium, o kterém chci psát, tuto představu zcela naplňuje. Jde o lidské shromáždění, které s jistou rozverností řeší významná témata. Je pěkné, abychom zůstali v antické estetické tradici, že dramatická jednota místa, času a děje je zde rovněž dodržena…
Josef Suchoža se s tématem Oddělených prostor vyrovnal se sarkastickým odstupem a zahalil tradiční evropskou madonu islámským nikábem FOTO MARTA TKACSIK
Už více než dvě desetiletí se do vesnice Cered na samém jihoslovenském a severomaďarském sjíždějí pozvaní výtvarníci z celé Evropy, kde dostávají prostor, aby svůj čas vyplnili prací nad vypsaným tematickým zadáním. Celý koncept vznikl před jedenadvaceti lety z podnětu čtyř maďarských osobností – Lászla Sánty, Cecilie Kun, Csaby Fürjesiho a Eszter Fürjesi. Ke slovu se zde dostávají sochaři, malíři, fotografové, performeři, grafici všech žánrů, ale také autoři podle povahy svého díla jen obtížně zařaditelní do některé ze žánrových kategorií.
V postupně rekonstruovaných čtyřech venkovských domcích jižního střihu můžete bydlet, pracovat, jíst, ale také se potkat s ostatními účastníky a naplnit tak onen sympoziální rozměr: inspirovat i být inspirován, konzultovat, prezentovat dosavadní tvorbu, prakticky si vypomáhat, je-li materiál příliš těžký pro jednoho, a pak jsou zde samozřejmě večerní posezení. Letošní ročník Art Colony Cered měl sjednocující téma Oddělené prostory / Separated spaces a podíleli se na něm tvůrci z pořádajícího Maďarska, Finska, Rumunska, Slovenska a České republiky. Téma je dostatečně metaforické, ale i konkrétní, aby se mohlo stát prostorem pro vyjádření soukromých, intimních i společenských stavů, akcí či situací. Samozřejmě by mohlo svádět k bezprostřední reflexi současné vyhrocené situace uprchlické krize, kterou stejně intenzivně řeší jak politické reprezentace, tak konkrétní občané všech dotčených států. A že k jejich řešení nepřistupuje šťastně žádná z těch středoevropských, je obecně známá věc. Ke cti účastníků slouží, že takto přímočaře se zadání nechopil takřka nikdo. A pokud to někdo učinil, pak vždy s ironickým, až sarkastickým odstupem, jako například Jozef Suchoža se svou multiplikovanou sochou tradiční evropské stojící madony se sepjatýma rukama, ovšem s nikábem na hlavě.
Náboženskému rozměru se nevyhnul ani rumunský malíř a sochař Danuta Timis ve svém sochařském profilu Kristovy tváře uložené na lůžko z množství střepů. V praktickém gardu se zhostil svého úkolu uherskohradišťský sochař a designér Vladimír Kovařík. Snad až k meditaci v uzavřeném prostoru vlastní mysli vybízejí jeho lavička před jedním z domů ceredské Art Colony a houpačka zavěšená ke stropním trámům v interiéru téhož domu. Lavička je k běžnému použití, ale jen ze stran, ze kterých odpočívajícího neruší sršaté hroty, houpačka je silnou metaforou sama o sobě. To vše v designérské jednoduchosti a eleganci. Pořadatel Csaba Fürjesi instaloval uprostřed opravovaného domu, coby nové akvizice Art Colony, variaci na bludiště, které svého jediného návštěvníka (více se jich tam najednou nevejde) dovede nakonec ke světlu.
Je potřeba zdůraznit, že materiálem pro výtvarné realizace se velmi často stávají zbytky mobiliáře starých ceredských domů, okna, dveře, pozůstatky po dávných obyvatelích, nástroje (sekery, síta, mlýnky, nejrůznější nádoby). Cered se tak proměňuje a vlastně znovu rodí ze sebe sama a v mnoha případech povstává jako bájný Fénix, předměty dostávají nový život, nové funkce, vzdálené od těch původních, praktických a utilitárních. Celou Art Colony průběžně dokumentovala fotografka Ágota Krnács, shodou okolností původem z domu hned ze sousedství Art Colony, a sama navíc přispěla k zabydlení onoho nového domu virtuálními vitrážemi na principu GIF obrázků, krátkých videosekvencí ve smyčce.
Z mnoha realizací letošní Art Colony je evidentní, že Oddělené prostory / Separated spaces nemusí být nutně chápány jen jako prostory, ve kterých se chce a možná potřebuje jedinec uzavřít před okolním světem, ale také jako výzva ke svobodnému projevu, jako možnost, byť na omezeném místě, být svobodný. Ceredský koncept oddělených prostor tak do důsledku naplňuje esteticko-filosofický koncept slavné Poetiky prostoru francouzského filosofa a literárního historika Gastona Bachelarda, kdy každý z prostorů, kterého se člověk dotkne, který obývá, zabydluje, byť dočasně, může být prostorem šťastným, prostorem štěstí… neboť… vše teče… ano:
Panta rhei.
Jiným typem sympozia, ale v hlavní funkci naplňující také onen antický význam, je zlínské, původně uherskohradišťské setkání Panta Rhei, které se letos konalo již podeváté. Jeho účastníky, nejčastěji z nejbližších středoevropských zemí (Německo, Slovensko, Maďarsko, Polsko), vždy čeká překvapení především v užitém materiálu, se kterým budou vstupovat do procesu tvorby. Letos autoři dostali k dispozici dřevo argentinské třešně, plexisklo, hliníkové profily, jindy to je ohýbané dřevo, může to být kámen, kov apod. (materiál dodávají z výrobních přebytků spřízněné firmy Zlínského kraje).
S velmi pozoruhodným konceptem přišla doktorandka ateliéru produktového designu a šperkařka Sabina Psotková. Ta z různých materiálů vytvořila vrstevnicové profily konkrétních vyvýšenin České republiky s přesnými GPS souřadnicemi, takže nadšený chodec může všechna místa navštívit… Další doktorandka, tentokrát z ateliéru digitálního designu, Alžběta Surá, pracovala s digitálně připravenými a následně vyřezávanými 2D i 3D abstraktními ilustracemi.
Vladimír Kovařík, duchovní otec sympozia, opět „obráběl“ své kruciální téma, kterým jsou nejrůznější variace na kruh. Tentokrát materiálově mléčný plast s barevnými materiálovými intervencemi, které kruh naplňují, ruší, ale vždy významně aktualizují. Umožňují jim tak vstoupit hned do několika dialogů, které se v čase i prostoru proměňují.
Richard Vodička je čím dál soustavnějším fotografem, schopným soustředit se na jedno minimalistické téma. A také u něj kruhové instalace hrají silnou roli. Fotografie v kruhových formátech se letos vracely k jedné z cest na Island a ukazují v černobílých variacích grafickou krásu přírodních živlů.
Děkan banskobystrické výtvarné fakulty Akademie umění Juraj Sapara pokračuje ve své „edici“ stél. Ke dřevěným, kamenným a plastovým přibyla letos kombinace hliníku a silikonu. Ján Hofstädter, emeritní rektor bratislavské Vysoké školy výtvarných umení, kombinoval ostré hrany a úhly dřeva se „zastavenou“ tekutostí plastu.
Klíčovou kompetencí všech zúčastněných je schopnost přecházet mezi užitou tvorbou designéra a volným uměleckým myšlením. Řečeno s odkazem na strukturální estetiku je to hra s mírou estetické funkce, s její dominancí ve prospěch emoce a služebností ve prospěch funkce.
Komentáře k článku: Sympozium jako prostor k tvorbě
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
