Ta Flétna je od Boha!
Operního observátora, jak sám sebe nazývá, Milana Svobodu (neplést se známým českým jazzmanem téhož jména) znám asi deset, možná i víc let. Za operními inscenacemi, nebo i jen za recitály svých oblíbených operních zpěvaček a zpěváků zajíždí (či spíše létá) po celém světě. Před týdnem šel po delší době na představení opery pražského Národního divadla: Kouzelná flétna. Na rozdíl od většiny české kritiky byl s inscenací spokojený a sám od sebe mi o představení napsal. Nabízím jeho mail čtenářům i-DN jako divácký pohled na novou produkci opery Národního divadla a protiváhu zatím vesměs negativní kritické reflexe této inscenace režiséra Vladimíra Morávka. S Milanem Svobodou jsme se domluvili, že si na i-DN otevře operní blog, v němž bude referovat o představeních, která zhlédl. Věříme, že vás jeho „fanouškovský pohled“ zaujme.
Vladimír Hulec
Ta Flétna je od Boha
Když mě moje dávná přítelkyně Lucie Němečková, dnes dramaturgyně Divadla Husa na provázku, se kterou jsem se seznámil přesně na přelomu tisíciletí, kdy mi pomáhala s festivalem francouzských spisovatelů Les Belles Étrangers a já jí pak rok poté s festivalem Tvůrčí Afrika aneb všichni jsme Afričani, před pár týdny požádala, abych se zašel podívat na novou inscenaci Kouzelné flétny v Národním divadle z dílny pana režiséra Morávka, moje duše se zatetelila.
Mluvili jsme totiž o Flétně už od našeho posledního podzimního setkání, dokonce jsme si na tohle téma vyměnili několik e-mailů. Přeposlal jsem Lucii videozáznam z produkce The Magic Flute z Metropolitní opery v New Yorku, Lucie se mnou sdílela očekávání pana režiséra z připravované premiéry, já vyjadřoval pochybnosti nad možnou – či nemožnou – kvalitou pěveckých výkonů pěvců opery Národního divadla, kam jsem několik let nevkročil…
A pak jsem stál před plakátem Flétny v pražském Metru a dokonce jsem si ty dva kornouty zmrzliny ozdobené dvěma dámami s copyrightem Mozartových… vyfotil. Ani nevím, proč. Prostě se mi ten plakát líbil. Takže jen pro radost. A když jsem stál v provozní vrátnici Národního a ptal se obálku na jméno Morávek, bál jsem se, aby vrátný nechtěl občanku, neb se jmenuju Svoboda. Ale za chvíli jsem lístky na „tu“ Flétnu držel v ruce a dokonce jsem ve své roztržitosti vydal k historické budově na Národní místo do Staváče. A po dlouhé době jsem pocítil radost nejen z focení pěkného plakátu, který poutá pozornost na operní dílo mé duši milé, ale i z mystéria opery, které mě zcela vcuclo. Jsem za to moc rád.
A to jsem ještě nevěděl, že ta Flétna je od Boha…
///
Královna noci . REPRO KARL FRIEDRICH SCHINKEL, 1815
Sedím v Terminálu 2 na letišti v Praze a čekám na letadlo do Vídně. A začínám psát své postřehy o Flétně.
Můj vztah ke Kouzelné flétně W. A. Mozarta
Je to jedno z děl, která mě uvedla do světa opery (vedle Traviaty, Trubadúra a Lazebníka sevillského). Bylo to snad v roce 1990 v Plzni, kde jsou končil vysokou školu, a plzeňská opera uvedla v premiéře právě Flétnu. Pamatuju si, že se říkalo, že se kostýmy šily z kravatového hedvábí. Tam jsem poznal sopranistku Zdenu Kloubovou, kterou jsem pak v devadesátých letech pět let zastupoval.
Páteční – 27. února – inscenace byla čtvrtá Flétna, kterou jsem živě viděl. Kromě plzeňské ještě v devadesátých letech inscenaci, kterou dirigoval Oliver Dohnányi a hrála se v historické budově ND. Královnu noci tehdy zpívala Natalia Melnik, žena pana dirigenta. Později přímá konkurentka „mojí“ sopranistky (měli stejný obor – vysoký lyricko-dramatický a koloraturní soprán).
Pak si ještě pamatuju Flétnu ve Stavovském v druhé polovině 90. let. Tam už Zdena Kloubová zpívala Královnu noci a byla vystrčená na první árii královny v prvním jednání na rameni takového toho auta, co opravuje pouliční osvětlení. Měla zpívat koloratury v pěti metrech nad zemí a byla z toho vždycky hrůzou celá bez sebe.
Flétna od Boha
FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Když jsme s mým přítelem kráčeli v pátek do Stavovského divadla, měl jsem smíšené pocity. Už pět let jsem si v Čechách netroufl jít do opery. Z různých důvodů, hlavně z toho, že to většinou byly odstrašující poloamatérské produkce, na které by se hodila věta ze Světáků: Na dovolenou je lepší jet jednou za život do Monte Carla než každý rok na Máchovo jezero. (říká to tam paní Šejbalová jako vdova po bankovním úředníkovi, která dělá šatnářku v Diplomat Clubu; filmováno v hotelu Jalta). Vzpomínám si na hrůzné inscenace a provedení Traviaty a Bohémy ve Státní opeře, které mě zcela zbavily odvahy se v této budově zase ukázat. Navíc sjíždíme opery v zahraniční – Vídeň, Mnichov, naposledy Drážďany – Straussovo Capriccio s Renée Fleming (báječná hudba, zpěv a taky orchestr).
(teď píšu z letadla Praha-Vídeň – je to jako jízda traktorem po zoraném poli…)
Už při vstupu mě pobavilo, že mi lístek trhala uvaděčka, která v divadle byla i za časů Zdeny Kloubové. Takové malé deja vu (po 25 letech) na úvod.
Usadili jsme se v lóži a čekali.
FOTO HANA SMEJKALOVÁ
Skočím rovnou na konec – ze všech inscenací Flétny, které jsem viděl, byla tahle nejflétnovatější. Všechny předcházející byly ponuré večery, ze kterých si pamatuju jen tu ponurou atmosféru.
Přistoupil jsem brzy na to, co mi pan Morávek nabízel, a nechal jsem se rád unést tím krásným příběhem lásky, kde zvítězí dobro nad zlem, světlo nad tmou, dobrota nad vychcaností. Kéž by to tak bylo v životě. Ale proč tomu neuvěřit alespoň chvíli v divadle. Vždyť proto to autor napsal, ne?
Vůbec mi nevadila postava Mozarta, který emotivně překládal německé dialogy. Vždyť je to singspiel – a on dával emoce zřejmě úmyslně schématickému projevu zpěváků.
Překvapivý byl holčičí hlásek, který zasadil operu do autorova života.
(…teď píšu z vídeňského letiště)
Nesmírně se mi líbila scénografie. Obří koláže na reviálce a na prospektech, které se báječně střídaly a byly neuvěřitelně vtipné, mě nadchly. Hrozně moc mi připomínaly koláže Miroslava Horníčka, které mám moc rád. Jednu na ukázku připojuju:
REPRO MIROSLAV HORNÍČEK
Ty koláže scénograf vyráběl pro tuhle příležitost??? Vůbec si neumím představit, jak vznikly… Když se mluvilo o chrámu moudrosti, byl tam člověk s třemi hlavami. Moc mě zaujal nekonečný žebřík s chlápkem v červeném svetru na něm (to je častý motiv surreálního Mistra Kristka na jeho obrazech – nekonečná cesta. Třeba do nebe. A nejen tam.). A pak celá ta řada zednářských symbolů – od hrající pyramidy přes lebku, oheň, strnulou chůzi…
A navíc tahle opera byla v plném světle. V plné záři. V plném lesku.
Nadchli mě polonazí baleťáci, kteří na chůdách metali hvězdy nebo baletili do árie Královny noci. Taky zjevování postav v lóžích či v parteru bylo impozantní. Nebo fakt, že nebyla bariéra mezi diváky a orchestrem – první řada prostě seděla v prvních houslích. I to, že jsme viděli z balkónu přes celou hloubku jeviště až služební vchod na Ovocný trh, bylo impozantní.
(…dokončím v Zagrebu)
FOTO ILONA SOCHOROVÁ
(…. zkouším psát na palubě letadla Vídeň – Zagreb, ale mám žaludek v krku….)
Hudebně zůstali někteří zpěváci svému partu dost dlužni. Ale je mi jasné, že Staváč není MET. Tamino byl moc dobrej, neslezl z jeviště, je mladej, ještě se vylepší, ve výrazu i v technice. Na Pamině bylo vidět, že jí některé árie jdou líp než ty druhé. Párkrát byla hodně pod tónem. Moc jí nešla dramatická poloha. Spíš bych jí věřil lyrické pasáže. Děkovat se uměla moc pěkně. Řval jsem BRAVO, když zpívala árii v druhém jednání, kdy s ní Tamino nechce mluvit. Skvělej, skvělej Sarastro. Vůbec mu ty strašný hloubky nedělaly problém (slyšel jsem Sarastry, kteří v té hloubce jen vydechovali horkou páru a tvářili se, že si publikum ten tón má domyslet…). Nemluvě o šaljapinovské barvě jeho hlasu – dojal mě k slzám svým zpěvem hned několikrát. Královna noci dobrá. Až se ozpívá, bude božská. Bála se toho. Na to, že zpívá: Pekelnou záští srdce moje bije… to moc nevypadalo, málo dramatické. Ale velmi čistě zazpívané. V první árii byla očividně soustředěna na to, aby všechny koloraturní kudrdliny měla tam, kde mají bejt. Ale v druhé árii měla ze 4 vysokých „F“ 3,5 na správném místě. To je moc dobrý výkon. Některé zpěvačky to střílejí od boku rychlostí Cecillie Bartoli, ale všechno vedle. A v druhé árii se i víc odvázala v dramatičnosti zpěvu. Moc fajn Papageno – ale to je dobrá a vděčná role (jako Leporello v Donu Giovannim), co se dobře zpívá, hraje a taky se líbí. Prostě to Mozart napsal tak, aby byl Papageno sympoš. Úplně za prd stál Monstatos a taky bohužel Papagena. Má jedinou árii, a vůbec, ale vůbec ji neprodala.
Ale vcelku hodně slušná inscenace. Žádné divadlo by se za ni nemuselo stydět. Až se ohraje a sedne si, bude ještě daleko lepší.
Představení mělo dobré ovace. Lidem se líbilo. Moc. A nám taky.
FOTO HANA SMEJKALOVÁ
(teď už z hotelu v Zagrebu)
Navíc jsem si moc užil lóži. V parteru je člověk uhemovanej sousedy. Tady jsem většinu opery stál a zmítal sebou v rytmu hudby ukryt ve tmě zadní časti lóže. A zpíval jsem v duchu s nimi… Pamatuju si hodně textu v češtině z dob minulých a užíval jsem si čekání na pasáže, které mám nejraději.
Takže z mého pohledu bez ztráty hvězdičky. Gratuluju.
A protože muziku Flétny dobře znám, tak jsem si vždycky počkal na „mrtvý bod“ po konci árie před potleskem publika a zařval jsem si do toho tichého divadla: Bravóóó. Jako za starých časů.
A na konec musím přiznat, že mě dostala Ampliónová Holčička, která nám řekla, že původně se opera jmenovala The Flute of God, což bylo moc hezky řečeno česky – Flétna od Boha. Svádělo by to k Božské flétně, ale Flétna od Boha, to je prostě ono. Přesně jak Ampliónová Holčička říká: Tohle je muzika od Boha.
Díky moc za krásnej večer ve Staváči a jestli můžete, tak za mě stiskněte panu Morávkovi ruku.
***
Jinak mám v plánu jet do Halle na Händelův festival, kde kontratenor Philippo Mineccia, kterého jsme pozvali do Prahy 11. 10. t.r. (viz Alto Arias), premiéruje Händelovu operu Lucio Silla, pak bych chtěl do Frankfurtu na Rusalku a do Bayreuthu na Tristana. Bude-li zájem, rád napíšu. A k tomu třeba i něco, co zhlédnu živě na netu.
///
Více o Morávkově inscenaci Kouzelné flétny v ND na i-DN:
Kdysi Mozartova Kouzelná flétna
Flétna nekouzelná ve Stavovském divadle
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 91)
Komentáře k článku: Ta Flétna je od Boha!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Václava Kolmačková
Milý pane Svobodo,
obvykle nečtu hodnocení znalců čehokoliv. Ale vás znám léta a vím, že vaše názory mají vždy hlavu a patu a neprezentujete je proto, abyste prezentoval sám sebe. Ať už se jedná o pěstování muškátů či o operní tvorbu.
Celý ten váš výlet do krajiny Kouzelné flétny je báječný a zajímavý. Dobře se to četlo, neb mám ráda komentáře i autory, kteří dovedou vystihnout pravý stav věci. Stojí-li árie za prd, mám jasno. Pregnantní projev ne nepodobný stylu Miroslava Horníčka. Budiž vám ke cti řečeno, že i při dočtení jeho věcí jsem se vždycky přistihla, že se usmívám.
Děkuji a přeji vám ke všemu dalšímu přízeň Múz.
V.Kolmo.
09.03.2015 (11.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Jaroslav Tuček
Váš pohled
na inscenaci pana Morávka ve Stavovském divadle mě velmi potěšil. Křičím „Bravo“!
Jaroslav Tuček
09.03.2015 (23.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Zbyněk Brabec
Opravdu velice fundovaně napsané!!!
14.03.2015 (1.29), , Trvalý odkaz komentáře,