Tak co tvůj společenský život?
Kolikrát se vás, třicátníků, na podobnou otázku zeptal někdo z rodiny? Co odpovídat, když jste pořád nebo zas a znovu single, zatímco se vám vdává jedna kamarádka za druhou? A nemohl bys jít prostě jen na záchod? zazní tenkým hláskem kouzelně pragmatická odpověď babičky na otázku jejího gay vnuka Jordana, co si má počít na svatbách ve chvíli, kdy všechny páry tančí. Babička Helene perlí a v kreaci Jany Břežkové na hraně naivní upřímnosti a trefné karikatury je komediálním kořením nejnovější inscenace Nejbližší v pražském Činoherním klubu.
Babička Helene (Jana Břežková) se Jordana (Jakub Burýšek) často vyptává na jeho společenský život FOTO PAVEL NESVADBA
Hru Joshuy Harmona, která měla premiéru v roce 2015 na Off-Broadwayi a o dva roky později byla pro velký úspěch přenesena na Broadway, zde v české premiéře nazkoušela Tereza Říhová coby první režisérka-žena v historii Činoherního klubu. Dramaturgicky perfektně zapadá do repertoáru této scény, která se čím dál více profiluje jako divadlo pro střední generaci, a představuje novou hereckou posilu souboru Jakuba Burýška. Poté co zde projevil svůj komediální talent v inscenaci Babyboom, nyní rozehrává i další polohy a se svým měkkým moravským přízvukem a roztomilou ryzostí představuje neodolatelný příval energie pro zdejší soubor.
V roli Jordana s výjimkou přestávky po dobu necelých tří hodin neopustí jeviště a projde si pozoruhodným vývojem, který vygraduje v dialogu s jeho nejlepší kamarádkou Laurou v podání Sandry Černodrinské. Ještě donedávna byla totiž podobně jako on outsiderkou a představovala pro něj příjemnou představu plánu B, když žádný ze vztahů nevyjde, v podobě založení rodiny na základě dlouhodobého přátelství. Jenže ten spolu s její svatbou definitivně ztroskotá. A protože už předtím Jordan provdal všechny ostatní kamarádky, uvědomuje si nyní svou samotu a kope kolem sebe jako malé dítě. To už ale dojde trpělivost i Lauře a uštědří mu pár dobře mířených slovních políčků. Oba přece mají právo být šťastní.
Rovnocenný střet dvou právoplatných pohledů je vrcholem inscenace, která po přestávce zvážní, a kdyby byl herecky a režijně ještě o něco lépe vystavěn, mohl by v publiku vyvolat i slzy dojetí. Problém je, že postavám často chybí průběžné jednání, a tak například Laura na důkaz toho, že Jordana zpočátku nevnímá, namísto horečnatých svatebních příprav jen nečinně hledí do stropu. První půlce zase chybí svižnější tempo a výraznější komediální charakter, s nímž by mohla ta druhá s dianiškovskou účinností kontrastovat. Takhle je jen slabým odvarem Sexu ve městě, Kiki (Marta Dancingerová) a Vanessa (Anežka Rusevová) jsou spíš nesnesitelné než zábavné a vzhledem k tomu, že neprocházejí vývojem, dělají hlavním aktérům jen zbytnou dekoraci.
Jejich dekorativní funkci ovšem překážejí kostýmy, zcela kontrastně k atmosféře amerických klubů laděné do tónů zelené a khaki, přičemž volné batikované šaty, z nichž lezou nitě, jsou přímo módním prohřeškem a Anežce Rusevové vůbec nelichotí, což bije do očí o to víc, že se kostýmy neproměňují. Při napnutém rozpočtu by si výběr šatů, které herečka bude mít na sobě skoro tři hodiny, zasloužil o to větší péči. A stejně tak doplňků – pokud se kostýmy nemění, stačil by nevěstě obyčejný závoj; bílý kabát, který si herečky postupně vystřídají, působí zvláštně, a ještě podivnější jsou dva křiklavě růžové volány, které si družičky připínají na ramena jako nějakou vojenskou hodnost.
Více mě na podobné téma chytil za srdce třeba Small Town Boy Divadla LETÍ, kde Marián Amsler gay tematiku zdůraznil a ta tak spoluvytvářela estetiku inscenace, což přitom neoslabilo schopnost promlouvat ke všem emocionálně zralým bytostem. Harmonova hra i pojetí Říhové se Jordanovu orientaci snaží naopak upozadit a vytvořit univerzální sdělení. V kontextu Činoherního klubu této volbě rozumím a nestereotypní pojetí člověka s odlišnou orientací vlastně i oceňuji, hra na mě však působila staře – vždyť co do sexuální orientace a genderové fluidity mnohem odvážnější muzikál Rent měl na Off-Broadwayi premiéru o celých dvacet let dříve. Osobně zkrátka dávám přednost radikálnější výpovědi – proč by dnes musel zůstat na ocet právě gay?
Činoherní klub, Praha – Joshua Harmon: Nejbližší. Překlad Viktor Janiš, režie Tereza Říhová, dramaturgie Markéta Kočí Machačíková, scéna Ján Tereba, kostýmy Paulína Bočková, hudba Matěj Štrunc. Premiéra 12. ledna 2024.
Komentáře k článku: Tak co tvůj společenský život?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
