Tajnosti mumlání
Před zaplněným hledištěm Divadla Archa proběhla 5. února předpremiéra dokumentárního filmu Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde! režiséra Břetislava Rychlíka. Kdo by snad podle názvu očekával vtipný filmový pandán k volební kampani, která už klepe na dveře, zmýlil by se velice. Dokument se začal točit před dvěma roky, kdy o nové straně TOP 09 nebylo ještě vidu ani slechu a Karel Schwarzenberg zastával funkci ministra zahraničí. Režiséra Rychlíka, zdá se, však vůbec nezajímala funkce anebo politické názory člena koaliční vlády, jako spíše fenomén české šlechty, jíž je právě kníže Schwarzenberg nejpozoruhodnější a nesporně i fotogenický představitel. Tón filmu udaly úvodní kresby Pavla Reisenauera, kdy je kníže kupříkladu zobrazen v napoleonské pozici na vzpínajícím se koni. Pobavený zájem a obdivný respekt se v přístupu míchaly v poměru jedna ku jedné. Žánrově může snímek připomínat sérii televizních portrétů Gen, ale též sběrný dokument typu Občan Havel. Režiséra Rychlíka totiž nelze podezřívat z přehnané snahy o důslednou filmovou kompozici. U jeho snímků vás napadá, že mohou trvat dvacet minut, hodinu, i půldruhé hodiny a na jejich smyslu by se nic tak podstatného nezměnilo. Konkrétněji řečeno, druhá část snímku Zle, matičko, zle… ztrácí tah a překvapivost, což ale vzhledem k charismatu hlavního protagonisty myslím nikomu z diváků dvakrát vadit nebude. Nutno uznat, že někdejší herec Břetislav Rychlík získal v osobnosti Karla Schwarzenberga ideálního partnera. Kupříkladu při scéně, kdy kníže zmateně tápe mezi zamčenými dveřmi, jsem se vžíval do vstřícných pocitů diváků, kteří tento sugestivní herecký výkon spolkli i s navijákem. Režisér Rychlík ví ale o kompozici minimálně to, že určité záběry je dobré si ponechat až na konec. Mám na mysli unikátní rozhovor pro Originální videojournal z osmdesátých let, kde básník Andrej Stankovič zpovídá elegantního evropského aristokrata, kterého autenticky sehrál právě Schwarzenberg, zatímco Stankovič hraje novináře, jenž žmoulá papír s otázkami a udiveně se usmívá sám sobě. Do archivu by jistě patřila už dnes scéna, kdy ministr zahraničí vyřizuje mobilem evropskou agendu svou neméně mumlavou angličtinou na sedláckém pozadí pole. A protože takových momentů jsou v hodinovém snímku desítky, dva roky nárazovitého natáčení se bohatě vyplatily. Televizní premiéra je naplánována na 11. března, to už bude volební kampaň bouchat dveřmi ve dne v noci. Ze mě osobně by tento dokument nadšeného voliče TOPu asi neudělal (brzdí mě osoby typu lidovce Severy, anebo někdejší „klausovky“ Marie Reslové, objevující se na kandidátkách), ale monarchistu rozhodně.
Komentáře k článku: Tajnosti mumlání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
