Tanec s písmeny
Soubor BodyVoiceBand, sestávající převážně z předloňských absolventů činoherní katedry DAMU, se už zabydlel v prostorách Jatka78 i ve vlastním stylu. Jeho nejnovější inscenace Depeše pro Jarku Horákovou v režii Jaroslavy Šiktancové a Lukáše Hlavici se stejně jako předchozí Vojna nebo Negativ vrací k českému meziválečnému umění a opět staví na propojení pohybu, textu a živé hudby.
Koláž, kterou lze chápat jako poctu avantgardě, zpřítomňuje pětice herců – Vojtěch Bartoš, Iva Holubová, Tereza Krippnerová, Michal Necpál a Marie Radová FOTO TOMÁŠ SVOBODA
V roce vydal začínající básník Vítězslav Nezval sbírku Pantomima. Součástí tohoto „manifestu poetismu“ bylo také avantgardní drama, vaudeville Depeše na kolečkách, které poprvé realizoval Jiří Frejka v Osvobozeném divadle v roce 1926. Prodavačku ryb ztvárnila tehdy dvacetiletá herečka Jarmila Horáková. V témže roce a tamtéž se jevištní realizace dočkala také jiná součást Pantomimy – rovněž ve Frejkově režii představila vlastní choreografii básnického cyklu Abeceda avantgardní tanečnice Milča Mayerová. Soustředíce se v duchu poetismu na současnost, na poezii okamžiku, těžko by mladé interpretky uhodly, že se za 90 let stanou inspirací (většinou jen o málo starším) divadelníkům z BodyVoiceBand. Ti se sice také v duchu poetismu snaží obsáhnout různé druhy umění, navzdory živé hudbě a výrazovému tanci se jim ale sotva daří zachytit cokoliv z vlastního přítomného okamžiku. Jejich pocta avantgardě je spíš poctivým muzejním exponátem.
Do uměleckého světa 20. let se tvůrci chtěli přenést prostřednictvím osobnosti Jarmily Horákové. Spojujícím prvkem pro scénické obrazy ze života předčasně zesnulé herečky měla být Nezvalova Abeceda. Efekt je ale opačný – Depeše pro Jarku Horákovou je tanečním ztvárněním Abecedy, proloženým deníkovými zápisky náctileté a sotva dospělé Jarmily (deník si psala od 13 let, nedožila se 24). Choreografie vychází z Nezvalových hříček a někdy ilustruje i Jarčina vyznání, jindy se její osobnost vklíní mezi písmenka násilně. Výsledná koláž, kterou zpřítomňuje pětice herců – Vojtěch Bartoš, Iva Holubová, Tereza Krippnerová, Michal Necpál a Marie Radová -, je nekonzistentní. Názorná choreografie Abecedy nesmyslně kontrastuje s těžko srozumitelnými, z kontextu vytrženými deníkovými pasážemi.
Osobnost jiné výrazné avantgardní umělkyně, Milči Maeyrové, se do inscenace vkrádá nepřímo. Přitom právě ona se zasloužila, že taneční pojetí Abecedy je téměř stejně staré jako cyklus sám. Knižní vydání z roku 1926 zachycuje Mayerovou na fotografiích, jak doslova ztělesňuje jednotlivé litery. Jednoduché černobílé výtvarné pojetí inscenace jakoby ctilo tuto knihu i původní „písmenkovou“ choreografii. Herečky-tanečnice jsou dokonce oblečeny podobně jako jejich předchůdkyně…
Zakomponování osudu Jarmily Horákové do pohybem ztvárněné básně učinilo z tanečního cvičení inscenaci, která ale nezpřítomnila ani talentovanou avantgardní hvězdu, ani Abecedu. Depeše pro Jarku Horákovou je zakotvená hluboko v minulosti a funguje snad jako připomínka někdejší originální scénické ilustrace Nezvalova poetistického cyklu.
BodyVoiceBand – Tereza Verecká a kol.: Depeše pro Jarku Horákovou. Režie Jaroslava Šiktancová a Lukáš Hlavica, dramaturgie Tereza Verecká. Premiéra 29. února 2016 v prostoru Jatka78.
Komentáře k článku: Tanec s písmeny
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
