Taky jsme se…

… možná měli i rádi nedávno, třeba před čtyřiceti lety…

Jestli jsme byli ouplně rádi, či rády, by musel někdo nezávisle posoudit.

Je lepší (jak pro koho), že už se to stane jen zřídka.

Není už většinou co říkat.

Já někdy i hraju.

Před rokem jsem (aspoň já to tak cejtím) licitoval s vtipama z padesátých a tipovali jsme, kolik by za kterej fór bylo na uranu.

Pak šel každej po svejch. I domů.

Trapnost setkání po letech dobře vystihl Kurt Vonnegut, když popsal setkání sboru bývalých optiků.

Co je to ale proti tomu, když se setkáte sám se sebou?

Koukám pozorně, když se domů vracím k ránu, jestli u mě není už rozsvíceno… abych se tam nepotkal…

Ta hrůza se několika pisálkům (dobrejm!) prej už stala.

Pak už jen pakárna, skok, výstřel…

Obrana předem není možná.

Nebo je?

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)