Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Tanec na křižovatkách (No. 3)
Psal-li jsem o minulé produkci festivalu Tanec Praha kriticky, jednalo se v rámci dramaturgie festivalu o zdravý risk v rámci premiérových uvádění jím dlouhodobě podporovaných souborů. Takové do festivalu patří a šlechtí jej, že je nasazuje do hlavního programu. Ovšem s účastí norského glam-rockového týmu Øysteina Elleho a Karsteina Solliho s produkcí Rock Me Baby už si tak jistý nejsem.
Festivalová dramaturgie dlouhodobě podporuje nejen vysoce artové programy, ale snaží se vstupovat i do jiných sfér a pater tance. Mnohé produkce uvádí v regionech, hraje na náměstích a v otevřených venkovních prostorech, připravuje dílny, pořádá diskuse a setkání, snaží se oslovovat co nejširší diváckou základnu. Včetně té nejmladší, teprve nastupující. A právě do této linie patří třičtvrtěhodinová norská produkce cílená na děti – odhadem – mezi pěti až deseti lety. Na představení byli ale rodiče i s mnohem menšími, domnívajíce se dle programové anotace, kde stojí „vhodné pro batolata a rodiče“, že jde o dnes populární trend batolárií (ve svých materiálech skupina skutečně uvádí 0 – 5 let). Nicméně pro ně produkce příliš vhodná nebyla. Hlasitá rocková hudba, ironie a nadhled, navazování sofistikovaných dialogů a hraní s kulturními odkazy vysoce převyšovalo komunikační schopnosti nejen batolat, ale v některých situacích (dialogy v angličtině, rvačky mezi dospělými, výtvarné odkazy na punk, fuck-finger na tričku jednoho z účinkujících, homosexuální hrátky) i předškolních dětí.
Mé pochyby vzbuzuje estetický a komunikační klíč, který Norové pro svou produkci volí. Foto Morten Hval
Mé pochyby ale vzbuzuje něco jiného: estetický a komunikační klíč, který Norové pro svou produkci volí. Pracují s výtvarným kýčem, glam-rockovou stylizací s punkovým nádechem, s obrazovou a pohybovou banalitou překračující rámec podbízivosti směrem k dětským balábile a show v obchodních domech a současně si „tvrdí“ svou rockovou muziku předpokládajíce, že je dětem libá a srozumitelná. Působí jako přestárlí rockeři, zdaleka ne jako laskaví performeři, kteří rádi pracující s dětmi a pro děti, či jako pedagogové, kteří je chtějí s něčím seznámit, něco je naučit. Spíše má divák dojem, že si staří rockeři udělali vedlejší kšeft. Takoví norští Katapulti v mateřské školce…
Herci/Hudebníci/Performeři rozehrávají mezi sebou i s dětmi jednoduché situace. Foto Morten Hval
Po vstupu do sálu, kdy nás pětice performerů v barevně punkových či glamrockových kostýmech a účesech vítá skrze různé figurky a dialogy, usedají děti na zem, rodiče za ně či do hlediště. Na jevišti je oslnivými reflektory nasvětlená velká rocková bicí souprava, před ní kytary a po stranách visí několik lesknoucích se fólií. Asi jako bychom vstoupili do televizního studia či rockového klubu. Herci/Hudebníci/Performeři v třpytivých kostýmech, jeden dokonce s umělým čírem na holé hlavě, rozehrávají s dětmi a mezi sebou jednoduché situace. Poskakují do rytmu hudby, válí se po zemi, občas mezi sebou perou.
Performeři často používají stříbřitou nafukovací loutku jakéhosi dětského Vesmířana. Foto Jan Hustak
Často používají stříbřitou nafukovací loutku jakéhosi dětského Vesmířana, jehož nazývají Ziggy. Že by Ziggy Stardust od Davida Bowieho? Spíše myslím norským dětem z Tv známá figurka, jakou by u nás mohl být třeba vodník Česílko. Vzhledem k většímu nosu jde možná o Pinocchia či – kdoví – o Malého prince. Ono je to ale jedno. Herec/Perfomer s ním jen tak mává před rodiči a dětmi. A k tomu zní celkem slušné rockové písničky v živém provedení čerpající z odkazů středněproudového rocku šedesátých až osmdesátých let (název produkce Rock Me Baby upomíná na píseň stejného jména od B. B. Kinga, již nahrála řada rockerů, mj. i Rolling Stones /zde/). Jejich kladem je vysoký, až kastrácký kontratenorový hlas jednoho z leaderů této party Øysteina Elleho (1973), hlasového pedagoga na Pedagogické a jazykové fakultě Univerzity v norském Østfoldu.
To bylo ale vše. Podle mne takové produkce do hlavního programu velkého festivalu nepatří. Leda tak do off-programu. Ostatně ono tomu tak v podstatě bylo. Inscenace se totiž v Ponci uváděla v 10 a 17 hodin téměř výhradně pro rodiče s dětmi. A v rámci festivalu jej můžete zítra v 10 a 16 hodin navštívit v Ostravě, kde je součástí dlouhodobého tanečního projektu Move /zde/ a v pondělí 10. června opět v 10 a 16 hodin v plzeňské Moving Station /zde/.
Karstein Solli & Øystein Elle (Norsko): Rock Me Baby. Režie a choreografie Karstein Solli spolu s účinkujícími, dramaturgie Karstein Solli, Øystein Elle, hudba Øystein Elle, Simen I. Vangen, Thomas Hildebrand, kostýmy Baron Von Bulldog, Kjell I. Nordstrøm, scénografie Carl Nilssen-Love, světelný design Benjamin Fjellmann. Účinkují: Geir Hytten, Håkon Sigernes, Øystein Elle, Thomas Hildebrand, Simen I. Vangen. Produkce Øystein Elle / Capto Musicae, Karstein Solli Productions, producent Øystein Elle / Capto Musicae, koproducent Bærum Kulturhus. Další spolupracovníci: Vitor Truzzi (vizuální konzultace), Beata Kretovicova Iden (výkonná produkce), Bente Ulla, Maybritt Jensen, Ann-Sofi Larsen, Toddler (specializované konzultace). Vzniklo za finanční podpory Art and Culture Norway, The Audio and Visual Fund a za podpory Østfold University College. Premiéra 2. března 2023 v Bærum Kulturhusu, Bærum, Norsko /zde/. Psáno z uvedení na festivalu Tanec Praha 6. června 2024 v 17 hodin v Divadle Ponec, Praha.
///
Více o letošním festivalu Tanec Praha:
…
Komentáře k článku: Tanec na křižovatkách (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
