Divadelní noviny > Názory – Glosy
Tam na břehu Dunaje
Paní Magdu Vášáryovou jsem požádal o Slovo na premiéře opery Giuseppe Verdiho Nabucco ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Řekli jsme si, že by napsala o volbách ve vztahu k divadlu. Mezi řádky: že zauvažuje, jestli opravdu může divadlo ovlivnit reálné nálady lidí, neboť – jak známo – voliči se většinou nerozhodují racionálně, ale podle momentálních pocitů. Podle způsobu života, který vedou. Premiéra byla pěkná, z jeviště čišela radost z tvorby něčeho krásného, pro co stojí žít. Zdejší opera pro zahraniční (!) novináře uspořádala tzv. Press trip, prostě je pozvala na premiéru, předtím na prohlídku divadla a druhý den ráno na snídani s tvůrci a sólisty premiéry. Bylo to inspirativní.
Pozitivní předvolební pocity ve mně posílil nečekaně free život na břehu Dunaje, pár desítek metrů od nové budovy divadla. Řada moderních restaurací, kaváren a barů se spoustou mladých lidí, kteří posedávali u stolků uvnitř i na zahrádkách, polehávali na trávnících, procházeli se, vodili se za ruce a objímali se. Prostě se bezstarostně bavili stejně, jak to znám z jiného free města – z centra Berlína. Jen se tu víc kouřily vodní dýmky, ale možná je to v Berlíně nyní stejné, ani tam jsem dlouho nezavítal.
Jako kdyby sem nedolehlo předvolební napětí, jímž společnost na Slovensku i u nás masírovala média. Jako kdyby těm mladým bylo jedno, co kdo kde hlásá, jako kdyby si nepřipouštěli, že většina jejich spoluobčanů z malých měst a z venkova zvolí, na rozdíl od nich (jak doložila povolební mapka), hlubokou minulost. Proč? Protože v té minulosti pořád žijí!
Asi i paní Magdu výsledky voleb překvapily, zvlášť když se po premiéře v kuloárech živily naděje na základě – jak se poté ukázalo – hodně mylných předvolebních odhadů. Odtud její hořké úvahy o mechanismu, v jakém se slovenská společnost desetiletí pohybuje. O způsobu života volební většiny, které zřejmě chybějí inspirativní procházky po břehu Dunaje.
Zvoleni byli lidé – a jejich způsob vlády – spojení s vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, která před pouhými pěti lety stejnou politickou garnituru smetla, žel ne do propadliště dějin. Jak si nevzpomenout na Jana Palacha, jehož čin už po roce pošpinila velká ochota přijmout normalizaci, zapomenout na ideály, uzavřít se na své zahrádky a v klidu pěstovat ředkvičky.
Může společenské nálady ovlivnit divadlo? Je to vůbec jeho úkolem? Nevím, ale předvolební premiérový večer v Bratislavě byl nádherný.
Komentáře k článku: Tam na břehu Dunaje
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
