Tanec whistleblowerů a fízlů
Za čtvrt století náš současný tanec zvirtuozněl. V poslední sezoně se zpolitizoval. Jde to dohromady? Otázku rozproudila na České taneční platformě Farma v jeskyni se svou novou inscenací fyzického divadla Informátoři/Whistleblowers. Došlo v ní totiž ke schizmatu mezi tancem a politickou pozicí, vyjádřenou textem, tedy prostředkem vůči tanci vnějším. Tanec a politická message zde neamalgamují do přesvědčivé expresivní jednoty. A kladou tím i nepříjemnější otázku: Je to vůbec v silách tanečního divadla? Dílčí odpovědí je výkon vietnamské tanečnice Minh Hieu Nguyen, subtilní, křehké, vláčné, s esoterickou nečitelností své rasy, která ztvárnila postavu fízla.
Kdo z těchto dvou performerů je informátorem? FOTO VIKTOR KRONBAUER
Farma v jeskyni volá na soud diváků nadnárodní potravinovou korporaci, která vykořisťuje zaměstnance ve třetím světě a klamavou reklamou poškozuje zdraví spotřebitelů. Její moci se vzepře skupina aktivistů. Kauza je vzata ze skutečnosti, nejde však o divadlo dokumentární, nýbrž imaginativní, chimérické. I tomuto projektu předcházel, jak je zvykem Farmy v jeskyni, „antropologický“ výzkum, tentokrát nikoli v exotické zemi, nýbrž v Bruselu; zde se členové divadla setkali s lobbisty pracujícími pro korporaci (jejíž jméno nesmí býti vysloveno) i s aktivisty. Příběh se rozvíjí kolem postavy ženského fízla, nasazeného mezi skupinu aktivistů, v důsledku čehož dojde k politickým vraždám aktivistů a odborářů.
Fyzické přednosti i virtuozita Minh Hieu Nguyen jí umožňují vyjádřit tancem nejenom vnější chování fízla, infiltrovaného mezi aktivisty, ale i rozpor v duši a posléze i odpor ke své úloze (když se ocitne tváří v tvář vraždě a krvi), z níž se snaží vystoupit, uniknout, vylhat se. Vše je zprostředkováno tanečním materiálem, tvárná tanečnice vytváří postavu mezi plžem a motýlkem – lepkavě unikavým, na dotek smrštivým plžem, a motýlkem třepetajícím se bezbranně v síti. Mezinárodní porota Platformy jí dala několik nominací na tanečnici roku.
Výkon Minh Hieu Nguyen možná poněkud uniká kvůli ustavičnému pohybovému vzruchu na scéně. Pět tanečníků zalidnilo scénu obrazy spředenými z ústřelů nočních můr, z křečí traumat – summy dopadů politiky na lidská těla a pospolitost – až ke konečnému obrazu paniky, rozkladu, paranoie. Rozporuplná hnutí těl, tiky, škuby, neurotická opakování a bezdůvodně riskantní pohyby, to vše adekvátně a čitelně vyjádřilo stav ohrožení skupiny zevnitř. – Vyjadřovat stavy je služba tance, nikoli vyprávění. Nikdy tomu nebylo jinak. Chyba je proto i na straně publika – neumí, a případně není ani ochotno ještě číst taneční text.
Choreografická partitura je složena z řetězců pohybových situací, šílených, zároveň exaktních, které sdělují, že politické metody od násilných dělí jen tenké stěny, a akt násilí vždy míří proti křehkým lidským tělům, jejich důstojnosti a životu. Tělesná umění jsou proto ze své podstaty přímo odsouzena k vytváření pravdivých a zároveň i vysoce emotivně zasahujících obrazů násilí. V tomto projektu Vilo Dočolomanský uplatnil jako nikdy svůj choreografický dar.
Změnil se i vizuál nové inscenace, od rituálně romantizujícího modelu polských fyzických divadel přešla Farma v jeskyni k chladnějšímu, generačně mladšímu modelu prostoru s využitím projekce. I ta je, řeklo by se, vnějším prostředkem…? Promítá se tu na křivou zrcadlící plochu, která odráží pokřivený obraz dění. Za ní se jako na vnitřním jevišti objevují postavy v intimních scénách. Závěrečná z nich je metaforou paranoie, mísí živé tanečníky a jejich dvojnické průměty v schizoidní honičce mezi třemi dveřmi. Výjev tohoto naplno propuknuvšího stihomamu vrcholí obrazem zmnožených nohou anonymních oběšenců vznášejících se nade dveřmi.
Když jsem přemýšlela o zdrženlivém přijetí nového díla, musela jsem sama odhánět paranoické myšlenky. Nejde korporace po Vilovi? Oni jsou přece tak mazaní…
Hodnocení: 5
Viz také recenze Kde divadlo ztrácí opodstatnění Vladimíra Hulce (hodnocení 1)
Farma v jeskyni – Viliam Dočolomanský: Informátoři. Režie, koncept, choreografie Viliam Dočolomanský, hudba Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Markéta Oslzlá, světelný design Felice Ross, video Erik Bartoš, dramaturgie Petr Michálek. Premiéra 1. dubna 2014 v Divadle Ponec.
Komentáře k článku: Tanec whistleblowerů a fízlů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
